Jan Řehounek: Barokní Lysá nad Labem
Lysé nad Labem hovoří znalci jako o „barokní perle Polabí“. Nemusíte být zrovna studovaní znalci historie, abyste k tomuto poznání, navštívíte-li městečko na trati mezi Nymburkem a Prahou, dospěli rovněž. Stačí na to jedno odpoledne. A nyní, s přicházejícím jarem, je k tomu ta nejlepší příležitost. Kulturní historie Lysé je téměř čítanková. Sahá až do doby, kdy sem přišli staří Slované.
Luděk Ťopka: Lankasterka
Ačkoliv jsem se ve svém životě nemohl plně věnovat této své lásce ani jako lesník, ani jako právoplatný myslivec, přesto, anebo právě proto, pokládám les a vody za neocenitelný dar přírody lidem. Díky svému povolání a práci v zahraničním obchodě jsem totiž poznal některé nehostinné, pusté horské kraje a pouště Středního Východu a Afriky, a tak vzdávám v duchu tisíceré díky tomu, kdo naše dávné předky přivedl do tohoto požehnaného dolíčku mezi Krkonošemi a Alpami.
Druhý Karel May žije, bydlí v naší zemi a jmenuje se David Gruber
Druhý Karel May žije, bydlí v naší zemi a jmenuje se David Gruber. Nedávno napsal a vydal epigonský román ve stylu mayovek. Román se jmenuje „Old Shatterhand opět na Západě“. Gruber nechává znovu ožít staré známé milované hrdiny – Vinnetoua, Dlouhého Davyho, Tlustého Jemmyho, Martina Baumana, Sama Hawkense… a také zlosyna Santera. Jejich příběhy jsou ovšem naprosto nové, originální.
Tomáš Danko – Jitka Vykopalová: Nahá pravda o švédské hudební branži I.
Velmi úspěšný švédský podnikatel, Tomáš Danko, vyprávěl o svém životě a o švédské hudební branži novináři Mikaelovi Janssonovi. Vznikla kniha se zajímavým čtením pro všechny, kteří mají rádi tento žánr. Kreativní nápady a unikátní vyprávění Tomáše Danka, jaké to bylo, když se po příchodu do Švédska jako velmi mladý emigrant v roce 1968 do této branže dostal a následně pohyboval po většinu svého života.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti aneb od embrya po sklerózu (74)
Musím se ale vrátit k prožitkům vlastním, které se asi příliš nelišily od zkušeností všech členů mlčící většiny. A tady opět nastoupí další střípky televizní. V „utuženém“ režimu v Čs. televizi se zřejmě pro jistotu i relace o počasí předtáčely, a tak když jsme chtěli osvěžit stereotyp svých vystoupení, nikdy to neprošlo. Jednou po porážce našich hokejistů „sovětskou sbornou“ jsem vlastně velmi nezávadně hlásil, že velké mrazy v Moskvě zřejmě zmrazily výkon našich hochů. Byl jsem už málem odlíčený a z režie se ozvalo, že to musíme přetočit.
Milan Dubský: Věřící bezvěrci
Takoví lidé existují, a také věří v celou řadu věcí, faktů, názorů a skutečností a nemusí být katolíky, evangelíky, mormony nebo islamisty. Když věří ve spravedlnost, dobro, neničí přírodu, mají rádi děti, neokrádají spoluobčany a pomáhají tam, kde mohou a je to potřeba, pak jsou pro svět většími světlonoši, nositeli a jeho doručovateli, než tisíce fundamentalistických hodnostářů všech církví, co kdy a kde existují.
Miroslav Sígl: Do své činnosti vkládá celé své srdce
Psal jsem 2. března 2012 na stránkách Pozitivních novin o pátém setkání obecních a městských kronikářů v Lysé nad Labem. Ohlas je velký. Vytváří se tak poznenáhlu jakési společenství lidí, kteří mají svoji dobrovolnou práci rádi, kteří neusilují především o hmotné výhody, ba naopak činí mnoho ušlechtilého pro veřejné blaho svých obcí nezištně, raději nic nečekají, ale jsou vždy mile překvapeni, když si jejich práce kdosi kompetenetní také povšimne a navrhne odměnu, ocenění, vyznamenání.
Ondřej Suchý: Sága rodu Lupinů (4)
„Ožral Osmana Laffitu!“ S těmi slovy vstoupila před nedávnem do mé pracovny moje žena Johana a smutně se na mě zadívala. Vím, že si po ránu, když vstane, pustí nějaké to televizní Dobré jitro nebo Snídani a že se dnes už ve všech televizích objevují mezi zprávami víceméně důležitými i zprávy bulvárního rázu. Proto jsem se naivně zeptal: „Laffitu někdo opil?
Tomáš Zářecký: Těžký život literáta V.
Být autorem je krásné. Možnost tvořit dává křídla víc než jakýkoli reklamou protěžovaný nápoj, znamená svobodu a moc. Svobodu ve vymýšlení zápletek, konstrukci děje, utváření prostředí a plození postav. Moc nad jejich osudy, rozhodování o jejich hrdinských či zbabělých činech, opětovaných či tragických láskách, o životě a smrti.
Pavel Pávek: Občas dělal i hlídače, ale stále kreslil a kreslil
Zšeřelý atelier, stěny pokryté trampskými trofejemi, kšiltovka a kraťasy jsou charakteristickými znaky pro výtvarníka Jiřího Filípka z Olešky. Pro jeho kresbu stylizovaná a pevná linka, úsporná práce s barvami a co největší zjednodušení námětu. Po třinácti letech, kdy se věnuje kreslení profesionálně, má za sebou televizní reklamu, detektivní a dobrodružné seriály, několik autorských výstav.
Slušnou hospodyni hledám
Když mi číšník Koštábl naservíroval několik zrzavých vlasů neznámého původu, rozhodl jsem se, že si budu vařit sám. Věřil jsem, že si upravím krmi chutnou a výživnou. Nemám však k vaření talent. Podařilo se mi pouze omítnout stěny kuchyně několika druhy poživatin a spálit elektrickou troubu. Kromě toho mi oprýskal nábytek.
Petr Hromádko: Cesta do hlubin profesorovy duše
Snad v každé škole je vždy spousta žáků plných aktivity, fantazie a výmluvnosti. V naší republice stále panuje doba, kdy průměrný věk učitelů stoupá, protože mladí, kteří ukončili vzdělání, si vybrali jiná povolání než učitel. Na střední škole, kam jsem docházel, bylo dost profesorů s věkem sahajícím k důchodové hranici nebo ji i překračující.
Vladimír Vondráček: Paradoxy češtiny (12)
Ale nejen přeponami a příponami živ je náš rodný jazyk. Čeština se velmi často vyřádí i na vlastním základu některých slov. A tak se často mění kmenové samohlásky nebo se měkčí kmenové souhlásky a v některých případech se dočkáme obou změn najednou, zejména při tvoření zdrobnělin. My Češi to samozřejmě opět vůbec nevnímáme, ale co chudáci cizinci, kteří se to mají učit.
Antonín Siuda: O jednom zločinu
Po první válce bylo zdejší Slezsko a Louky v něm anektováno Čechy, kteří se tu potom usadili na všech významných místech a pro domorodé neměli porozumění. Skončilo to tak, že nejdříve vytrávili všechno živé v opěvané řece a tím i v rybnících, jak bez zábran do ní pouštěli jedy z třineckých hutí na horním toku, potom nádherné mohutné starožitné duby vykáceli (ke stovce jich bylo).