Miroslav Sígl: Lidový písmák a kronikář Kadlína
Předem na vysvětlenou: jde vskutku o Kadlín s „d“, jedinou vesničku, která se takto u nás vyskytuje a její název pochází od slovesa tkáti a podstatného jména tkadlec, také lidově „kadlec“ (těch už je u nás vícero). Nachází se v samotném cípu severovýchodu Mělnicka, sousedí s mladoboleslavským okresem, a v ní se narodil její budoucí kronikář Vlastimil Čech (*1929).
Milan Lasica: Chceme sa dožiť tisíc rokov?
Že vraj vedci vymysleli, ako by sa človek mohol dožiť aj tisíc rokov. A to v zdraví a dobrej forme. To je dosť alarmujúca správa, pretože spôsobí zmätok. Isteže sa budeme všetci zaujímať predovšetkým o to, kde, v ktorej krajine, v ktorej spoločenskej vrstve, za akých podmienok sa s predlžovaním života začne. Lebo niekto začať musí. Niekto sa skrátka bude musieť v mene vedy obetovať a podstúpiť tú kúru večného, alebo takmer večného života.
Pavel Kovář: Otec kulak, syn zelený baron (12)
Říkali jsme mu Ďábel. Na jednu stranu byla radost ho pozorovat, ale zároveň tu byl velký problém. Žral totiž jako mlejn. Pan Schlauderer mě na to upozorňoval, doslova říkal: "Heinrich, omezuj ho v krmení!" Já na to sice pamatoval, ale Ďábel přesto po třech letech života u nás vážil přes tři metráky. A v tom byla ta potíž. Když se měl totiž spojit s prasnicí, často prvničkou, která vážila kolem metráku a půl, tak k tomu často nedošlo.
Pavel Landa: U kadeřnice
„Co to bude, dámy?“ „Chtěla bych tady pro dceru takové ty světlejší pruhy. Víte, takové ty - - „ „Samozřejmě. Vím přesně. Melír. Na to je speciální čepice. Vypadá jako na koupání. Jsou v ní otvory, a těma dírama se vytáhnou prameny vlasů. Dělá se to háčkem na háčkování. Vytažené prameny se pak odbarví. Je to ono, viďte? Určitě. Jenomže my tu čepici nemáme. Takže kdybyste to laskavě zkusily někde jinde.“ „Já nemyslela odbarvit celou hlavu. Jenom udělat světlejší pruhy.“ „Určitě, madam. Melír. Slečně bude slušet.“
Miroslav Matucha: Finanční poradce
Pokud si dnešní Čech, a je jedno zda vzdělaný, bohatý, literát, politik nebo cokoli jiného, přečte či uslyší výše uvedený název této profese, v drtivé většině případů zareaguje podvědomě negativně! „Co to je ? To je něco jako pojišťovák? Zase nám bude něco vnucovat ! My stejně nemáme co investovat ! A všechno je to lumpárna, zase to zkrachuje, jako vždycky!“
Emília Molčániová: Beh o život | Čo človek neurobí pre... | Otec
Dobre som to vymyslela. Spojila som príjemné s užitočným. Kým iní idú z práce električkou, ja si zatrénujem. Dopravou mi cesta trvá tridsať minút, rýchlou chôdzou necelých štyridsať a skratkou cez park, keď poklus striedam so šprintom, asi desať minút. Musím však povedať, že sa neustále zlepšujem, už iba deväť a pol. Ako sekretárka sa v práci nepretrhnem, a tak sa mne, ktorá bola od malička zvyknutá športovať, pohyb žiada. O piatej mám „padla“ a potom nastupuje môj obvyklý dennodenný rituál: lodičky putujú do tašky a obúvam si tenisky.
Jan Řehounek: motocyklový závodník Narcis Podsedníček
80. let dnes uplynulo od smrti prvního českého továrního motocyklového jezdce Narcise Podsedníčka. Narcis Podsedníček (29. října 1866 – 23. ledna 1932), motocyklový závodník a konstruktér, ztratil v útlém dětství otce (jako hajného ho zastřelili pytláci) i matku. Vychovávala ho teta. Starosti o něj se zbavila tím, že ho záhy dala do učení ke kováři Lejskovi v Mysločovicích. Kovářský tovaryš se po vandru uchytil u kováře Svozila v Březcích u Přerova, pak pracoval v hutích barona Kleina ve Štěpánově. Již tam se vypracoval ve velmi zdatného a šikovného řemeslníka.
