Milan Turek: Vyprávění Jana Šebelky
Liberecký spisovatel, novinář JAN ŠEBELKA se narodil v roce 1951 v Děčíně. Vystudoval FAMU Praha, obor dramaturgie a scénáristika. Pracoval jako závozník, dělník, vychovatel, vedoucí internátu a v letech 1993 až 2000 byl novinář. V roce 2001 vydal s astroložkou Alenou Kárníkovou knihu Kdy s lunou do postele. Ve stejném roce vyšel první díl jeho liberecké tragikomedie Případ spravedlivého vraha.
Josef Fousek: FARAONI I.
Pana K…. jsem neměl nikdy rád. Stále se usmíval, všechno znal, každému radil a navíc byl učitel. Dával si malé pivo a vydržel při něm diskutovat o katastrofální morálce národa dvě hodiny. Seděl jsem mezi hosty u stolku před pivnicí. Snažil jsem se neposlouchat pana K…., ale stále ke mně jeho hlas přilétal.
Egon Wiener: Píši Vám, Karolíno...
Píši Vám, paní Karolíno, té velké ženě, které patřila duše českého národa. Ach, kam to všechno zmizelo? Vaše srdce dotlouklo 7. září roku 1899. Chybělo jen pár měsíců a 24. února 1900 Vám bylo krásných sedmdesát let. Karolína SvětláPíši Vám, která jste na pomyslném žebříku slávy a cti stála o příčku níž, než Němcová a Havlíček. Vám patří sklon mého pera, Vám, jejíž literatura patřila bezezbytku lidu, lidem z Podještěda. Duši našich rodičů jste probudila, posílila i potěšila…
Vlasta Korbová - Helena Procházková: Povídání u sklenice studeného čaje (6)
Umějte naslouchat. Povzbuzujte druhé, aby hovořili o sobě. Mnohdy si ani neuvědomujeme, jak špatnými jsme posluchači. Nasloucháme jen povrchně, většinou se domníváme, že už víme, co dotyčný chce říci a uděláme si zcela mylný názor. Tady je na místě, vrátit se k jednomu z předchozích pravidel, která jsme zmínili v minulém posezení.
Ivana Šimánková - Zdeněk Pošíval: Dálková sdílení
Jednadvacáté století změnilo radikálně způsob komunikace. Pokud v nepříliš vzdálené době neměl člověk možnost přímého a potřebného osobního kontaktu, musel se spoléhat na zdlouhavou korespondenci prostřednictvím poštovní služby a kurýrů, nebo na neosobní dálnopisy, faxy či na nepříliš spolehlivé spojení telefonními dráty a kabely. Dnešní spojení lze operativně zajistit téměř okamžitě mobilním telefonem.
Anna Neborová - Ivo Fencl: Oskar byl mé vlastní psisko...
Ovlivněna však je spíš jemně ženským neorealismem a blízka malíři amerického velkoměsta Edwardu Hopperovi (který se inspiroval filmy) a německému malíři Neo Rauchovi. Už koncem tisíciletí se proslavila cyklem Tiché útoky, jenž krásně dokládá její fotografické vidění (zparodovala kult umělé krásy modelek) a který možná i připomíná, že výtvarnice je dcerou fotografa Leoše Nebora.
Miroslav Sígl – Karel Helmich: Dobrou chuť (12)
Co všechno má léčivou moc? Samozřejmě bavíme se stále o kuchyni, což bývalo oblíbené téma přítele Karla Helmicha, ač vzděláním právník, profesí grafický a výtvarný novinář, ve volném čase náruživý aviatik, ale stačilo jen tak letmo ztratit nenápadně slovo o gastronomických požitcích, byl Karel na vrcholu blaha.
