PhDr. Marta Foučková: POŠLI TO DÁL
Jsme lidmi jedné planety, obyvatelé jednoho Vesmíru, lhostejno jaké rasy, vyznání, barvy pleti či stupně vývoje. Jsme jedné podstaty, všichni jsme božími dětmi. Jsme spojeni se sebou navzájem a s celým Vesmírem. Oddělenými entitami se cítíme jen proto, že naše duše jsou ještě nevědomé a nedokonalé. Mé poselství je vedeno přáním povzbudit k vědomí pravého smyslu pozemského života.
Miroslav Vejlupek (Čerchovský): Prolog přicházejícího spisovatele
Kdykoli padne slovo o Bohuslavu Balcarovi, vždy si vybavím nejprve vytrvalostního běžce. Není to od věci. Úspěšnému domažlickému atletu sport vycizeloval morálně volní vybavenost tak důkladně, že Balcar zpoza cílové roviny tlumočníka, překladatele a nakonec i nakladatele doběhl až na start maratonské trati, k českému Parnasu vedoucí. A rovnou jako autor opusu! Úctyhodně rozsáhlé Balcarově literární prvotině Prolog místo epilogu lze přiznat pojmenování politický thriller stejně jako společenská kronika několika posledních desetiletí.
Vladimír Kulíček: "Tak nám zvolili prezidenta, pane Švejku!"
„A to se divíš, ty vozembouchu? Státem kráčej dějiny a nic! Žádná sláva, žádné hurá, žádné vivat! To já, dyš sem byl mladej a za První republiky se volil prezident, to bylo slávy! Sokolové v krojích, Vltavani v krojích, Baráčníci v krojích, DTJ v úboru, průvody, prapory, trikolory, kapely, hrály se pochody a taky Castaldo, každej se usmíval, tiskli sme si ruce a teď? Nic.
Michal Stark - Renata Šindelářová: Vydařený závod vyplaví na povrch endorfiny
Jsem také určitě závodní typ a nejsem si jist, zdali bych se cyklistice věnoval s takovou vehemencí, kdybych nezávodil. Rád se utkávám se svými soupeři. Cyklistika není zcela jen o hrubé síle. Je třeba uvažovat o taktice, technice jízdy. U silniční cyklistiky se musí cyklista poprat s nástrahami tratě – povrchem a členitostí silnice, počasím, povětrnostními podmínkami atd.
Slavomír Pejčoch-Ravik: Od italských médií k sv. Petru
Sotva jsem rozbalil v Římě svá zavazadla, roztřídil své písemnosti, rozvěsil oděvy, opláchl pod sprchou ztahanou tělesnou schránku, usedl jsem k televizoru. Záhy jsem si ověřil, že mi tu běží šestnáct programů - a jejich sledování bylo přece součástí mého studia a nezbytnou přípravou pro první setkání, která mě čekala ve vládních budovách.
Milan Prokš: Tučňák ve fraku
Protialkoholická poradna, poliklinika na nábřeží Klementa Gottwalda, někdy uprostřed sedmdesátých let minulého století. "Tak, pane Novák, dáme si takový test." Schoulená postava na rozvrzané židli si poposedne."Budu vám říkat různá slova a vy hned odpovíte, co vás první napadne. Bez rozmýšlení." "Ale pane doktore..."
Jiří Suchý: Dopis
Tento dopis je nanejvýš důvěrný, a proto Vás žádám, pane rektore, abyste jej po přečtení ihned spálil nebo snědl - nejlépe obojí. Vyzval jste mě jménem Vašeho slavného ústavu, abych vypracoval návrh, jak by měla vypadat zpráva, která by podala budoucím pokolením výstižný obraz naší současnosti.
NOSTALGICKÁ MYŠ znovu otevírá
Šemanovice - Proslulé kulturní minicentrum Nostalgická myš neboli šemanovický vepřín se po třech letech znovu otevře veřejnosti. Začnou se tam opět natáčet i pořady Nostalgické muzeum zábavy pro Český rozhlas 2, které připravuje už desátým rokem Ondřej Suchý. Nostalgickou myš uzavřeli v roce 2003 její majitelé, karikaturista Václav Teichmann a vydavatelka Žofie Kanyzová.
Milan Richtermoc: Vrátil jsem čas
„Milý Bufáku, díky za dopis. Hugo, ani nevíš, co někdy pro mne Tvé dopisy znamenají. Jednak to, že existuješ, že je dopis ve schránce, že víš, že je někdo, kdo je rád, že jsi, a kdo Ti chce také pomoci. Myslím, že již jsem Ti to napsal. Vždycky v nich něco najdu – třebas až na dvacáté nebo na třicáté, nebo na předposlední řádce – co mne povzbudí, co zrovna vystihne mou náladu, ve které se nalézám.
Michal Čagánek: Nejkrásnější zážitek
Mezi nejkrásnější zážitky každého dětství patří déšť. Déšť procházející se po oplechování okna, déšť zvonící v okapech, déšť rozpíjející se na tabulkách skla, tajuplná noční bouřka prosycená duněním hromu naléhající na ztemnělá okna, s bleskem šlehne pokaždé trochu strachu, tím spíše, že zase nejde proud. Sedíte kolem stolu při svíčkách a povídáte si tichými hlasy...
Jan Řehounek: Pedagog a sokolský vzdělavatel Václav Janda
Václav Janda (1885–1942), pedagog, sokolský vzdělavatel, pocházel z učitelské rodiny, narodil se na Loučeni. Jako učitel působil na několika venkovských školách na Poděbradsku a Královéměstecku, naposledy jako ředitel dívčí měšťanské školy v Nymburce. Po první světové válce odešel v roce 1919 pedagogicky působit do slovenské Nitry, odkud byl po třech letech přeložen do Liptovského Mikuláše.
Ondřej Suchý: František Nepil, Stradonice, Šemanovice, ale ještě o něčem jiném
Jednou mi řekl: „Já ti, člověče, závidím, že na chalupě můžeš být furt.“ A já se tehdy trochu zastyděl; on, typický chalupář, který své Stradonice miloval, se na chalupu dostával méně často než já, nechalupář, který se jednoho dne pouze rozhodl, že se stane z Pražáka venkovanem. Přitom – kdepak bych dokázal to, co on! Vždyť dokonce i tu sošku svatého Vojtěcha si do výklenku nad vstupními vraty či bránou vlastnoručně vyřezal!
Egon Wiener: Housle | Táta – kus životopisu
Mám právo vůbec o nich psát? Já, ten, který nemá hudební sluch a ví, že hrát na ně není jen dřina, ale od kohosi nahoře – dar. Poprvé jsem uviděl housle v první třídě při zahájení školního roku v září roku 1953 v Machníně. Pan řídicí učitel měl dlouhé štíhlé prsty a sako na rameni odřené. Obratně vyndal cosi z pouzdra – to cosi byly housle – založil je pod bradu a začal hrát. Vsadím se, že všem nám vesnickým dětem v tom okamžiku srdce zůstalo stát.
Monika Petrlová: Kdo frituje nezlobí
Že nevíte o co jde? Talking CHOU CHOU je revoluční nástupkyně starší kolegyně zvané Baby Born. Slovy kdejakého adolescenčního výrostka: čoučou je vytoužená panenka Baby Born. S přihlédnutím k tradici českého překladu bychom předchozí větu mohli interpretovat také jako „Mluvící čoučou je vylepšené Děťátko Narozené“.