Jan Řehounek: Tebe bych poznala i po padesáti letech!
Po chvíli se otevřely dveře a dovnitř vplulo cosi, co vypadalo jako zápasník sumo v křiklavě rudých ženských šatech. Ona dáma se rozhlédla po přítomných, rozhodila ruce a zaječela: „Ahój, děcká!“ Udělala pár kroků a najednou se vrhla ke mně. Hlasem operní subrety zvolala: „Pepku, ty jeden kluku, ty vypadáš furt stejně! Tebe bych poznala i po padesáti letech!“
Miroslav Sígl: Co všechno prožil po svém úrazu
Luboš Horký (1950) začal nejdříve psát a tisknout pro děti pohádky, vydal například bohatě vybavenou barevně obrázkovou knihu Marbulínek (kdo si na tuto dětskou postavičku z dob našeho dětství ještě vzpomene?) a některé další. Beru jednu jeho knížku za druhou: Mé vzpomínky na Kladruby a okolí, Malá procházka Vlašimskem, Ještěd a Mimoň (v malé procházce zachycené objektivem fotoaparátu), Lázně Kundratice a jejich okolí, Slapy a jejich okolí, Třebutičky zachycené slovem i obrazem (jde o malou vesničku či vlastně část obce Polepy na Litoměřicku).
Elena Paclová: Na čem sedat, tedy čím...
Zanedlouho je malý člověk povýšen a usazen k velkému stolu. Nejdříve sešněrován dětským sedákem, ale posléze už poctěn normální židlí. Při tomto sedu však nohy nepříjemně klimbají, tak proč se nevyšplhat, a nesednout si na kolena, nebo alespoň na jedno. Sedět s nohama, které jsou ovinuty kolem nohou židle, to už vyžaduje nejen nápad, ale i dovednost a určitou délku končetin.
Jiří Suchý: Co je to hudba
Cestou do rozhlasu jsem dneska přemejšlel. Mám totiž dost daleko do rozhlasu - bydlím na Ořechovce a než se člověk do toho Karlína dohrabe, trvá to nějakou tu dobu. A to já obvykle přemejšlívám. Zpravidla o tom, o čem budu asi dneska vyprávět. A zrovna dneska jsem nemohl na nic přijít, a tak jsem si myslel, že bych mohl třeba pouštět jednu desku za druhou, protože hudba nic nezkazí...
Václav R. Židek: Sám ve víru zdymadel (13)
„Všichni byli dlouho do noci vzhůru. V rozhlase dávali vzpomínkový pořad o Ztracence. No a ráno jsme zaspali.“ „Hlavně žes dojel,“ povzdechl jsem si. Znamenalo to, že start bude o pár minut posunutý. Trochu mě to zklamalo, protože mám rád přesnost. Na loď se mnou naskočil Jacek s redaktorem Pudilem.
Jitka Dolejšová: Křišťálová čajovna
Jen si to představte… Sedíte v příjemném prostředí, ozářeném prosvětlenými krystaly, popíjíte teplý voňavý čaj a před Vámi se na velkém plátně střídají magické obrazy. K tomu melodický hlas komentátora doprovázený příjemnou esoterickou hudbou. Mysl se zklidňuje, srdce otevírá, vnímáte příliv blahodárné energie. Máte pocit, že jste v jiném světě…
Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (39)
Pokaždé, když jsem se pozdě odpoledne vracela domů, jsem uvažovala o situaci, do které jsem se zcela nečekaně dostala! Ale vlastní vinou, Martinko! okřikla jsem se vzápětí. Jak jsem pronikala do finanční problematiky firmy, uvědomovala jsem si stále zřetelněji kromě Viktorovy podlosti i svou dřívější bezmeznou naivitu.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (35) Jára Kohout
Hned v roce 1990 se do Československa vrátil JÁRA KOHOUT (1904 – 1994), komik, o kterém jsme čtyřicet let nesměli vědět. Vrátil se, aby nás znovu začal rozveselovat na filmovém plátně, televizní obrazovce, jevišti, v rozhlase, ale také na stránkách našich novin. Byl jsem pyšný na to, že bylo Kvítko první, kdo Járovi Kohoutovi nabídlo stálý prostor pro jeho veselé úvahy postřehy a vtipy.
