Vladimír Vondráček: Paradoxy češtiny (12)
Rubrika: Publicistika – Zajímavosti
Ale nejen přeponami a příponami živ je náš rodný jazyk. Čeština se velmi často vyřádí i na vlastním základu některých slov. A tak se často mění kmenové samohlásky nebo se měkčí kmenové souhlásky a v některých případech se dočkáme obou změn najednou, zejména při tvoření zdrobnělin. My Češi to samozřejmě opět vůbec nevnímáme, ale co chudáci cizinci, kteří se to mají učit. Sem tam, a to dokonce dosti často, se pak do tohoto zaplete i další pro ně zcela nepochopitelné znaménko, tedy třeba kroužek nad „ů“. Jak jim vysvětlíme, že sice máme vůni, ale květina už nevůní, ale voní, neplavec v tůni že netůní ani netůně, ale tone. Anebo dále, že máme koně i koníka, ale na poli nemůže řehtat koň, ale kůň a přitom může řehtat koník a ne kůník! Nezdá se vám, že je to pěkný zmatek a pro cizince pak možná i zmetek? P ![]() Když se musíme stále zabývat podtrháváním slov, která se nelíbí chytrému počítači, věnujme pár následujících odstavců této problematice. Už zcela na začátku podtrhl tento puritán ono nejdelší slovo – nejneobhospodařovávanějšími. A tak jsme ho začali potměšile zkoušet. Zde jsou tedy výsledky, tak jak se různá slova líbila či nelíbila tomu modernímu přístroji. Zcvrkl i zcvrknul se počítači nelíbilo, ale frkl i frknul a cvrkl i cvrknul – ano! Počítač sice správně přijal dle současně platných Pravidel českého pravopisu slovo hať, ale už ne haťový, byť by měl, přijal podtitulek, ale opět špatně podtrhl nadtitulek. Zajímavě se vyrovnal se slovem hobby, které uznal, i když v Pravidlech je hoby, což podtrhl. Pěkný zmatek má v terminologii běžně používané v předpovědích počasí. Neuznává jasno, ale přijímá polojasno, oblačno i zataženo! Zcela nečekaně se pak počítači líbí slova, většinou cizí, která však jsou ve zmíněných našich Pravidlech, ale jejichž význam někdy jen těžko hledáme. Jen namátkou do této skupiny slov patří podle abecedního pořadí: akácie, blanket, cicvár, čirykat, dahlie, eféb, fabion, garmond, holt, chmýr, imerze, jota, kalk, latén, mokrýš, nádrh, obžínky, palisáda, renomé, sandžak, tiráda, úkropek, vindra, xerox, yzop, zátav a žervé. Kolik z nich byste si troufli vysvětlit? Nelíbí se ale známý krejon, restart a lapsus či starší česká slova pumlíč, řemdih či slať. Ale nyní je opět čas na devět absolutních rýmů: Dosud se nenaplnil osud, měl totiž klopýtnouti o sud. V případě, že pejsci pošli, jejich ostatky mi pošli! Zeptal se před kinem zabiják: „Copak to bylo za biják?“ Na mořském pobřeží vždycky se bojí, přílivu, odlivu, pobřežních bójí. Marně na nás mapu loudil, proto stále kolem bloudil, byl to totiž břídil, auto blbě řídil. Vždy u každé druhé míle zatváří se prostě mile, obvykle se prvně mýlí až tak za desátou mílí. Smáli se, že pohoří, přesto zdolal pohoří. |
Originální ilustrace pro Pozitivní noviny © František FrK Kratochvíl
http://frk60.aspweb.cz http://frk1.wordpress.com
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 19. 03. 2009.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
![]() |
Jan Vodňanský |
![]() |
Karel Šíp |
![]() |
PhDr. Jiří Grygar |
![]() |
Blanka Kubešová |
![]() |
Rudolf Křesťan |
![]() |
Ivan Kraus |
![]() |
Milan Lasica |
![]() |
Vladimír Just |