Egon Wiener: Stránka z cestopisu Severočecha po Rakousku… | Byl jsem v Severočeském muzeu | Vratislavice nad Nisou
Kdybych si měl vybrat, tak haardeckou hraběnkou by byla průvodkyně na barokním zámku pár kilometrů hned vedle. Po celém našem pomezí s Rakouskem i za ním by byly při silnici cedule: „Navštivte hrad Haardegg.“ Zblízka vypadal trochu jako náš hrad Kost. V okolí Dyje nic romantičtějšího nebylo. Připadal jsem si jako doma, zrovna tady ano. Samý školní výlet, samé šipky k hradu. Co mě udivilo, děti hrad míjely. Ke hradu jsem pokračoval sám, pominu-li svou přítelkyni, kterou zajímalo ptactvo a z něho nejvíc dravci…
Ivan Kolařík: O lásce k umění - “Ach synku, synku, oral-li jsi,”
Tatínek se smířil s tím, že místo na “hnojárnu” chci jít mermomocí studovat na divadelní fakultu. Maminka, s pomocí tety Fé, ho také dokázala zvrtnout, když mu připomněla, že vlastně naše rodina nikdy neměla k uměleckému projevu daleko. Tatínek nakonec prohlásil, že než se přihlásím ke zkouškám na DAMU, musím mít patřičnou přípravu od nějakého slavného herce.
Slavomír Pejčoch- Ravik: V srdci Paříže (7)
Notre-Dame, to je klenot mezi pařížskými chrámy. Už umístění na ostrově uprostřed Seiny je působivé. Také pár masivních věží, zvedajících se do výše 69 metrů podtrhuje důstojnosrt těchto končin. A postavíte-li se chrámu tváří v tvář, zjistíte, že tato katedrála by nám věru scházela ve sbírce evropských velechrámů. Je vlastně svým způsobem několikapatrová, a každé "patro" zvedá masivnost celé stavby.
Jiří Suchý: Návod k použití Semaforu (2)
Několik nesporných intelektuálů vídávám v našem hledišti zcela pravidelně a to mě uklidňuje. Nevypadají, že by se přišli kochat marasmem divadla kdysi slavného - smějou se tomu, čemu se smějou i neintelektuálové, dojímají je stejné věci, vnímají atmosféru večera a poddávají se jí stejně jako ostatní. Nechodí už do Semaforu proto, aby se mohli blejsknout, že byli v Semaforu - módnost tohoto divadla už dávno vyšuměla a jeho návštěva ke společenskému dobrému tónu už řadu let nepatří.
Pozvánka: Eva Pilarová – Fotoobrázky
V úterý 6. září 2011 v 18 hodin zahájí Eva Pilarová v Písecké bráně výstavu svých fotografií, které sama nazývá „fotoobrázky“. Legendární zpěvačka s mimořádným hlasem představí průřez fotografickou tvorbou posledních let, kdy objevila přednosti digitálního fotoaparátu a navíc začala snímky dotvářet v počítači. Návštěvníci se mohou těšit na barevné záběry z Prahy, New Yorku a Moskvy, ale také třeba na krajinu kolem zpěvaččiny milované chalupy na Českolipsku.
Miroslav Sígl: Zasvěceně o Mladém světě a Josefu Hollerovi
Konečně je na světě knížka, v níž je alespoň okrajově na několika místech vzpomínán Mladý svět a jeho první šéfredaktor Josef Holler, o němž přinesly Pozitivní noviny článek 4. června. Napsal ji Jaroslav Riedel (*1963), hudební publicista, a to formou otázek a odpovědí a místy rozhovoru s Jiřím Černým (*1936), který začínal v Mladé frontě a Mladém světě ...
Ivan Kraus: Vzpoura
Bývalý starosta seděl u rybníka. Od chvíle, kdy se vrátil z nemocnice, chodil k vodě často. Když ležel na intenzivní stanici a díval se na světélkující přístroj, který ve dne v noci ukazoval rytmus jeho srdce, sliboval si, že pokud se vrátí, nebude už ryby šidit. Potom, co byl revolučním fórem odsouzen jako reprezentant minulého režimu, přestal chodit do místní hospody a většinu času trávil u vody. Ryby mu byly sympatické už svou mlčenlivostí. Když zaslechl vrzavý zvuk, uviděl mechanika, jak slézá ze svého starého kola.