Jitka Dolejšová: Fotoaparát (znovu) vypráví – Rakousko 2011 (2)
Od rána se mezi mraky prodírá sluníčko, a tak honem zase autobusem na Bielerhöhe a podnikáme túru přes Madlener Haus (pěkný název, tenhleten Madlenčin dům), Tschifernella k chatě Saarbrückner Hütte, přes Kromeltal, podél potoka Kromelbach k jezeru Vermuntsee. Užíváme si krásné výhledy. Pásy zeleně se s přibývající výškou mění na kamenná pole a firn. Co vám mám vyprávět – koukněte se na fotky…
Adéla Muchová: A není to jedno?
Zastyděla jsem se. Před těma klukama jsem vypadala jako blbec. Možná jako ignorant, kterému je moderní svět mobilů na hony vzdálen. Jako že nevím, která bije... Nejen že netuším, zda používám paušál či předplacenou, pletu si Vodafone a T-Mobile, ale dokonce svůj mobil ani neplatím! Jak je tohle možné? Ani do jedné kolonky nezapadám.
Ivan Kraus: D 58
Divadelní soubor jsme založili proto, abychom měli nějakou zábavu a taky aby byla příležitost setkat se s holkama. Soubor se jmenuje DEVĚT 58, protože je nás celkem devět. Druhé číslo vyjadřuje letošní rok. Název souboru je nápodobou divadla D 34. Navrhl ho Petr, který se vyzná v historii divadelní avantgardy. Členy souboru jsou krom něho, mne a tří muzikantů - Martin, Helena, Renáta a Jana.
Rozhovor se zrcadlem Ivana Kolaříka
Já měl totiž na starosti vztahy mezi přistěhovalci a policií. Protože je v Austrálii tolik menšin přicházejících z opresivních režimů, mají jejich příslušníci většinou z policie oprávněný strach. Uniforma by tento strach ještě umocnila a dosažení spolupráce mezi menšinami a policií by se podstatně zpomalilo.
Vladimír Cícha: Óda na umírněný alkoholismus
Je odvážným tvrzením, že je mezi námi nespočet neuplatněných talentů v podstatě jen proto, že z těch či oněch důvodů těmto nic netušícím o náklonnosti Múzy chyběl jen docela malý krůček k tomu, aby svůj talent v sobě objevili? Co je míněno tím krůčkem? Tím je míněna sklenka či dvě vína, případně něco lahodného a silnějšího alkoholu. Je toto blábol způsobený přemírou takových sklenek? Doufám, že není. Je to jen konstatování podložené fakty a nejednou skutečností. Ač jsou výjimky, které tvrzení (úsloví užívá termín pravidlo) potvrzují.
Angel Boligan – Peter Závacký: Výtvarný filozof bez slov
Kubanec, dnes už Mexičan Angel Boligán Corbo (*1965) vyštudoval Havanskú Univerzitu Výtvarného Umenia v r. 1987. Od r.1992 pracuje a trvalo žije v metropole Mexika. Kreslí výtvarné spoločenské a politické glosy pre mexické noviny El Universal, politický časopis El Chamuto a humoristický časopis Conozca Más Humor. Jeho humor je osobitý a inteligentný. Komentuje aktuálne udalosti zo života. Formuje výtvarnú tvár vyhľadávaného Bostoonthemag a je žiadanou ozdobou novín a časopisov od Mexika až po Tokio. Ale aj výstavných siení.
Ondřej Suchý: Nápadně nenápadný Eman Fiala
Jaký byl Eman Fiala jako tatínek? ptal jsem se koncem osmdesátých let paní Mileny Uxové, abych od ní slyšel odpověď, kterou už jsem dopředu vlastně tušil. Nemohla být jiná, než byly odpovědi všech těch, kteří se kdy s tímto vynikajícím muzikantem a nepřehlédnutelným filmovým i divadelním komikem setkali. „Měla jsem krásné a veselé dětství,“ zněla tehdy láskyplná odpověď paní Uxové, „tatínek byl duší i tělem komik, takže i u nás doma bylo stále veselo.
Eva Vlachová: Prázdninový suvenýr
Tak už brzy bude zase všechno ve starých kolejích. Školy se zaplní žáky a studenty, v práci už taky nebude chybět tolik kolegů a hromadná doprava bude opravdu hromadná. Zážitky z prázdnin a dovolených okoření na krátký čas společná setkání a výhodné nákupy v cizině (rozuměj značková trička, elektronika či zlatý šperk) vzbudí u některých jedinců možná trochu závisti.
Miroslav Ondříček - Jan Drocár: NEUMÍM MÍT DOVOLENOU
Posledním filmem A League of Their Own (Jejich liga), který natočil v roce 1991, dovršil československý kameraman Miroslav Ondříček úctyhodný počet šestnácti filmů americké provenience. To se podaří i málokterému z kameramanů amerických. Kromě filmů, které natočil s Milošem Formanem (mj. Hair, Amadeus, Valmont), spolupracuje i s jinými americkými režiséry.
Ivan Turnovec: Gargas – Jeskyně lidských dlaní
Psal se rok 1870, když doktor Félix Garrigou podal první zprávu o tom, že při prohlídce jeskyně v okrsku Saint-Bernard asi 110 kilometrů od města Toulouse ve svazích Pyrenejských hor objevil kosti pravěkých jeskynních medvědů. Ta upoutala dalšího badatele Félixe Regnaulta, který jeskyni prozkoumal podrobněji a objevil na jejích stěnách první otisky lidských dlaní. Od té doby tuto jeskyni, označenou po prvém badateli názvem Gargas, prozkoumalo několik expedic. Hlavní byly podniknuty v letech 1906, 1911, 1969 a 1976.
Iveta Kollertová: Nenadálý odchod
Občas vešel do pokoje a začal mi cloumat s chromými koleny, bolelo to, děsně. Roura z kamen, vypadlá ze zdi a kouřící do pokoje, byla doprovázena slovy: „Tobě se blbě dejchá, tak si otevři okno, ne?“ I moje prosba, jestli by nezatopil, byla komentována slovy: „Tak si dojdi do lesa a přines si dříví.“
Sním, či bdím?
Honza vždycky míval živé sny, ale tentokrát se ten zvláštní sen opakoval čím dál častěji. Zdálo se mu, že ho jeho žena Eva podvádí, a to velice rafinovaným způsobem. Předstírá spánek a čeká, až Honza usne.
Egon Wiener: Chci znovu začít | Okap | Nejsem tak bohatý
Chtěl bych předpovídat počasí. Být meteorologem, mít dobré spaní, chuť k jídlu a pravidelné vyměšování. Takhle nějak se rozčiluji, když poslouchám předpovědi počasí. Venku je hezky nebo prší. Taky může padat sníh nebo šrapnely. Meteorolog si ví rady. Má drahé, předrahé mašinky a tak je v obraze. Má okna do vesmíru doslova otevřená, ale s jeho předpověďmi nejsem spokojen.
Stanislav Moc: Austrálie - můj osud (20)
Vrátili jsme se z přístavu do města a pomalu jím projížděli. Centrum se skládalo ze čtyř ulic, z nichž hlavní byla Smith street, kde bylo několik jednopatrových budov, ale většina domů byla přízemních. Hotely byly ve městě také čtyři, z nichž jeden, Hotel Don v Cavenagh street byl postaven z bambusu.