Mám nyní před sebou koncepty a opisy dopisů z let 1947 až 1949, adresovaných ve třech případech Ústřednímu národnímu výboru v Praze, v nichž se nešťastný komik znovu a znovu obhajuje a dovolává spravedlnosti. Jeho odvolání proti nálezu trestní komise č. 50 ze dne 7. května 1947 má dvanáct stran (formuloval je Burianův právní zástupce JUDr. Jaromír Vojtíšek), dopis kulturnímu referentu města Prahy, členu ÚNV Václavu Jarošovi, obsahuje dvanáct číslovaných bodů (napsán byl dva dny před Štědrým dnem 1948). Následující plné znění tohoto dopisu V. Jarošovi si v některých bodech dovolím rozšířit o další fakta, která Vlasta Burian uvádí v konceptech dopisů ostatních.
"Vážený pane Jaroši,
již několik let usiluji o svou rehabilitaci, leč doposud mně nikde nebylo dopřáno sluchu. Buďte tak laskav, Vážený pane referente, a posuďte sám spravedlivě můj případ. Vše, co Vám povím, je pravda.
Byl jsem dvakrát souzen, jednou osvobozen jednomyslně, podruhé odsouzen na základě nesprávných svědeckých výpovědí, přičemž svědectví mých svědků bylo prohlášeno za pochybné, a jak jeden ze svědků uvedl, (tváří v tvář předsedovi dr. Houskovi), šlo v mém případě o případ justiční vraždy.

Vylíčím Vám stručně svou činnost za okupace:

1) Nebyl jsem členem Vlajky, Ligy proti bolševizmu, Svazu pro spolupráci s Němci a žádné jiné nacistické nebo fašistické korporace. Nedostal jsem řád Orlice ani žádné jiné uznání. Odmítl jsem zájezd do Říše za sebe i za celý soubor, což Moravec přijal s největším rozhořčením, jak prohlásil před lidovým soudem jeho tajemník Stuchlík, který byl také odsouzen.

2) Nepřijal jsem předsednictví Svazu českých divadelních ředitelů, které mně bylo nabídnuto. Učinil jsem tak proto, že jsem se chtěl vyhnout styku s okupanty a s českými aktivisty. (Důkaz: spisy v majetku bývalého předsedy Svazu pana O. Rosenberga, Praha 1, Revoluční 10.) Rovněž jsem odmítl předsednictví Českomoravského filmového ústředí a toto předsednictví odmítl i Miloš Havel. (Důkazy: protokoly ČMF, v úschově Státního čs. filmu.)

3) Do Filmklubu jsem nechodil ze zásady. Jedině tehdy, když jsem byl nucen účinkovat jako ostatní herci. (Důkaz: Koncertní houslista Vasil, který byl po celou dobu vedoucím orchestru Filmklubu. Nyní: Vinárna 14, Praha 2. (V jiném soupisu své činnosti za okupace Burian upřesňuje: "Byl jsem tam dvakráte nakomandován ještě s ostatními českými umělci, a to při příležitosti seznámení filmových umělců německých s českými. (.....) Karla Hermana Franka jsem viděl pouze dvakrát při zmíněných již seznamovacích večerech ve Filmklubu. Nikdy jsem s ním osobně nemluvil.")

4) Po dobu okupace jsem se ubránil nátlaku, abych hrál v německém filmu, a úmyslně jsem propadl při filmové zkoušce z němčiny, ačkoli je známo, že dovedu německy dobře a že jsem před válkou natočil několik německých filmů v německé verzi. (Důkazy: Korespondence oficiální, jejíž valná část je odedávna v majetku 22. svazu ROH u tajemníka Baldy. Dále má vlastní korespondence.)

("Text zkoušky do německého filmu napsal Němec von Hacke, zkoušku jsem stále odkládal a pak jsem v ní neobstál..." Na jiném místě upřesňuje: "... ačkoli za republiky jsem natočil pět německých filmů." Pozn.autora: zmíněných pět filmů je uvedeno v závěrečné filmografii Vlasty Buriana.)

