Marcela Dibelková: Někdy si myslívám
Vysvědčení, diplomy a certifikáty všeho druhu jsou jakési balicí papíry na vědomosti, znalosti a dovednosti, zkrátka umy. (Někdy je nejkratší slovo to nejvýstižnější.) A že mají úplně stejný efekt jako balicí papíry na dárky. Například takový tuctový dárek může být zabalen do papíru tak barevného a třpytivého, až oči přecházejí.
Luděk Ťopka: Balíček příběhů z podivínské hájovny
Vystřelili si z ní i někteří moji kamarádi a já zase z jejich zbraní. Bylo jich tenkrát mezi mládeží dost, a tak jsme pořádali i tajné střelecké soutěže. Protože ale většinou byly ty bouchačky velkorážové, zpravidla devítimilimetrové pistole nebo revolvery, byly výsledky střeleb nevalné. Trefit takovým kanónem z netrénované ruky pivní láhev na patnáct kroků bylo umění, nebo náhoda.
Egon Wiener: Konec léta v Čechách | Počasí
Krajina se totálně změnila. Je po velkém dešti a vzduch se lépe dýchá. Déšť vyčistil okna. Z lesa kolem zurčí voda v barvě vylouhovaného smrkového jehličí. Na nebi se ještě honí mraky, v dálce je vidět Ještěd, azurová modř, dálné přístavy. Vysoká tráva okolo hýří všemi barvami. Jakoby se příkop stal barevnou stuhou, věncem z vavřínů a koukolu, o vůni lesa raději nemluvím. Je to jak pohlazení od babičky mozolnatýma rukama. Jako jsem to cítíval za mlada, když otevřela skříň a vůně levandule mě objala.
Josef Krám: Stalin z koníren v labyrintu českých Versailles
V doprovodu Petra Kučery, majitele zámku Nové Hrady na Chrudimsku, jsem měl v dubnu 2003 možnost nahlédnout při pohledu na zámek vlevo dole do jinak nepřístupného prostoru bývalých koníren. Tam stálo v koutě, otočené obličejem ke zdi, čtyřtunové pískovcové sousoší Josefa Vissarionoviče Stalina s chlapcem, vytvořené v roce 1956 v hořické kamenosochařské škole. Prý bylo určeno pro Valašské Meziříčí, ale proč skončilo právě v Nových Hradech, to nevěděl, stejně tak, kdo byl jeho autorem.
Dáša Cortésová: Jaká byla Helena Loubalová (7)
Na turné po bývalém SSSR jsem byla společně s orchestrem Ladislava Bezubky a mezi sólisty nemohla chybět Helena Loubalová. Prožila jsem s Helenkou dva měsíce na cestách. Ona byla krásná žena a velmi příjemná kolegyně. Její pěvecký repertoár byl od operety, šansonu až po taneční písně. Navíc byla i dobrá herečka.
Zdeněk Horenský: Trampoty s digitálkami
Ještě v době existence socialistického tábora byl Frantík Píšů se svou ženou na několikadenním pobytovém zájezdě v Hřensku, jehož součástí byl i plánovaný výlet do sousední NDR. První den prožili v pohodě v Hřensku a při poznávání tamního okolí. Po celodenním programu si dopřáli také dobrou večeři a před spaním i pár skleniček vína. Nocleh měli zajištěn v místním hotelu a další den ráno už je čekal přistavený autobus na výlet do NDR. Ještě před jeho příjezdem na hraniční přechod si připravili cestovní pasy a také tehdy nezbytné Celní a devizové prohlášení, které dopředu vyplnili ještě před snídaní v hotelovém pokoji.
Iveta Kollertová: Kruci, buď silná!
Míjely mne sloupy, na křižovatkám houkala houkačka. Jeli jsme jak s infarktem a já si jen broukala: "Já už jdu, jdu, jdu, už mám všechno hotový, jak mi je, je, je, to se nikdo nedoví!" Holka, zase blbneš, vynadala jsem si a poslala první zprávu mobilem. V Mostě jsem byli natošup. Příjem, dlouhá chodba, chvilka čekání před ordinací. Všechno šlo jak po másle, až to překvapovalo.