Stanislav Moc: In vino veritas (5)
Nejvíce mě na Minchinbury fascinovalo prostředí. Budovy staré, ale nádherné! Když jsem jel do práce, vjížděl jsem na pozemek spodní branou a cesta se táhla kolem potoka s několika starými vrbami. Fabrika se skladišti a s přilehlým domkem manažera, který v místě bydlel i s rodinou, byla lemována nejen venkovními tanky na víno z nerez oceli, ale i kruhem palem.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (2)
Samozřejmě se mi teď, když mám více času na snění, vybavují události významné i možná zcela zanedbatelné. V těchto střípcích vzpomenu často na spoustu situací a celou řadu různých lidí, tu všeobecně známých, tu naopak zcela neznámých, kteří „prošli“ mým životem. Někdy budu postupovat chronologicky, někdy pak i tématicky, ale určitě budu občas přeskakovat zejména v čase, protože to je vlastní všem vzpomínkám.
Od dívčího deníčku k divadelní premiéře Deníku Leošky K. (2)
Na zkoušky do divadla zatím nechodím, mám pocit, že z mé přítomnosti jsou všichni pokaždé tak trochu nesví a také že Akram by mi chtěl hru ukázat až v pokročilejším stádiu. Všichni mají obavu, aby mě nezklamali. Chápu, že se teď musím držet stranou a přenechat režisérovi hlavní slovo, já už jsem svoje řekla. Práce mám i jinak stále nad hlavu. Na stole se mi kupí knížky, které bych si ráda přečetla, nebo do nich aspoň nahlédla, ze všeho nejdřív mě ale čeká schůzka s dokumentaristou Luďkem Navarou.
Tomáš Zářecký: Tu kratší a počmáranou, prosím…
V poslední době trávím až moc času mezi regály přetékajícími knihami, v prostředí, kde i malé zakručení břicha rezonuje jako kostelní zvon. Po návštěvě takové instituce odcházím vždy obtěžkán řadou knih a teprve v šatně si uvědomím, že jsem jaksi nevzal v potaz kapacitu svého baťohu.
Casting / Klinec
Aladár ostal najprv prekvapený, akože, čo im urobil, no keď sa mu ušlo zopár kopancov a boxerských úderov, spamätal sa a uplatnil svoje bojové umenie. Jednému natrhol ucho, druhému vybil zub, iný mal zlomené zápästie, ďalší ležal v bezvedomí. Nato sa otvorili dvere a objavil sa v nich policajt. „Čo sa to tu robí?“ spýtal sa a vytiahol pelendrek.„Máme medzi sebou jedného protivného provokatéra,“ ponáhľal sa vysvetliť nosatý sused.
Jak se dělá kreslený vtip aneb Netvařte se kysele a malujte vesele
Máte doma malé nadějné kreslíře od 6 do 17 let, kteří by si rádi zasoutěžili o nejlepší kreslený vtip? Právě pro ně je uspořádán 3.ročník soutěže NETVAŘTE SE KYSELE A MALUJTE VESELE. Začínající autoři se v tomto článku mohou seznámit s návodem JAK SE DĚLÁ KRESLENÝ VTIP. Staňte se novým Nepraktou, Jiránkem, Bartákem nebo Ladou či Sekorou....
Ondřej Suchý: Kamarádka Laďka Kozderková
Mně bylo tenkrát necelých devatenáct, byl jsem asistentem scény na televizním filmu režiséra Jindřicha Fairaizla Nalezená revue a netušil jsem, že se seznamuji s budoucí Paní zpěvačkou, se kterou se budu setkávat sice vždy po několikaletých pauzách, zato však až do konce jejího života. Psal jsem o ní, korespondoval si s ní, pomáhal jí při druhém pokusu dostat se konkursem do Semaforu ....