Od rána se mezi mraky prodírá sluníčko, a tak honem zase autobusem na Bielerhöhe a podnikáme túru přes Madlener Haus (pěkný název, tenhleten Madlenčin dům), Tschifernella k chatě Saarbrückner Hütte, přes Kromeltal, podél potoka Kromelbach k jezeru Vermuntsee. Užíváme si krásné výhledy. Pásy zeleně se s přibývající výškou mění na kamenná pole a firn. Co vám mám vyprávět – koukněte se na fotky…

Autobusem pak zpátky do Galtüru, zastávky Tschafein – odtud je to k našemu penzionu už na dohled.

    

    

    

Autobusem jedeme do Ischglu, lanovkou Silvretta Bahn nejprve na Idalpe (2308 m.n.m.) a dále vzhůru na Idjoch (2757 mn.n.m.), odtud pěšky po rakousko-švýcarských hranicích na Greitspitze (2872 m.n.m) a zpět, lanovkou Flimsattelbahn přes švýcarské hranice klesáme do 2263 m.n.m. (Alp Trida) a údolím pokračujeme v další části dnešní výpravy. Pozorujeme vypasené sviště – panáčkují a hrají si na schovávanou. Vypadají jako nemotorné válečky, ale jak vycítí nebezpečí, bleskurychle zmizí v nejbližším vchodu do svých podzemních příbytků. Podle množství a umístění děr usuzujeme, že travnatá úbočí ukrývají velmi důmyslně propletená bludiště podzemních chodbiček a tunelů, ve kterých se vyznají zase jenom svišti. Mraky mají podobu závojů, mění okolní hory každou chvilku. Na vrcholcích to hodně fouká, je +5°C, dole v Ischglu (v pozdní odpoledne) +20 °C. To jsou ale teplotní rozdíly!