Jan Jurek: Paradoxy partnerského soužití
Rubrika: Literatura – Doporučení
Tos přehnal, Miláčku … tak se jmenuje další již dvacátý druhý soubor povídek různých autorů vydaných nakladatelstvím Listen v edici „česká povídka.“ Hned na úvod je třeba říct, že je to soubor literárně zdařilých příběhů o problémech, které plynou z partnerského soužití. Objektivně lze konstatovat, že jednotlivé povídky mají spád, napětí, zajímavou klíčovou zápletku s nečekaným rozuzlením. Každá z povídek má také svou nezaměnitelnou poetiku a přesto působí vedle sebe jako sourodý vyvážený celek.  Autorem první povídky nazvané Srovnávací test je Michal Viewegh. Patří k těm nejlepším, které v souboru nalezneme. Autorův ironický odstup líčící rozporné pocity ženy, která ztratila svého muže, s nimž prožila dlouholeté manželství, má vtip, groteskní nadsázku, zkrátka to, nač jsme u nejprodávanějšího českého autora zvyklí. Povídka má ale i významově hlubší rozměr. Především rozjímání ženy o tom, co pro ni ztráta partnera ve skutečnosti znamená a jakým způsobem se k této ztrátě staví, činí příběh originálním a upřímně přesvědčivým. Podobné aspekty má povídka Věry Noskové - Milostná štafeta, v níž autorka reflektuje rovněž s ironickým odstupem lidskou přetvářku a skrytou manipulaci s lidmi, kteří nám jsou nějak blízcí. Z mého pohledu nejzdařilejší je povídka nazvaná Odložené derby Ladislava Pecháčka. Výborně napsaná, má spád, napětí, lehkost i vážnou překvapivě odvíjenou zápletku. Předností je také přímočarý „hovorový“ styl, v němž nic nechybí ani nepřebývá. Hlavním hrdinou je muž, který v afektu uškrtil svou ženu po té, co ji přistihl v posteli s jiným mužem. Zdánlivě mnohokrát zpracované téma, ale autor s ním naložil vesměs originálně. Hlavní protagonista čelí otázkám vyšetřovatelky, která má případ na starost. Čtenář netuší, proč na dotazy veskrze intimního rázu vůbec odpovídá. Až v samém závěru se dozví, co se vlastně stalo. Pecháček dobře prezentuje i charakterový profil hrdiny povídky coby zamilovaného „primitiva“ s horkou hlavou, ale s upřímným srdcem, který si zkrátka nevěděl rady s tím, co mu žena provedla a hlavně proč mu to provedla. Měl ji přece rád a domníval se, že ona jeho taky. Některé další povídky (například Alláh s námi … Pavla Brycze) líčí s komickým jindy spíše s ironickým nadhledem banální rozepře partnerů, kteří neví proč jsou spolu a zda o to vůbec stojí. „Je to hrozný pomyslela si, vždyť ho nemůžu ani na chvíli opustit. Nakonec nemám proč. Ale jen ta možnost jí lákala.“ (…) Byl (Tonny) nekompromisní v citech, umění i v lásce. Anna byla pravým opakem a neustále váhala. Vždycky se jí tráva na protějším svahu zdála zelenější než ta jejich.“ (Z povídky Obraz Markéty Mališové) Pochybnosti, obavy, že protějšek jednotlivých protagonistů není ten, koho si vysnili nebo o koho ve skutečnosti stáli, jejich deziluze ze vztahu, v němž mnohdy spíše přebývají než že by v něm byli kdo ví jak šťastní, ustavičná leč skrývaná touha po lásce, to je více či méně společným jmenovatelem většiny zde předestřených příběhů. „Připadá ti, (…) že všechno jednou bude jinak, že tenhle svazek, city, cesta, kterou ses vydal, jsou jen provizorní součástky, které se rychle opotřebují a budou nahrazeny jinými, kvalitnějšími v jiném stroji osudu, v tom pravém, vysněném.“ Z povídky Milana Šťastného – Ještě ses nepohnul. Dodejme, že v konfrontaci s jednotlivými promyšleně uspořádanými povídkami máme možnost vstřebávat z různých úhlů niterné osobní komplikace partnerů, kteří mají rozdílné potřeby a touhy, odlišný pohled na svět i na svůj vlastní život. Přesto je ale něco nutí být s tím druhým, aniž by kolikrát věděli co, aniž by dokázali odejít a začít život nový. |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 27. 11. 2009.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Jan Krůta |
 |
Jan Vodňanský |
 |
Jaroslav Vízner |
 |
Miloslav Švandrlík |
 |
Jiří Suchý |
 |
Jiří Menzel |
 |
Helena Štáchová |
 |
Ivan Rössler |