5) Nepořádal jsem žádné zábavy a pitky. (Důkaz: všichni moji zaměstnanci z tehdejší doby.)

(V pozdějším dopise ÚNV Burian píše: "Jako svědky, že jsem ve své vile nepořádal hostin a pitek pro okupanty a že mě také Němci nikdy nenavštěvovali, zejména nikoli K.H.Frank, jak bylo neprávem rozšířeno, nabízím tehdejší své zaměstnance: Jaromír Trejbal, kuchař, Rosa Hanáčková a Františka Hanáčková v Lanžhotě a Jaroslav Šimeček, šofér...") V jiném konceptu ještě uvádí: "Jedině byl u mne Němec z filmového odboru Zankl a dr. Söhnel a to proto, aby mě přemluvili k hraní v německém filmu. Nabídku záskoku za onemocnělého herce Hanse Mosera, za který jsem dostával 3/4 milionu korun, jsem odmítl." Dr Söhnel - dle dobové informace - byl tenkrát z vazby propuštěn, řízení proti němu zastaveno, a poněvadž prokázal protifašistickou činnost, bylo mu přiznáno čsl. státní občanství.

6) Auto jsem používal na fingované smlouvy s Lucernafilmem. (Důkaz: Vilém Brož, filmový ředitel, Praha II. Vodičkova ul., Lucerna)

7) K rozhlasovému skeči, v němž jsem měl karikovat, ale nekarikoval Jana Masaryka, byl jsem donucen. (Důkaz: Dr. Očadlík, ředitel Státního rozhlasu, Praha XII, Stalinova 12.) (Jinde: "Věc sehrál jsem tak, že imitovaného nikdo nemohl poznati. Konečně pan ministr ve své velké laskavosti, mně tento čin, z donucení udělaný, velkomyslně prominul. I o tom je záznam u lidového soudu. Ve skeči účinkoval jsem pouze jednou a vícekrát jsem do rozhlasu nevkročil, ačkoli jsem byl k tomu donucován.")

8) Tvrdilo se, že v roli principála v Prodané nevěstě, jsem zdravil nacistickým pozdravem. Není to pravda. (Důkaz: originální fotografie.)

(Nabízím důkaz fotografií mého vystoupení v Národním divadle v roli principála v Prodané nevěstě, na níž zdravím při vstupu na scénu nikoliv vztyčenou pravicí, jak jsem rovněž obviňován, nýbrž naopak "zaťatou pěstí.")

9) V divadle jsem hrál pouze hry českých autorů. Pokud to byla hra přeložená, byl autorem vždy spisovatel židovského původu. Byly to tedy hry zakázané a proto jsem vědomě jména autorů fingoval. (Důkaz: E.Kastner: Tři muži na sněhu pod názven Když kocour není doma. Důkaz: Karel Konrád, redaktor Rudého práva, Praha, Jul.Lébl, ředitel divadla v Olomouci.)

10) Po dobu okupace zaměstnával jsem nadbytečný herecký i technický soubor z důvodů pracovního nasazení v říši. (Důkaz: všichni tehdejší zaměstnanci.)

(Jinde:....." zaměstnával jsem zvětšený soubor jedině z toho důvodu, abych většinu umělců, kancelářského a technického personálu zachránil před totálním nasazením do říše. Mezi těmito nalézali se i známí sportovci Říha, Zástěra, illegálně činný Veselý atd. I komunistický redaktor, spisovatel Karel Konrád, byl v mém divadle ukryt po celou okupaci.")

11) V mém divadle se skrývali po dobu asi tří neděl parašutisté. (Důkaz: štkpt. Vasil Kiš, Most, firma Cidlina; Václav Smagovič, kinooperatér, kino Svoboda, Praha, Vodičkova ul.)
12) Prof. J. Levitovi jsem posílal potraviny a léky do Terezína až do doby, kdy byl nacisty zavlečen a usmrcen. Jeho ordinační zařízení jsem ukryl ve svém divadle a po revoluci jsem je odevzdal jeho bratru MUDr V. Levitovi, Praha VII, Dělnická 59.

