Zuzana Trankovská: Veletrh Non–handicap

Rubrika: Publicistika – Zajímavosti

Minulý týden se konala na pražském Výstavišti specializovaná výstava Non–handicap. Byla určena zejména pro tělesně postižené, kteří měli tzv. pod jednou střechou prodejce invalidních vozíků, různých rehabilitačních pomůcek, až po informační stánky mnoha sdružení, která se zabývají službami ve prospěch handicapovaných...

 Takto stručně a poněkud neosobně by mohla znít zpráva ČTK. Inu – tisková kancelář dost dobře nic jiného napsat nemůže. Pokud se ovšem na takové akci ocitnete osobně, nemůžete odejít nepoznamenáni. Co jsou vaše špatné nálady, škarohlídství, deprese a smutky proti tomu, jaký životní úděl mají všichni ti, kterým byl veletrh určen!

Míjím obrázky postižených dětí a na papírek píšu číslo skici, která se mi zdá nejzdařilejší. Ale podle jakého měřítka? Jaké úsilí musel dotyčný vynaložit (vzhledem ke svému postižení) nebo podle mého povrchního soudu? Pokračuji ke stánku chráněných dílen. Kupuji si pěknou látkovou kabelu. Každý by si měl něco koupit. Považuji to svým způsobem za desátek osudu, že mám dvě funkční nohy, ruce i oči...
V pavilonu D se zastavuji u stánku časopisu Můžeš, má podtitul: o šanci a důstojnosti pro každého. Profesionální deformace mě nutí podívat se do tiráže, kdo za tento časopis „může“. Potěší mě mezi mediálními partnery logo Pozitivních novin. Dojímá mě to. Pokračuji kolem expozice s invalidními vozíky. Zákazníci se usmívají, popojíždějí pomalu sem a tam a já se jim pletu pod kolečky jejich náhradních nohou. Bolí mě v zádech a ráda bych si na chvilku sedla… Káčo! Nadám si… co by za to všichni ti osudem zkoušení vozíčkáři dali, kdyby mohli stát a bolelo je přitom v zádech.
Blížím se k východu.
Potkávám vodicího psa, který je tu služebně – je součást informačního stánku sdružení Helppes (www.helppes.cz), které cvičí vodicí a asistenční psy. Podávám si ruku se Zuzanou Daušovou. „Ráda vás tu vidím,“ usmívá se Zuzana. Bože, jak samozřejmé, a přesto pro někoho tak nemožné…
Podobnou exkurzi do vlastního já by si měl povinně naordinovat každý, kdo má pocit, že mu život hází klacky pod nohy a svět je k němu nespravedlivý. Nespravedlnost je něco úplně jiného! Máte dvě nohy, ruce, oči a fungují vám? Tak buďte rádi!

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 11. 04. 2006.