Hana Veselá – Jitka Dolejšová: Recept na zdravý úsměv
Zuby stačí čistit dvakrát denně, ráno a večer po jídle 3 minuty správnou technikou. Na kartáček nikdy netlačíme, žádné čištění by nemělo bolet. Používáme zubní kartáček s malou pracovní hlavou a měkkými vlákny. Jen zubní kartáček ale nestačí, velký význam má čištění mezizubních prostorů.
NeKultura.cz na internetu
Na internetu se před rokem objevil nový český magazín NeKultura.cz, snažící se vyplnit prázdnotu mezi velkými informačními portály a pisálkovskými blogy. Jak vlastně tento magazín vypadá, kdo ho vede, co už má za sebou, jaké jsou jeho cíle a ambice do budoucna?
Ondřej Suchý: Jitka Molavcová = 60? Nemožné! (1/4)
Ale ano, možné to je. Ovšem pouze podle data narození na rodném listě: 17. 3. 1950. Také já mám v souvislosti s Jitkou malé výročí - čtyřicáté: Když jsem hledal ve svém archivu první článek, který jsem o ní napsal, našel jsem výstřižek z časopisu Sedmička z roku 1970. Zanedlouho jsem Jitce začal také psát písničky, kreslil její karikatury, s Oldřichem Dudkem jsme jí psali takříkajíc na tělo scénky v Malých televizních kabaretech, občas jsem se po jejím boku objevil i v roli moderátora, párkrát troufale i v roli zpěváka.
Marek Eben - Jan Maruška: Proč "Na plovárně"?
Ten název vznikl zcela prozaicky, prvních padesát dílů jsme točili opravdu na bývalé Občanské plovárně u Čechova mostu. Bylo to moc hezké prostředí, takový jakoby anglický klub, a mně se líbila i ta určitá mnohoznačnost názvu, kdy si povídáte s lidmi o plavbě řekou života, o záchranných kruzích a tak.
Stanislav Moc: My Češi, ale hlavně Češky nestárneme
My Češi, ale hlavně Češky, nestárneme jako jiné národy. Tedy pomalu a důstojně, bez obav, že bychom ten proces přežili. Naopak, my jednáme, jako kdyby stáří bylo jen další fází nekonečné legrace, kde ovšem ti slabší, ne my, pochopitelně, najednou zestárnou a umřou. O těch se pak s úlevou říká... víte, já vám řeknu, von stejně posledních pět let vypadal, jako kdyby utek‘ hrobníkovi z lopaty...
Stanislav Háber: Milan Lasica - Nepotrebujem zaháňať smútok
Komické dvojice sú vzácne. Vznikajú raz za čas. Možno raz za niekoľko desaťročí vznikne taká dvojica. Vyžaduje to spoluprácu, podriadenie, solidaritu, sebaobetovanie, kompromisy - to sú všetko veci, ktoré ľudia neradi robia. Ale pokiaľ ide o individuality, tak tie vždy budú. Napriek tomu, že vždy hovoríme o tom, ako tých možností nie je veľa, nielen že sa rozširuje paleta tohto žánru na Slovensku, ale sa aj spestruje.
Jitka Dolejšová: Minipříběhy všedních dní (3)
O ztracené faktuře. Pečlivá manželka třídila faktury firmy. Na první hromádku skládala faktury za vodu, na druhou za elektřinu, na třetí za telefony… Když se manžel chtěl podívat na účty za telefon, manželka ne a ne najít tu správnou fakturu. Hledali společně, až ji, mršku jednu, našli: Ležela v hromádce s fakturami za vodu. Manželka ji tam intuitivně položila, když viděla záhlaví: Vodafone.
Miroslav Sígl: Moje devítková vzpomínka na místní hrdiny
Navečer 15. března 1939 přijel z Prahy spolužák mé starší sestry, který už tenkrát byl vybaven fotoaparátem – myslím, že to byla zrcadlovka „fojklendr“. Na tom dnes už nezáleží, mnohem důležitější byly záběry, které nasnímal v Praze dole Na Můstku. Po celou válku ten film schovával, aby posléze jeho snímky spatřily světlo světa již v osvobozené vlasti.
Jan Jurek: Lenka
V sobotu ráno prostě vyrazí a stráví s Lenkou jedno odpoledne. Pro začátek by to mělo stačit. Ať konečně oba ví, na čem jsou. Ať konečně zjistí, jestli jim je spolu dobře, jestli mají budoucnost nebo je to všechno jeden velký omyl, ze kterého by měli oba co možná nejdůstojněji vycouvat a vrátit se zpátky na zem.
Divoká jízda
Pomalu jsem se loudal cestou z práce. Celodenní služby na oddělení první pomoci byly vždycky vyčerpávající. Z receptů, plných léků na právě vrcholící chřipkovou epidemii, mi šla dnes již hlava kolem. „Klídek a vana s horkou vodou únavu smyje“, na to jsem se těšil. Automaticky jsem po otevření dveří domu zamířil do poštovní schránky. Bílá obálka od neznámého odesílatele.
Ivan Rössler: S Boschem na Malostranském náměstí
S Josefem Lieslerem jsem se potkal několikrát. Byl jsem u něj v ateliéru na Malostranském náměstí i v jeho vile, která sousedí – jak jsem zjistil později – s vilou Luďka Soboty. Jednou jsem s ním dělal rozhovor do knížky, která nikdy nevyšla. Jmenovala se „Pane, nakreslete mi kohouta“. Za kresbu kohouta jsem pak malíře učinil hrdinou jakési povídky. Spíš to bylo ale vyprávění zasazené do neobvyklého prostředí, prostě nebyl to běžný novinářský rozhovor. Později jsem se seznámil s vydavatelem grafik Josefem Runštukem, od kterého kupuji zejména edici grafických listů Biblos.
Vladimír Vondráček: Střípky milostné aneb láska je láska
Téměř každý poznal lásku nebeskou, která je jak něžné pohlazení, ale asi i lásku pekelnou či zhrzenou, která spíše dohřeje než zahřeje, takže to tak nějak jaksi není ono. Každý jedinec druhu homo sapiens většinou začíná láskou platonickou, i když tento termín znamenal prý ve starém Řecku něco jiného než dnes. Sem patří první předškolní a školní „lásky“, které jsem i já samozřejmě prožíval až do puberty.
Dobromila Lebrová: Alois Jirásek, spisovatel a dramatik
Alois Jirásek byl za svého života uznávaným spisovatelem, ale hlavně byl oslavován po vzniku Československa, protože jako první podepsal prohlášení 222 českých spisovatelů ze „17. května 1917 Manifest českých spisovatelů za svobodný stát Čechů a Slováků“, jehož autorem byl Jaroslav Kvapil. V době války to vyžadovalo hodně odvahy.
Václav R. Židek: Vzpomínka na Eduarda Ingriše (2)
Jsem nesmírně vděčna za to, že jste započal v Pozitivních novinách akci, aby byla umístěna pamětní deska na Smetanově nábřeží 12. Já sama jsem se o tom zmínila již před několika měsíci panu Gabrielu Goesselovi z Českého rozhlasu, který vydal CD Eduarda Ingriše "Chci věčně vzpomínat". Ten byl také pro, ale od té doby jsem už nic na tohle téma neslyšela, až jsem se vše dověděla z Vašeho článku a pak i další podrobnosti po telefonu od Vás.