Jan Jurek: Paradoxy partnerského soužití
Tos přehnal, Miláčku … tak se jmenuje další již dvacátý druhý soubor povídek různých autorů vydaných nakladatelstvím Listen v edici „česká povídka.“ Hned na úvod je třeba říct, že je to soubor literárně zdařilých příběhů o problémech, které plynou z partnerského soužití. Objektivně lze konstatovat, že jednotlivé povídky mají spád, napětí, zajímavou klíčovou zápletku s nečekaným rozuzlením.
Martina Fialková: Proč bychom se nepřiznali ...
Už před létem vyšla další útlá knížka autora nedávno zfilmované "vodácké bible". Televizní seriál nesl stejný název jako autorova prvotina Proč bychom se netopili. Autor mnoha dalších úspěšných titulů napsal svoji nejnovější knížku jako odpověď na lavinu otázek, kterou ho zasypali čtenáři-diváci po odvysílání seriálu o vodácké partě. Jak to bylo doopravdy?
Václav R. Židek: Sám ve víru zdymadel (5)
S Richardem Halliburtonem jsem se seznámil zhruba před sedmnácti lety. Samozřejmě prostřednictvím jeho knihy Za novými světy. Byl to on, kdo přišel s nápadem etapově proplavat určenou trasu, včetně šesti komor panamské přehrady. Zalovil jsem v knihovně a knihu vytáhl. „Ano, pane Halliburton, byl jste to vy, co mě před patnácti lety inspiroval, abych jako dítě plaval nonstop z Radotína po Berounce a Vltavě až na Císařský ostrov do Prahy.
Helena Dohnalová: Dámské koníčky
My ženy jsme už takové. Většina z nás, když se zamiluje, chce se svým vyvoleným sdílet vše. Jako by nám nestačilo, že máme aspoň na čas jeho srdce a společnou postel, pokud ne rovnou domácnost. Rády bychom se vloudily i do jeho mozku a snad proto se tak často ptáme: „Na co myslíš, miláčku?“ Buďme rády, když nám odpoví: „Na Gambrinus, lásko.“
Pozvánka na výstavu výtvarných prací žáků základních škol Prahy 5
Fantazie to není představovat si, co věci nejsou, ale udělat něco, co by mohly být. – Karel Čapek. Již čtvrtým rokem se v tomto duchu nese výtvarná soutěž určená dětem pod názvem Filmová fantazie. Jejich úkolem je nakreslit scénu z libovolného filmu, ať už skutečného nebo vymyšleného. Letos žáci kreslili příběhy a legendy ze staré Prahy.
Nedělní chvilky s poezií .... Jindřich Kopecký
Pětatřicetiletý (*27. října 1976) českokrumlovský bard se o sobě málokdy vyjadřuje jinak než prostřednictvím svých veršů. Inu, nechme ji tedy mluvit: „... Rád jsem ve městě, kde Vltavské vody rozčísly břehům šíji v neúnavném koloritu vracení... Jsem spořádaný občan ve spořádaném světě lidí, stád a předsudků. Ze všech stran velí k odvetě zástupy mých smutků... Básně jsou třásně našich životů zamotány do plotů. Představy o sobě liché. Jsou víc než jen tupým smíchem... Na svět přes můzu pohlížím, někdy má i černé brýle. Otevírám se tempem hlemýždím, to trvá dlouhé chvíle... – Promiň, gramatiko!“
Jan Jurek: Hledající osamělý poutník
J. M. Coetzee má dar v každém svém románu přijít s něčím novým, originálním a pro čtenáře zajímavým. V případě knihy Zrání, která završuje třídílnou „autobiografii“ a navazuje tak na romány Chlapectví a Mládí, se jedná o fiktivní rozhovor novináře s lidmi, kteří nějak znali hlavního protagonistu a autora knihy v jedné osobě - Johna Maxwella Coetzzeeho. Oslovené osoby novináři sdělují informace o v knize již zesnulém Johnovi, úspěšném spisovateli, nositeli Nobelovy ceny a řady jiných uznání.