Jakub P.Malý - Jarmila Moosová: Cyrano třetího tisíciletí
Ve větším úžasu pak zůstane stát tváří v tvář fenoménu, který básní tak přirozeně, jako dýchá, a nelze nevzpomenout legendárního Cyrana de Bergerac, jemuž vyjadřování se verši bylo právě tou přirozenou vlastností. Poznala jsem desítky a stovky básní Jakuba P. Malého a před jeho umem se hluboce sklonila.
Emília Molčániová: List zhora | Spolužiak | Ozdravný pobyt
Milí občania, denne počúvam Vaše modlitby, dostávam maily a už ma z nich bolia uši. Zvlášť sa ma dotýkajú sťažnosti o Vašich poslancoch v parlamente. To však nie je môj problém! Čo ste si zvolili, to máte! Ale keďže sám viem, akú neplechu robia pri svojej práci, že nedokážu žiadny problém riešiť pokojnou cestou, sú k sebe nevraživí, urážajú sa a v mnohých prípadoch sa aj pobijú, nemôže mi to byť všetko ľahostajné.
Jitka Dolejšová: Minipříběhy všedních dní (4)
Na ulici: Asi pětiletý chlapec se ptá: „Mami, ty řekneš tatínkovi, že jsem zlobil?“ Rozzlobená matka: „To si piš, že jo.“ Chlapec (zklamaně): „Když já ještě neumím psát.“Na zastávce autobusu: Dvě ženy se baví o dovolené: „A co pláž?“ „První den odpoledne dobrý, byla poloprázdná. Ale když jsme přišli k moři druhý den dopoledne, už jsme měli jen místa k stání.“
Marta Urbanová: Berlín a jeho paradoxy
Když jsem přijela do Berlína, byli jsme s tím mým rozděleni jako kdysi toto město. Seděli jsme sice vedle sebe, snažili se navzájem nedotýkat a myslím, že jsme hovořili každý jinou řečí, tudíž nebylo možno se domluvit. On koukal z okna nebo občas dělal, že se o něj pokouší spánek. Teď, když přijíždíme k cíli cesty. Tomu mám věřit? On se díval oknem vlevo, já vpravo.
Michal Čagánek: Letíme
První parašutista je venku, a druhý, třetí. Vyskakují jako na procházku, v klidu, bezstarostně. Dělá se mi špatně. Držím se sedadla, dělám, že se mě to netýká. Čtvrtý, pátý a šestý. Ještě je fůra času, ještě se můžu zachránit. Řeknu: „Ne, nezlobte se, ale-“ Instruktor vstane. Jsme sami, lavice jsou prázdné, všichni vyskočili ven.
Jiří Vlastník: S Kristýnkou mezi Vikingy - Richard Adam
Do země věčně zelených lesů jsem měl vlastně vycestovat již v sedmdesátých letech a po studiích zde pět let pracovat v továrně na severu Švédska. Do Stockholmu jsem se ale dostal až v roce 1999 a objevil pro sebe jedno z nejpozoruhodnějších měst Evropy. Žije tu i několik tisíc našich krajanů. Také Rosetta Bengtssonová se narodila v Čechách.
Eva Ryba Drábková: Jako děti...
Znáte to, narodíme se nazí a vůbec nám to nevadí. Milujeme své rodiče s naprostou samozřejmostí. S takovou hloubkou a silou, že je až udivující, jak můžeme tu schopnost, tak intenzivně milovat, časem ztratit. Když jsem byla malé dítě, svět byl úžasné místo, kde se nezdálo být nic nemožné, ale...! Dospělí nás naučili opaku. Vzpomeňte si na všechno to: "To není možné...", a "Život není jen samá legrace", či "V životě to takhle nefunguje...". A tak rosteme, snažíme se poznat svět a koukáme kolem sebe.