Svědecké výpovědi svědků, navržených ze strany žaloby, které jsem nemohl vyvrátit (nebyla mně dána příležitost) budou vyvráceny při novém a řádném řízení. Mohl bych i prokázat, že trestní řízení, vedené proti mně, bylo dirigováno nespoutanou konkurenční záští, která se neštítila žádných prostředků, a v tehdejší atmosféře zanikl hlas, poctivých příslušníků strany KSČ, kteří se marně snažili předložit důkazy mé neviny široké veřejnosti. Stal jsem se ve skutečnosti obětí zbabělých anonymních útoků a budu Vám, vážený pane referente, velmi povděčen, když můj případ posoudíte. S projevem úcty ..."

Z dobového tisku, pro představu atmosféry, v jaké se Vlasta Burian dožadoval vyslyšení, jsem vybral jednu zprávu: Herci a Vlasta Burian.

Výbor Svazu českého herectva oznamuje k případu Vlastimila Buriana: Rozsudkem národního soudu, proti němuž zároveň protestujeme přípisem ministru spravedlnosti, byl osvobozen Vlasta Burian. Tento rozsudek, i kdyby byl definitivní, pouze zprošťuje Vl. Buriana viny, za níž je peněžitý trest nebo trest na svobodě, nemůže mu však znovu přisoudit právo a čest býti spolubudovatelem naší národní kultury a jedním z ideových mluvčích našeho národa. Tuto kompetenci má jenom naše očistná komise, jejímuž soudu se dosud Burian nepodrobil, není tudíž oprávněn hráti dále divadlo, neboť takové oprávnění mají jen řádní a čestní členové SČH a není slučitelné se ctí českého herce s členstvím v SČH, účinkovati v jakýchkoli podnicích společně s Vl.Burianem.

K tomu názory alespoň dvou herců, kteří měli po letech možnost vyslovit se k Burianovým přednostem i prohřeškům.

Josef Hlinomaz: "... přijeli Němci a vrhli se na něho. Král komiků... Ovšem, dospělý člověk je sám za sebe odpovědný. A za své činy. Jenže Burian nikdy dospělý nebyl. Jen jednou ho donutili, aby účinkoval v rádiu v protispojeneckém skeči. Byl jsem tam a náhodou jsem to poslouchal. Málokdy jsem slyšel něco tak smutného. Nic, co řekl, nebylo k smíchu. Automaticky četl text. Přeříkával se jako vždy. Jenomže normálně přeříkávání bylo u něko odraziště k další a netušené improvizaci. Neimprovizoval. Přeřekl se a šel dál.Nesedělo mu to. A tak platil daň za krále komiků, zhýčkané děcko, za primitivnost a naivitu. Ale nebyli jsme tak trochu takoví všichni? Jenže my jsme nebyli ani král komiků, ani zhýčkané děcko. A hlavně jsme možná nebyli tak naivní."

Ostatně něco podobného se přihodilo i Maurici Chevalierovi, a herců daleko pilnějších na tomto úseku bylo několik..." (1972)

Jan Werich: "Vlasta Burian byl trochu primitiv, ale za války nekolaboroval. Dopouštěl se pouze nějakých volovin, jako ostatně v té době kdekdo. Co mohl dělat? Nemohl dělat nic! Nemohl přece říct Němcům: - Jděte do prdele! -Ovšem, dovoloval si dost. Já jsem s ním po válce strávil týden ve Velharticích, kam za mnou přijel se svou ženou a kde jsme hledali způsob, jak ho rehabilitovat. Týden jsem s ním mluvil, ale na nic jsme nepřišli. Komik to však byl geniální..." (1979)

Pokračování 31. ledna 2007 v den 48. výročí úmrtí Vlasty Buriana

Ukázka z knihy Ondřeje Suchého: "VLASTA BURIAN na cestě do 21. století", vydalo v roce 2001 nakladatelství Brána