Irena Herzánová: Putování svatého Krištofa

Rubrika: Literatura – Povídky

Můj dvorní zubní laborant, pan Karel Šťastný, je člověk věřící. Od mládí má talent k malování. Jeho kopie Slavíčka i Degase je pro laika od originálu k nerozeznání. Svoji zálibu však zúročuje jen v dobročinnosti.
 
Při návštěvě přítele v jižních Čechách s porozuměním vyslechl obavy místního faráře o obrázek svatého Krištofa- místní chloubu. V okolí již bylo vykradeno několik svatostánků. Oba muži se dohodli. Originál poputuje do depozitáře a na jeho místo bude dána kopie s iniciálami K. Š. Sv. Krištof je zobrazován jako obr, nesoucí na ramenou Ježíška.
 
Legenda vypráví, že svatý Krištof – patron poutníků, se zklamal v králích i v Satanu a šel tedy hledat Krista. Usadil se u brodu dravé řeky a protože byl obrovité postavy, dostal od poustevníka, svého učitele, úkol přenášet lidi na druhou stranu řeky. Jedné bouřlivé noci přenášel na ramenou dítě, které při každém jeho kroku stále více těžklo. Když ho na druhém břehu zmožen postavil na zem uslyšel dětský hlas: „Nediv se, nesl jsi více než celý svět, nesl jsi toho, kdo svět stvořil, jsem Kristus, král, jehož hledáš.“ Mohutnému obru dal jméno Christoforus. Lidé věřili, že kdokoli pohlédne na obraz svatého Krištofa, nebude v onen den přemožen žádnou slabostí. Proto jeho obrazy a sochy bývají umístěny v kostelích proti dveřím nebo u vchodu.
 
Ke krádeži „vzácného“ obrázku zanedlouho skutečně došlo. Uplynulo asi půl roku a události najednou dostaly spád. Jeden místní farník při zájezdu do Prahy objevil v jednom malém starožitnictví naše dílko. Neponechal nic náhodě, z obchodu odešel, ale vrátil se zanedlouho do obchůdku spolu s panem Karlem. Ten pak s předstíraným (vpravdě opravdovým) zájmem exponát dlouho prohlížel. Ochotná paní vedoucí mu nabídla vzácné dílo (jak sama uvedla) za velmi výhodnou cenu.
 
Po následující velmi živé debatě o pravém stavu věci, uprosila své zákazníky, aby věc nikde nehlásili, neboť šlo údajně o jakési dědictví a ona by s tím měla velký problém. Obraz jim odborně zabalila a požádala, aby jej přijali jako dárek pro jejich farnost.
 
Odpustil věřící pan Karel „svým viníkům“? Odpověď je prozaická. Ve svých 75 letech nechtěl vysvětlovat a putovat jako svatý Krištof a zvláště ne po úřadech, ke kterým cítil zvláštní nelibost.
 
Přesto se pro poslední životní putování brzy a rád rozhodl. Odstěhoval se natrvalo do svého rodiště, kde se plně věnuje svému koníčku. Přátel tu má požehnaně a proto i plné ruce práce. Vždyť v sousední vsi mají také kapličku a v ní cenný obrázek svaté Kateřiny.
 
Podle skutečné události napsala Irena Herzánová (80 let) 

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 25. 03. 2009.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.