Helena Štáchová: Vidí to, jak Hurvínek válku (4)

Rubrika: Literatura – Fejetony

Od Máničky se Hurvínek vrací se špatnou náladou.
Nevylepší mu ji ani Spejblova rajská polévka, uvařená dle Babicova úsporného receptu – vezmi červený talíř a nalij do něj horkou vodu.
„Synu,“ lituje ho otec, „provedl ti někdo něco?“
„Máňa,“ žaluje tázaný, „prý mi chybí image. Co je to?“
„Mno,“ podrbe se na pleši rodič, „to je něco, co chtěj mít ti nahoře. A k tomu, aby ji získali, musí mít poradce, co jim poví, co dělat a jak vypadat, aby působili chytřeji, než ve skutečnosti jsou!“
Hurvajz zakoulí kukadly: „A to jak?“
„Jednoduše,“ odpoví Spejbl, „poradí jim, co mají říkat!“
„A když si to ten nahoře nezapamatuje?“ prudí dál synáček.
„Tak to za něj řekne jeho mluvčí,“ odsekne Spejbl.
„A to se může?“ nechápe Hurvínek.
„Někdy i musí,“ povzdechne si tázaný.
Kluk praští lžící do talíře, až rajská cákne do všech stran.
„To je nespravedlivé! Když mně Mánička ve škole poradí, hned je průšvih!“
Otci dojde trpělivost: „Šmankote, to sem nepleť! Prostě ta image je něco, co hned tak někdo nemá!“
Hurvínek šťastně vypískne: „Jupíí, já Maňce předvedu image! Udělám všechno pro to, abych se podobal někomu, kdo ji má a koho zná celej svět! Budu jako ta nejslavnější celebrita posledních dnů - můj milovanej Michael Jackson!“
Spejbl se uchechtne: „To je nápad, chtít se podobat někomu, kdo dělal všechno proto, aby si nebyl podobnej!“
„On sobě nebyl, ale my dva jsme si byli podobní,“ brání se synek, „taky měl rád děti a u soudu jsme byli oba jako doma!“
Spejblovi se orosí čelo: „Kluku, to nesmíš říkat!“
„Proč?“ nechápe jeho ratolest, „vždyť to všude psali?“
„Dřív ano, ale teď ho všichni oplakávají, milují a chválí! I ti, co ho pomlouvali!“
„A proč?“ nerozumí kluk.
„Protože umřel! A umírají přece jen ti nejlepší z nás - nejlepší otec, nejvěrnější manžel, nejbáječnější kolega, nejskvělejší politik, největší umělec!“
A Hurvínkova nálada je opět na bodě mrazu.
„Máňa má pravdu. Nejen že mi chybí image, ale jsem i ta nejdéle sloužící, a proto nejhorší loutka na světě! Ach jo.“

                

(Psáno pro pražský deník Metro)

Foto © Archiv Divadla S + H.

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 03. 08. 2009.