Miroslav Sígl – Karel Helmich: Dobrou chuť (12)
Rubrika: Publicistika – Doporučení
| Co všechno má léčivou moc? Samozřejmě bavíme se stále o kuchyni, což bývalo oblíbené téma přítele Karla Helmicha, ač vzděláním právník, profesí grafický a výtvarný novinář, ve volném čase náruživý aviatik, ale stačilo jen tak letmo ztratit nenápadně slovo o gastronomických požitcích, byl Karel na vrcholu blaha. Nepatřil ke společenství askétů a kromě lehkovážné kuchařky, kde vedle rettigovského rčení „vraž do toho deset vajec“, dovedl navrhovat i jaké pití, hudba či četba se ke gastronomické pozoruhodnosti hodí. Protože se ozvala některá děvčata z našeho klubu, že jsem zdaleka nevyčerpal Karlovy recepty (jak bych také mohl, Karel byl bezedná studnice nápadů, ale i studna, pokud šlo o pití). Tak prý kuře v rumu. Ale dámy, to je hotový „zabiják“! Jen o něm něco sepiš, však si ten Karlův recept určitě pamatuješ! Nedaly se odbýt.  Začít se musí rumem, čili nalijete si poctivého panáka a kopnete ho do sebe. Druhého vlijete do mísy, přidáte něco oleje, worčestru, sojové omáčky a zamícháte. Kuře naklepete už ráno a dáte odpočinout či uležet do lednice. Sami si též můžete zatím poležet a navečer uleželé masíčko na pánvi prudce opečete. Do zbylé šťávy v míse přidáte šlehačku a smíchaný produkt přilijete k masu. Vše krátce podusíte, můžete ještě zakápnout červeným vínem. Teprve potom na masíčko položíte plátky hermelínu nebo camembertu a necháte roztavit. S bramborem vařeným v kuřecím vývaru, kmínem a petrželkou a spolu s bílým vínem utvoříte dokonalou jednotu. Končí se opět kávou s rumem a potom – už nic, bude se vám chtít báječně spát a než tlouci špačky o hranu stolu, je rozhodně k dobrému zažívání ulehnout „zplihlí“ a beze snů strávit noc. Anebo mořské štiky v pikantní majonéze! Další Karlova specialita, při níž vždy zdůrazňoval, že není Ernstem Hemingwaem (pokud jste nečetli jeho Stařec a moře, doplňte si mezeru ve vzdělání, já bych ještě dodal letopočty 1899 -1961 a že byl považován za čelného přestavitele tzv. americké ztracené generace). Nedokázal by bojovat s mečounem v Karibiku, protože méně namáhavá je cesta za nákupem 25 dkg rybího filé s deseti deky celeru. Obojí uvařit ve vodě, kterou oživíte třemi lžícemi octa. Po mírném změknutí filátka i celeru vodu slijete, a po vychladnutí rozsekáte filé i celer na drobné kousky. Mezitím si připravíte omáčku ze dvou jogurtů, dvou až čtyř lžic majonézy, půl konzervy řezaných žampionů v sladkokyselém nálevu a polévkovou lžíci plnotučné hořčice. Vše zakápnete worčestrem a citronem. Promícháte a dáte do lednice. Připravíte si cibulákové misky nebo velké mušle a na jejich dno dáte vždy půlku broskve. Přílohou k této krmi budiž malilinkatý rohlíček a moravské „bíué“, jak říkají moravští šohaji, protože od nich neuslyšíte „bílé víno“. Nu – a konečně se dostaneme k tomu, co všechno má léčivou moc. Tak především pivo. Jednou Karel se svým přítelem zachránili život spisovateli Honzovi Šmídovi (jistě promine, ale prodávám, jak jsem od Karla koupil), ale i dalším dědkům, když do přetopeného pokoje fakultní nemocnice na Královských Vinohradech propašovali orosený džbán velkopopovické desítky. Všichni popili a druhý den šli domů. Pili na rozloučenou, seví. Ale jednomu dědkovi to přítomná „sestra-baba“ zarazila (takhle tu starostlivou zdravotní sestru Karel charakterizoval). A ten do rána zemřel. Ne po tom pivu, ale měl už „na kahánku“. Nebo co léčí: slivovice jako aperitiv (dilatace cév), krevety v jogurtové omáčce na broskvi (jód, ovocný balast), rybí polévka maďarského typu, marinovaná štika v rosolu (příprava žaludečních šťáv), smažený kapr s bramborovým salátem (karcinogeny a cholesterol), třeboňský Regent (trávicí katalyzátor), překapávaná káva s francouzským koňakem (něco pro duši), babiččin závin k tomu. Všechno je medicína per os (podávaná ústy jako lék). Čáru přes rozpočet a přes všechny ty recepty představuje nový způsob přípravy jídla ve wolframtitanových bionádobách, které šetří naše peníze, čas, ale zejména zdraví. Bude asi ještě nějaký čas trvat, než tato exkluzivní novinka pronikne do našich domácností a převládne nad tím, čím nás krmily naše babičky, maminky a manželky. Ale jak znám Karla, tak by měl pro náš závěr, k němuž přece jenom muselo jednou dojít – jinou historku. Nelze nevzpomenout jím vyprávěnou příhodu proslulého doktora Miroslava Plzáka (*1925, ještě žije, jak slavil své letošní 85. narozeniny 25. srpna, není známo). Byla o jednom umírajícím dědečkovi v kruhu rodinném. Když se ho okolostojící ptali, co by si přál, odvětil: „Pošlete mi pro pivo.“ Všichni se zhrozili, vyložili mu jak je nemocen, že by se jeho pan doktor zlobil. Stařeček se otočil ke zdi a tiše zamumlal, jak uvádí pan doktor Plzák: „Tak mi polibte prdel i s panem doktorem.“ A umřel… Ale jinak k tomu všemu, co bylo napsáno před tímto závěrem, naposledy dobrou chuť! |
Ilustrace @ Karel Helmich
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 05. 09. 2010.
Další články autora
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Stanislav Motl |
 |
PhDr. Ing. Zdeněk Hajný |
 |
PhDr. Jiří Grygar |
 |
Zdeněk Pošíval |
 |
Ladislav Gerendáš |
 |
Josef Fousek |
 |
Jitka Molavcová |
 |
Jiří Suchý |