Jitka Dolejšová: Norsko 2010 - Za všechno může Troll (10)
Pršelo celou noc, balíme mokrý a zablácený stan. Ale sluníčko si to u nás „žehlí“ a do Ålesundu přijíždíme za polojasné oblohy. Vyjíždíme nad město, jež je největším rybářským přístavem v zemi, na vyhlídkový vrch Aksla (výška 189 metrů). Shora vypadá město s přístavem jako modýlek pro děti. Je půvabně rozložen na několika ostrovech, které jsou propojeny mosty a tunely. Nemůžeme se vynadívat, podoba s leteckými záběry je dokonalá.
Slavomír Pejčoch-Ravik: V srdci Paříže (6)
Popisovat Versailles je skoro nad síly literáta. Zastavíte na parkovišti a dvě stavby, stojící stranou, z nichž každá je noblesním palácem, jsou konírny. Tady mělo panstvo ustájeno 2500 koní a 200 kočárů. A naproti konírnám je teprve zázrak, kvůli němuž jsme přijeli do Versailles. Vymyšlenost Ludvíka XIII., který tu nejprve dal vybudovat jen lovecký zámeček.
Ondřej Suchý: OBŽALOVANÝ (2/3)
Mám nyní před sebou koncepty a opisy dopisů z let 1947 až 1949, adresovaných ve třech případech Ústřednímu národnímu výboru v Praze, v nichž se nešťastný komik znovu a znovu obhajuje a dovolává spravedlnosti. Jeho odvolání proti nálezu trestní komise č. 50 ze dne 7. května 1947 má dvanáct stran (formuloval je Burianův právní zástupce JUDr. Jaromír Vojtíšek), dopis kulturnímu referentu města Prahy, členu ÚNV Václavu Jarošovi, obsahuje dvanáct číslovaných bodů (napsán byl dva dny před Štědrým dnem 1948).
Milan Dubský: Praha - město Čechů, Evropanů i světoobčanů
Praha patří k velmi starým městům Evropy. Je starší než Metuzalém, a tomu bylo 999 let. Mnich Widukind se o tomto městě zmiňuje již v X.století ve své kronice, a taktéž Ibrahim Ibn Jakub, vyslanec cordóbského chalífa a arabský kupec, jej popsal ve své kronice z 10.století jako město vystavěné z kamene a vápna na řece Vltavě.
Pavel Pávek: Setkání v lese
Ten les nebyl nepřátelský, nepřátelští byli lidé, kteří ho udělali ostatním nepřístupný, zadrátovali ho a nutili překážet při pouti někam jinam, než chtěli oni. Za pár let se vlastně nezměnil. Stromy povyrostly nepatně, šumí stejně jako kdysi, silničky jsou stejně nepřehledné s nevalným povrchem, místy se k obloze pokoušejí dosáhnout rzí vyzdobené strážní věže nebo protiletecké hlásky nepříteli sloužící hlavně k pobavení.
Jiří Krytinář - Milan Richtermoc: Krytinář míří do senátu
Jeho povoláním je však herectví. Baví ho a stále ještě těší. Jirkova první filmová role přišla v roce 1969 a byla to jen malá role ve filmu Šest černých dívek aneb proč zmizel doktor Zajíc. Následoval film Velká neznámá (1970) a poté slavná pohádka Tři oříšky pro popelku. Od té doby jsme Jirku Krytináře mohli vidět na filmovém plátně nebo na televizní obrazovce častěji.
Irena Herzánová: Putování svatého Krištofa
Můj dvorní zubní laborant, pan Karel Šťastný, je člověk věřící. Od mládí má talent k malování. Jeho kopie Slavíčka i Degase je pro laika od originálu k nerozeznání. Svoji zálibu však zúročuje jen v dobročinnosti. Při návštěvě přítele v jižních Čechách s porozuměním vyslechl obavy místního faráře o obrázek svatého Krištofa- místní chloubu.