Petra Arcimovičová: Thajsko - Cesta do země plné úsměvů
První naše zastávka mířila do historického města Ayutháya. Vzhledem k tomu, že jediné, co vedlo naše kroky, byl Průvodce Thajskem vydaný firmou Lonely Planet, museli jsme se o všechno postarat sami, nikdo nám nestál za zády a neříkal: „Tady jsou vaše jízdenky na vlak, madam.“ Tím to byla větší legrace.
Peter Závacký: Karikaturista Lubomír Vaněk vystavuje v Brně a Pelhřimově
395 nakreslených karikatúr za 3 hodiny. Bol to výkon, pri ktorom som poslednú polhodinku kreslil s kŕčom v ruke, ale nevzdal som to. Najzložitejšie je však kresliť obidvoma rukami súčasne a to každou niekoho iného. A, je to obrovská záťaž na šedú mozgovú kôru a sústredenie. Všetky moje rekordy zapísané v Guinessovej knihe rekordov a Českej knihe rekordov už od r. 1996 sú uvedené na mojej webovej stránke.
Egon Wiener: Stalo se u nás doma
Albrecht z Valdštejna byl důsledný a brzy z Jičína dorazil ferman i jistý farář Andreas Stomaeus, který si nijak nezadal s knížetem sedícím v Jičíně a v Praze, pokud zrovna nebojoval jinde. Tak tenhle farář se pochlubil obecenstvu při kázání, že vybral už přes 2000 zlatých. A to neměl dělat…
Jindra Puhony Rathová - Zdeněk Pošíval: Co víc jsem si mohla přát?
Vladimír a já jsme odjeli do Švédska, kde Vladimír měl zázemí ve formě švédských přátel, kteří bydleli na jihu. Svatbu jsme měli na Městské radnici v Malmö. Narodil se nám syn Patrik. Bylo to báječné a bylo to přesně ono, po čem jsem v té době toužila: měla jsem jednatřicet a chtěla mít děti. Ale touha po divadle nedala na sebe dlouho čekat.
Miroslav Sígl: XV. Všesokolský slet v pilném nácviku
Česká obec sokolská v letošním roce oslavuje 150. výročí a založení své Tělocvičné jednoty Sokol, a to nejdůležitější akcí, jaké od jejího vzniku představovaly všesokolské slety. Ve dnech 30. června až 6. července se uskuteční jubilejní XV. všesokolský slet, avšak teprve čtvrtý od obnovy Sokola v roce 1990. Vzpomínáme přitom obou prvních bratrů Sokolů – zakladatelů Miroslava Tyrše (1832–1884) a Jindřicha Fügnera (1822–1865).
Jaromír Chalabala: „Pražská záchranka ve 155 fotografiích“
Na samém počátku bylo 36 dobrovolníků různých profesí. Pouze tři byli zdravotníci. Od ostatních Pražanů se odlišovali červenobílou stuhou, kterou nosili na levé paži, a také nezměrnou touhou pomáhat trpícím. Bylo 8. prosince 1857, když jim pražské c.k. místodržitelství schválilo zvláštní instrukce. Tímto okamžikem se začal psát fascinující a především nekonečný příběh záchrany lidských životů na území Královského města Prahy i v jeho okolí.
Blanka Kubešová: Útěky železnou oponou v televizi i knižně
Pražské MV přiznává, že od února 48 uprchlo s nasazením života před komunistickým režimem na Západ přes 400 tisíc Čechů a Slováků. Dramatické útěky za svobodou pečlivě sbírala a archivovala nejen Státní bezpečnost, dochovaly se i v mnoha dokumentech, v soukromých archivech a v podání pamětníků.
Miroslav Sígl: Štefánik a Československo
Knížek o Milanu Rastislavu Štefánikovi (*21. 7. 1880 †4. 5. 1919) nebylo u nás nikdy dost. Přitom neodmyslitelně a odjakživa patřil do trojice k T. G. Masarykovi a Edvardu Benešovi; jeho úloha při vzniku návrhu státoprávního uspořádání Československa je s nimi zcela srovnatelná. Byl výjimečný, nesmírně inteligentní, citlivý a předvídavý člověk, voják – osobnost, jakou Slovensko nikdy nemělo.
Jaroslav Volf: Srnec
Letní a již dospěle placená brigáda v Krkonoších byla pro studenty průmyslovky vítaným výdělkem. Navíc to byl krásný pobyt v divoké přírodě za Harrachovem. Lesní správa jim přistavila maringotku, kde se jejich osma na noc ukládala ke spánku, obědy měli zajištěné v objektu Lesní správy jako zaměstnanci, večeře pak v nedalekém dětském táboře, počasí bylo krásné a mládí 16 let bylo s nimi - co více si lze přát?!
Vladimír Just: Nádherná, cenná a objevná kniha se zbytečnými chybami
Po přečtení dopisů už těžko bude někdo moci fabulovat o údajném „salonním komunismu“ V+W, o jejich názorovém levičáctví, o tom, že druhá emigrace Jiřího Voskovce byla motivována rodinnými problémy a nebyla opětovnou emigrací před nastupujícím totalitarismem – stejně tak jako se bude hůře popírat bytostně kritický, satirický a opoziční ráz Werichova ABC z let 1955 – 1960 (což všechno někteří postmarxisté činili ještě v roce 2000 v recenzích na mou knížku o Werichově ABC).
Josef Čermák: Jan Waldauf slaví osmdesátku!
Jan Waldauf se narodil v Nových Hradech 8. dubna 1929. Jeho otec byl oddaným Sokolem. Po okupaci Československa nacisty byl zatčen a válku strávil v koncentračním táboru. Brzy po návratu do vlasti (pouze 68 z více než 1000 předních sokolských pracovníků vězněných v Osvětimi válku přežilo) zemřel. Když v únoru 1948 se vlády v Praze zmocnili komunisté, Jan dlouho nečekal.
Václav R. Židek: Sám ve víru zdymadel (18)
Samotné tréninky, zvláště pak na otevřených vodách, se pro mne stávaly den ode dne obtížnější. K neustupující bolesti v rameni se vrátila i bolest v druhém, a začala zlobit i kolena. Začínal jsem si uvědomovat, že budu muset s plaváním přestat, aspoň na dobu jednoho roku. Následovala návštěva u lékaře.
Tomáš Zářecký: Satan a systém
Systém. Slovíčko, které můžeme kolem sebe slyšet stále častěji a častěji v nejrůznějších souvislostech. S jeho zvyšující se frekvencí a rozmanitostí použití by se mohlo zdát, že disponuje až jakousi nadpřirozenou (chcete-li kouzelnou) mocí, s kterou může vše ovlivňovat. Pokaždé, když se něco pokazí, nese na tom vinu právě on.
Jan Drocár: Jak jsme si zrušili šlechtu
Český národ se začátkem 20.století vzdal části svých historických tradic, když právním způsobem zapřel svou vlastní aristokracii. Šlechticům odepřel rodová privilegia, později i majetek, čest a nesporné zásluhy na budování české historie a státnosti. Přetržením kontinuity vývoje šlechty v roli spolutvůrců národních dějin došlo k nenahraditelné ztrátě duchovních a mravních hodnot, které dnes ve společnosti citelně chybí.