Zdeněk Horenský: Michael Thonet zajistil Koryčanům již v 19. století evropský význam
Michael Thonet, zakladatel továrny na nábytek v Koryčanech, kde také významnou část svého života prožil, zemřel 3. března 1871 ve Vídni. Je pohřben na vídeňském centrálním hřbitově a jeho hrob se nachází ve skupině 14 B, kam se vstupuje bránou číslo 2. Německý podnikatel se narodil 2. července 1796 v městečku Boppard, kde se vyučil stolařem, založil tam stolařskou dílnu a začal v ní vyrábět nábytek. Od roku 1830 dělal pokusy s ohýbáním dřeva, čehož při výrobě nábytku později začal využívat. Poprvé představil veřejnosti svůj ohýbaný nábytek na průmyslové výstavě v roce 1841.
Jan Chobel: Máme všichni stejně zaručena základní práva?
Základní práva člověka patří k přirozeným hodnotám demokratické společnosti. Na otázku, zda máme všichni zaručena základní práva, lze jednoduše bez dalšího hlubšího zkoumání odpovědět ano. Základní práva lidí jsou zaručena v našem právním řádu. Ale můžeme odpovědět na stejnou otázku stejné ano, jestliže začneme zkoumat, zda takto zaručená základní práva pro každého, zdůrazňuji pro každého člověka, jsou beze zbytku společností dodržována, uplatňována a vymáhána?
Jaroslav Vízner: Proč se jen pokoušela změnit můj baryton na tenor…?
Samozřejmě jsem byl štěstím bez sebe. Začala se hned na to zkoušet hra „Člověk z půdy“, proto byl také konkurz zorganizován. Obsadili mě do chlapecké postavy Petra. Zpíval jsem historicky vůbec jako první interpret „Pramínek vlasů, ti ustřihnu potají, já blázen pod polštář, chci si ho dát…" Slavný "Pramínek"! Při zkouškách jsem postupně poznával další kolegy, Ferdinanda Havlíka, Marii Poslušnou, Pavlínu Filipovskou, Renatu Tůmovou, Miloše Kopeckého, Rosťu Černého, Karla Štědrého, Waldemara Matušku …, když třeba vešel na jeviště Waldemar a začal zpívat, říkal jsem si co tam vlastně dělám?
Jaroslav Volf: Už chtějí ten článek, pane Čapku... (5)
Zvykne-li si člověk bavit se náhražkami života, ztrácí schopnost bavit se životem samotným. Žít je nudno; jděme do biásku. Pozorovat lidi je matoucí; pojďme pohlížet na jejich stíny. Stalo se potřebou odpočinout si od života, být vedle skutečnosti; v jádře je to kouření dýmčičky s opiem. Chodíme se dívat na zápasy; to nás zbavuje vnitřní nutnosti zápasit sami.
Blanka Kubešová: „TANGO SÓLO“ v Divadle na Vinohradech
„Tango je jako šukat v chůzi...“ říká v úvodu hry německého autora Torstena Buchsteinera „Tango sólo“ jeho hlavní ženská hrdinka Laura. V tomto duchu se pokračuje i po zbytek hry. To, že slova slyšíme z jeviště Divadla na Vinohradech ...
Antonín Siuda: Demokracie? Ano! Ale...
Domníval jsem se, a dnes už mohu s uzarděním poznamenat, že hloupě, že tam kde je přehled - hlavně na vsích a snad i na menších městech a městských obvodech - tam, kde si lidé vidí až do špajzu, měl by být znemožněn vzestup všelikých nepoctivců, hochštaplerů a šarlatánů tím, že občané si tu vyberou slušné místní autority.