Jan Hora: Sběratel dobrodružství (20) Závod se smrtí

Rubrika: Literatura – Na pokračování

Sběratel dobrodružství

Tím sběratelem jsem já, milý čtenáři, ale neboj se. Nebudu tě unavovat vyprávěním, co jsem všechno zažil a kde všude jsem byl. Sbírám dobrodružství velice poklidným a v podstatě pohodlným způsobem. Napínavé příběhy nacházím ve starých cestopisných knížkách a časopisech. Obyčejně stačí přejít z kuchyně do pokoje k mé knihovně. Když se někdy rozjedu vlakem do jiného města, abych vyhledal antikvariát v nějaké zapadlé ulici, jedná se už vlastně o velkou objevitelskou výpravu. O napětí a romantiku, ale i o zklamání, nemám při tom nouzi. Občas najdu zajímavý příběh také v denním tisku.

Má sbírka dokazuje, že se na světě pořád něco úžasného děje, že divoké příběhy plné exotiky, vzrušení a obdivuhodných lidských výkonů jsou skutečností a ne pouhými výmysly spisovatelů. Dobrodružné příhody se odehrávaly a stále odehrávají a vnímavému čtenáři stačí, když si nalistuje stránku a otevře srdce.

Závod se smrtí

V červnu roku 1924 se Murray Stuart utábořil na břehu řeky Kongo. Když se setmělo, vystoupil z temnoty k rozdělanému ohni posel a podal cestovateli dopis. Stuart se z řádků roztřeseného písma dověděl, že necelou míli odtud táboří těžce nemocný prospektor, neschopný pohybu. Následovala prosba, aby se rychle vypravil do jeho tábora, protože mu zbývá jen krátká doba pro život. Stuart se nechal odvést poslem, mladým domorodcem, k prospektorovu ležení.

V chatrném stanu ležel na skládacím lehátku umírající muž. Jmenoval se Ramsey. Pronásledovaly ho ošklivé záchvaty malárie, navíc si o bambusovou třísku poranil nohu a dostal do rány sněť. Bylo jasné, že jsou jeho dny opravdu sečteny. Naléhavým hlasem vyprávěl nebohý Ramsey o svém životě. V Anglii zanechal svou ženu a roztomilou dceru Jessii. Pracoval nejdříve v měděných dolech Broken Hill v Rhodesii, později se vydal do Konga hledat zlato. Vzpomínal stále na malou Jessii a uzavřel proto u Jihoafrické vzájemné pojišťovny životní pojistku na deset tisíc liber pro případ, že by se s ním něco stalo. Zvláštní podmínka, jak už to u pojišťoven bývá, zněla, že pojištěná osoba musela zemřít na britském území a úmrtní list musí podepsat britský lékař. Ramsey prosil snažně Murraye Stuarta , aby mu co nejrychleji pomohl dostat se z území belgického Konga na území britské severní Rhodesie. Byl to nesmírně těžký úkol. Oba běloši měli dohromady jen tři domorodé sluhy a do Sakanie, nejbližší železniční stanice, bylo 250 mil cesty. Stuart se přesto rozhodl, že se pokusí prospektorovi pomoci, aby malá Jessie nezůstala bez pojistky a tudíž bez prostředků. S pomocí domorodců vyrobil machilu, visuté lůžko na dlouhých tyčích. Uložili na něj polomrtvého Ramseye a vydali se na pochod k civilizaci. Byla to příšerná cesta, zdálo se, že je pronásleduje nějaké prokletí nebo velká smůla. Začínalo zrovna období dešťů, kraj se proměnil v jeden velký močál a řeky se rozvodnily. Ramseyův stav se zhoršoval. Došel chinin a už nebylo čím tlumit malarické záchvaty. Během čtvrtého dne cesty se stalo první velké neštěstí. Byl už skoro večer, když dorazili ke břehu řeky. Chtěli se utábořit, ale Ramsey prosil, aby se ještě přebrodili na druhou stranu. Měl strach, že se řeka v noci rozvodní. Dostali se s machilou doprostřed vodního toku, když Stuart, brodící se vzadu, zaslechl strašný výkřik. Jeden z nosičů pustil nosítka a zmizel pod hladinou. Byla už skoro tma, Stuart měl co dělat, aby zachránil vyklopeného Ramseye a dovlekl ho ke břehu. Přišli ještě dva černoši, třetí se už neukázal. Pravděpodobně ho pod hladinu stáhl krokodýl. Druhého dne pokračovali v cestě a museli se častěji střídat. Také Stuarta zachvátila malárie. Večer se dovlekli pod vysokou skálu a zmožený cestovatel tvrdě usnul. Když se ráno probral z mrákotného spánku, zjistil, že Ramseyův sluha zmizel. Našel v blátě velké lví stopy a vyčetl z nich, že si šelma přišla pro svou oběť až do tábora. Nikdo nic neslyšel. Teď už nesl mochilu s nemocným prospektorem sám Stuart a jeho sluha Gaza. Série nešťastných příhod však stále ještě nebyla u konce. Asi pět mil od železniční stanice Sakanie vysílený Gaza uklouzl a zlomil si nohu. Cestovatel slíbil, že mu pošle pomoc, naložil si téměř bezvládného Ramseye na záda a vydal se k nádraží. Sil mu rychle ubývalo, před očima viděl barevná kola a jen silou vůle se pomalu vlekl kupředu. Nakonec se přece jen dopotácel ke stanici. Poslal pomoc pro věrného Gazu a zajímal se o první vlak jedoucí k hranicím. Toho dne nic nejelo, ale přesto se prokletá smůla nějak protrhla, protože se objevil motorový vozík, vezoucí vrchního inženýra na inspekční cestu. Vyčerpaný Stuart mu vysvětlil nešťastnou situaci nemocného prospektora Ramseye a inženýr slíbil, že je co nejrychleji dopraví přes hranice. Zlatokop se už viditelně potácel mezi životem a smrtí a čtyři hodiny jízdy připadaly všem zúčastněným jako věčnost. Konečně dorazili do Umbatery, kde je zastavili celníci. Nejbližší nemocnice se nacházela ve Wankies a to už bylo na britském území v severní Rhodesii. Hodinu po přijetí na ošetřovnu prospektor Ramsey zemřel…

Murry Stuart se postaral o to, aby úmrtní list podepsal britský lékař a Jihoafrická vzájemná pojišťovna vyplatila Ramseyově ženě a dcerce v Anglii pojistku. Po čase dostal smutný dopis plný vděčnosti. Peněžní částka usnadnila pozůstalým nelehkou životní situaci.

Píše a kreslí Jan Hora

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 20. 04. 2012.