V roce 1982 se vyčlenila z muziky souboru Chorea Bohemica skupina muzikantů, která pod vedením Jiřího Pospíšila (říkávali jsme mu „Ica“) začala samostatně vystupovat. Velmi často spolupracovala s různými tanečními skupinami, jakými byly například soubory Beseda, Kytice, Mateník, Bufo nebo Moták. V roce 2004 převzal po Jiřím Pospíšilovi vedení muziky flétnista a zpěvák Jakub Sršeň a dnes muziku od prvních houslí řídí Růžena Sršňová.

Jsou to vesměs muzikanti a zpěváci tělem, duší i srdcem. Věnují se hudebnímu folklóru z celých Čech a v jejich programu je už dnes přes 250 tanců a písniček. Jsou opravdu lidové, mnohdy posbírané při národopisných expedicích v jednotlivých krajích a národopisných regionech.

Muzikanti, tanečníci, ale i ti, pro něž hrají, tančí a zpívají si už dávno oblíbili jak písně lyrické, epické, milostné, žertovné, vojenské – a to z dob pradávných – od renesance až po současnost. Postupně se tak podařilo sestavit tématické pořady pro jednotlivá období roku.

Masopust držíme, nic se nevadíme – tímto pásmem lidových písní a tanců končí jedno z nejveselejších období zimy. To si též muzikanti a tanečníci nasadí maškarní škrabošky, aby nálada byla dokonalá. Písničku Masopust, masopust, jen mě, holka, neopusť – si s nimi každý rád zanotuje.

Pomlázka se čepejří – o předjaří a Velikonocích je tolik českých lidových písniček, říkánek a obyčejů, že se ani do jednoho pásma nestačí vejít. Na vystoupení přicházejí celé rodiny návštěvníků, kluci většinou s řehtačkami, aby muzikanty a tanečníky doprovodili jak za starodávna. Plav si, zimo, plav, jen se nezastav!

Čarovné letní noci z pradávných dob připomíná další pásmo Malé české muziky, v jejímž programu se uvádí, že zvláště v chudších krajích, na těžko přístupných místech, lesem obklopených samotách, se dařilo zvlášť všelijakým strašidelným a tajemným „poudačkám“, pověrám, zaříkávání a magickým obřadům. Bývalo tak nejčastěji kolem svátku svatého Jana Křtitele – jeho narození slaví církev 24. června a jeho stětí 29. srpna.

Je jakýmsi protipólem k vánočním svátkům a jeho smysl spočívá v tom, že by všichni uctívající měli zapojit do svého nitra zejména poznání lidského ducha, ducha přírody a ducha Kristova. Proto se také největší síly a věrohodnosti dostávalo všem kouzlům v tomto období, které je též dobou slunovratu. Matka mne zaklela, když jsem s milým stála, abych zdřevěněla a javorem byla…

V ráji pošumavském nás provázejí muzikanti a zpěváci prostřednictvím jihočeských a západočeských písniček. Pásmo je inspirováno dílem šumavského klasika a spisovatele Karla Klostermanna: Radujte se, veselte se, bratři rozmilí, že už domů putujeme s bavorskou solí…

Kouzelný podzim je plný písniček o rybářích, myslivcích, o pastvách, o posvícenském hodování. A též o milování v lidových vyprávěnkách: Copak v tom houští děláte, že vy tam na sebe kejháte? Trháme žaludy, bukvice, nepudeme domů – k muzice…

Muzikanti, co děláte? Do tohoto pásma vložili čeští muzikanti také nejznámější písničky a tance z Moravy, Slezska a Slovenska v jejich přirozeném podání. Často při výchovných koncertech pro školy a školáky zkoušejí přitom současnou lidovou tvořivost: Zkusme vymyslet lidovou písničku. Měla by mít vtip, měla by se rýmovat, měla by být krátká, aby se snadno zapamatovala a přidala se k hitům, jakými jsou vlastně všechny známé lidové písničky. Anebo jindy překvapí muzikanti školáky otázkou: Která písnička má zhudebněný motiv z matematiky? Inu,přece: Měla babka čtyrky jabka a dědoušek jen dvě. Dej mi, babko, jedno jabko, budeme mít stejně…

Štědrej večer nastal – koledy přichystal. V předvánočním období je Malá česká muzika doslova na roztrhání. Každý si chce přiblížit tu nejkrásnější atmosféru za zvuků vánočních koled a písniček, oživit dávné zvyky a obyčeje. Také na tohle muzicírování chodíme za Malou českou muzikou se zvonečky, abychom ji doprovázeli nejen hromadným zpěvem písně Narodil se Kristus Pán, veselme se… A zpěváci na pódiu zpívají: Abychom k vám za rok přišli a vás ve zdraví zas našli…

Pro nejrůznější příležitosti je připravena Malá česká muzika připravit volný program, ať už pro uzavřenou společnost nebo v restauračních provozech. Ráda doprovází nejrůznější průvody, aby v nich převládala dobrá nálada. Všude dokáže probudit v lidech a návštěvnících společný zpěv – jak tomu má u každé muziky být. K ozvučení postačí čtyři mikrofony a poslech je dokonalý.

Zájem velký je o vybrané nahrávky na discích CD: Holka modrooká, Letěla husička, Má panenko starodávná, Nad Prahou tančily hvězdičky, Pod tým naším okénečkem, Štědrej večer nastal, Vánoční muzicírování.

Zcela nedávno jsem si zazpíval s Malou českou muzikou jako dávný člen Vycpálkova souboru písní a tanců (z něhož se zrodilo později více muzik a souborů) v koncertní a výstavní síni Atrium s nádhernou akustikou, protože jde o zbytek památkově chráněného objektu bývalého barokního kostelíka z let 1717 – 1719. Byl postaven v Praze na Žižkově v dnešní Čajkovského ulici v dobách, kdy společnost zužoval mor, takže se budovaly nejen „morové hřbitovy“, ale také kostely a kaple, aby se v nich lidé více modlili proti zhoubné dobové nemoci.

Jakou nemocí trpí dnešní společnost? – kladl jsem si tuto otázku o přestávce, v níž jsem si četl o tom kostelíku a v níž jsem si se zájmem prohlížel i zdejší souběžnou výstavu, věnovanou Josipu Plečnikovi (1872-1957). Ano – tomu slovinskému architektu a urbanistovi, který navrhl a realizoval mnoho podobných kostelíků a chrámů a který také přispěl významným dílem k současnému vzhledu mnoha prostor Pražského Hradu.

Každá doba má své nemoci, ale také léčitele jejích neduhů a prohřešků proti mravnosti. Patří k nim takové muziky, o jaké jsem právě vyprávěl a jejichž koncerty si nenechejte příště ujít ani vy. Anebo si ji k vám pozvěte, nikdy toho nebudete litovat!