Ivo Jahelka: Balada o Favoritu / Balada o zubaři
Ve Lhotě pod Lesy je pozdvižení, / větší než když někdo z místních se žení, / a dál se dává tahleta zpráva, / v maštali, stejně jak u koryta: / že Tomeš zakoupil Favorita! / V hospodě na rynku rumové smrště, / a ty kdož přijdeš tam, no tak Bůh drž tě, / pít budou do mše, na počest Tomše, / a jeho bouráku z Boleslavi, / zítra je budou zas bolet hlavy.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (2) - Charlie Chaplin
Za prvé tři dny pobytu v Londýně jsem dostal 73 000 dopisů a lístků, a z nich bylo přes 28 000 dopisů žebrových... Zvěděl jsem z korespodence, že mám v Anglii 671 příbuzných, o nichž jsem nic nevěděl. Většinou to byli bratranci a podávali mi velmi podrobný rodokmen na důkaz svého tvrzení. Všichni chtěli, abych jim zařídil obchod nebo je vzal k filmu.
Ivan Kolařík: Úvaha o umění a tetování
Jako důchodce mohu s hrdostí říci, že od pradávna jsem byl vášnivým vyznavačem umění. Již jako malý chlapec jsem zaníceně deklamoval básničky polospícím penzistům v domově důchodců, k údivu rodičů jsem se sám bez říkání dal zapsat do hudební školy do houslí, na které jsem při každé přiležitosti oblažoval rodinu takovým způsobem, že i alkoholem opovrhující maminka se náhle vydávala s tatínkem na pivo, údajně aby umělecký zážitek prohovořili a náležitě vstřebali.
Stanislav Moc: Čestný pionýrský!
S Petrem se klábosilo dobře a měli jsme o čem, i když já jsem měl na starosti děti, takže jsem mohl pít i klábosit trochu omezeně. Hlavně proto, že jsem musel zůstat střízliv, abych jej večer mohl odvézt na nádraží a pak jet rychle do nemocnice vyzvednout ženu z práce. Tou dobou už jsem děti nakrmil, vykoupal a dal do postelí, takže když jsme vyjížděli, děti už spaly.
Sloupky Jiřího Menzela (3)
Je mi smutno. Před chvíli jsem vyhodil ze dveří jednoho mládence. Na první pohled to nebyl blbec. Byl slušně oblečen, přijel až odněkud z Moravy a požádal mne, abych mu zprostředkoval setkání s Jean-Luc Godardem, nebo aspoň a Rogerem Vadimem. Chce se stát slavným hercem a to nejlépe rovnou ve Francii. Zeptal jsem se ho, proč si vybral zrovna toto životní poslání a on mi odpověděl, že být filmovou hvězdou by se mu líbilo.
Vladimír Vondráček: Paradoxy češtiny (9)
Zastavme se tedy nejprve u předpon na-, ná-, po-, pod- a do-. Jak vidno, počítač už zde kromě „vidna“ podtrhl i jednu předponu, a to ze cela neznámých důvodů! A to „ná“ přitom skýtá celou řadu zajímavostí. No posuďte sami: jistě je samozřejmá dvojice náves – ves, či nálet - let, ale úsměv asi vzbudí nájezdník – jezdník, nákaza – kaza, náladový – ladový, námraza – mraza, ale může být nános i nos, ač to spolu vůbec nesouvisí!
Antonín Bajaja: DEVLA, DEVLA
Měl jsem zážitek, který bych nevyprávěl, kdyby později samovolně nepokračoval. Stal se v ruchu zlínského tržiště Pod kaštany. Osahávám hlávky salátu, zkouším, která má pod zelenými suknicemi nejsvůdnější buchétku, jsem z toho celý rozjařený, a zčistajasna slyším: „Pane, dejte si pozor na peněženku.“
Pavel Vrána: Zdraví především
Trvá masopust a my ho u nás v chalupě letos pojali docela vážně. Ne snad, že bychom ze své stravy zcela vyloučili maso, ale pokoušíme se alespoň část denní potravinové dávky mít sestavenou tak, aby se dala označit za potravinu zdravou, nebo dokonce léčivě působící. Letos, hned z kraje roku, mi někdo z kamarádů zaslal mailem zkrácený výtah z vědecké práce německé biochemičky Dr. Johanny Budwig. Moudrá paní a nezpochybnitelná teorie.
Josef Fousek: Bez cenzury (10)
Snad každá generace vydává proklamace / aby se to co bylo k lepšímu pozměnilo / Svět hledá nové směry pro léčbu nedůvěry / stále se něco mění a nutí k zamyšlení / Vždyť už to není ani / zrovna jen k popukání / Tamto a nebo toto / z důvodů vážných proto / stále se něco kuje / a to co provokuje / lejstrem se hravě zruší / den ze dne Na mou duši ...
Ondřej Suchý: O Františkovi Nepilovi a Janu Werichovi
František Nepil s ním tehdy o politice nemluvil, i když s politikou jejich rozhovor určitou souvislost přece jen měl. Po dlouhé době se totiž objevil na obrazovkách televizní film s jednou z posledních, skvělých hereckých kreací Jana Pivce, umělce v těch letech rovněž odstaveného na vedlejší kolej. „Neviděl jste včera večer v televizi Pivce?
Ladislav Gerendáš: Vítězný únor
Šedesát let uplynulo / když se soudruh vrátil z hradu / padal sníh a trochu dulo / pak jsem přišel o zahradu // Šedesát let už je v trapu / vše odplulo, pryč jsou raci / co dešťů padlo do okapu / příbuzní jsou v emigraci // Šedesát let, páni, dámy ! / Těch sklínek z našich vinic! / ani mozek Dalajlámy / nechápal zrod milic /
Jan Řehounek: Barokní stavitel František Ignác de Preé
František Ignác de Preé (asi 1702–1755), barokní stavitel, byl žákem stavitele Františka Maxmiliána Kaňky a spolupracovníkem Kiliána Ignáce Dienzenhofera. Žil v Praze, ale působil po celých Čechách. V Knize měšťanské Starého Města Pražského čteme: „Preé František – zedník, předloživ vysvědčení Františka Maxmiliána Kaňky, měštěnína a úřadu deseti soudců Starého města Pražského assessora (věku 51 let) a Hynka Františka Polstera, měšť. St. M. P., stal se měšťanem St. M. Pr. 20. března 1726.“
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (11)
Ve zrušeném baru V zatáčce, v bývalém německém sídlišti, byla tma. Říkali jsme tomu Bar u Marušky. Vešlo se tam asi deset hostů. A to už bylo nabito! Bar byl zrušen, nelíbil se v okolí. V Česku se vždy ruší to, co mají lidé rádi. Maruška byla majitelka a hosté téměř stálí. Vládla tam laskavost a pohoda. Trochu mi to připomínalo Řecko a ještě více francouzské hospůdky. Francii jsem znal a znám jen z filmů a knih, ale řecké taverny jsem navštívil mnohokrát.
Ondřej Suchý: Co mi schází v Padesátníku za korunu?
Tuto sobotu 21.2.2009 v době, kdy v rozhlase běžel můj pořad pětadvacetníkový Padesátník za korunu (pětadvacetník=rozuměj Padesátník, který dříve trval skoro hodinu, ale od nového roku byl zkrácen na 25 minut), jsem si "povídal" s pamětníky v diskusi Psí podrbání pod článkem Ondřeje Neffa v jeho internetovém Neviditelném psovi.