Vraťme se do předminulého století, kdy se Bedřich Smetana (1824-84) účastnil studentských bouří v roce 1848, probouzí se národnostně i politicky, skládá svou první píseň na český text a hned další „... vzhůru Češi, Bůh nám přeje, stůjte pevně při svém právu ...“, patří k členům národní gardy, k bojovníkům z barikád. Povstání je potlačeno a Bedřich hledá útočiště u svých rodičů v Obříství na Mělnicku, kde byl jeho otec František sládkem zdejšího panského pivovaru. To bylo první Smetanovo setkání s touto klidnou mělnickou vesnicí s kostelem sv. Jana Křtitele u zámku. Kolikrát se sem ještě potom vrátil!

 

Ale nepředbíhejme.
V roce 1849 se náš budoucí génius žení poprvé. Manželkou je Kateřina Kolářová, studentská láska z jeho plzeňského pobytu. Jejich manželství považují hudební historici za svazek mnohostranného i uměleckého soužití. Dokonce při svých rodinných povinnostech se podílela na činnosti Smetanova hudebního ústavu v Praze. Měli spolu čtyři dcerky – Bedřišku, Gabrielu, Žofii a Kateřinu, leč tři z nich zemřely ještě v dětském věku a zůstala z nich pouze Žofie. Ta se později provdala za lesníka Karla Schwarze.

 

V roce 1856 se naskytla pro Bedřicha Smetanu lákavá nabídka – obrátil se na něj umělecký ředitel švédské Filharmonické společnosti v Göteborgu, kde si náš Smetana získával obdiv zdejšího uměnímilovného publika. Kateřina tu strávila s dcerou Žofií jednu sezónu (1857-58) Drsné severské podnebí se však podepisuje na jejím zdraví a již na zpáteční cestě do vlasti v dubnu 1859 náhle umírá v Drážďanech.

 

Mezitím Smetanův otec v roce 1852 byl nucen opustit své místo v obřístevském pivovaru, bylo mu již přes sedmdesát let, zemřel v červnu 1857 u syna Antonína v Novém Městě nad Metují a maminka Barbora Smetanová u syna Karla na Chlomku v listopadu 1864. Pivovar vzal za své v roce 1873, kdy na jeho místě byly postaveny stáje.

 

Avšak v době prosperity se Smetanovi poznali dobře s rodinou italského původu ředitele obřístevského panství Františka Ferdinandiho, který se zde oženil s Barborou Pelzovou. Kromě jediného syna Jana se jim rodily   samé dcery, které se postupně provdaly: Hedvika (provdaná Poláková), Ludmila (provdaná Khieslová), Anna (Linková), Albertina (s tou se oženil Smetanův bratr Karel), Antonie (Wolfová), Marie (Procházková) a zbývala ještě Barbora neboli Betty či Bettina. Všechny rodiny udržovaly vzájemné styky; ještě jako    bojovník z pražských barikád je při svých návštěvách poznal i Bedřich. Takže se zdálo, když se Smetanovi rodiče odstěhovali natrvalo z Obříství, že je vzájemným vztahům konec. Ale právě Smetanův bratr Karel, lesník na Chlomku u Mladé Boleslavi, je nablízku   zdrcenému Bedřichovi po smrti jeho milované Kateřiny a zve ho k Ferdinandiům na obřístevský Lamberk, kde bydleli.

 

K návštěvě skutečně došlo v červenci 1859 a Ferdinandiovi přijali Bedřicha velmi srdečně a přátelsky ve vzpomínkách na jeho rodiče. S osmnáctiletou  Bettinou (1840-1908) se blíže poznal hned druhý den při návštěvě u Khieslů v Praze, kde byla provdaná Ludmila. Pamatoval si ji ještě z jejích dětských let, ale nyní mu doslova učarovala svou neobyčejnou krásou a bystrým duchem. Také jejími znalostmi a zájmy byl okouzlen – mluvila francouzsky, hrála šachy, ráda malovala. Začal ji zahrnovat malými dárky a při návštěvě Lamberku spolu se zajímali o zdejší okolí a panenskou přírodu. Byl mezi nimi šestnáctiletý věkový rozdíl, ale Bedřich na to pranic nedbal a rozhodl se po měsíčním pobytu učinit Bettinu svou ženou. Teprve po poradách někdy v září 1859 jim dávají rodiče Ferdinandiovi své požehnání.   Mladý skladatel a dirigent musí napřed vyřešit své závazky ve švédském Göteborgu a trvá ještě celý rok, než se vrátí. Za tu dobu mezi nimi putuje ze Švédska do Obříství více než devadesát dopisů, z Obříství naopak za Smetanou jich napočetli historici celkem dvaapadesát. Jeden z nich obsahoval nesmělou žádost o napsání polky. Známe ji všichni jako Bettinu polku, jeden čas jí obecní úřad zahajoval své rozhlasové vysílání pro občany. Později skladbu ještě Bedřich přepracoval a připojil k ní věnování: „Polka nevěstě své na uvítanou v Obříství 1859“.

 

Ke svatebnímu obřadu došlo v naplánovaném termínu 10. července 1860, tedy před 160 lety se ženil náš skladatel podruhé v obřístevském kostele, kam je přivezly i s dalšími svatebčany čtyři kočáry. Marně však po letech hledáme zápis ve farní kronice, zato film o této svatbě již byl natočen naší televizí před mnoha lety.

 

 „Ó, jak byla krásná!“, píše si ženich do svého deníku. „Nemohu to ani popsat, nevystihnu to, bez řeči, dojetím i rozkoší stál jsem před ní a s úctou jí líbal ruce. Krásná, mladá, plná půvabů, nenucená, přirozená a přece plná ušlechtilosti se objevila před námi. Otec a matka nás požehnali se slzami v očích, ona se chvěla, a já – já jsem sobě přísahal, že ji budu chránit, že sebe vždy za ni obětuji, že se budu snažit o její štěstí a nikoliv o moje, že ji budu milovat a ctít až do posledního svého dechu!“

 

Líbánky strávili mladí manželé u Bettiny sestry Hedviky, která žila se svým manželem Otto Pollakem ve vesničce Kamýk pod zříceninou stejnojmenného hradu na Litoměřicku. Mladičké Bettině nastaly potom všední dny po boku neustále zaměstnaného umělce, kterému zbývalo na rodinu málo času. Z tohoto druhého Smetanova manželství se narodily dvě dcery – Zdeňka (*25. 10. 1861) a Boženka (*1863). Na léto jezdívali všichni na obřístevskou usedlost Lamberk po celých příštích deset let. V červenci 1863 koupil Bedřich Smetana od Karla Sabiny (1813-77) ještě bezejmenné libreto k své nejpopulárnější opeře Teprve tady na Lamberku ji nazval „Prodaná nevěsta“, jak také zdůrazňuje pomník s jeho  bustou od sochaře Bohumila Kafky. 

 

Právě skutečnost, že operu komponoval na Lamberku, se promítla do jejích motivů („... na cestě z Obříství ...“), dokonale zde vykreslil známé venkovské prostředí, vztahy mezi lidmi na vesnici – vždyť je důvěrně znal, mezi těmito lidmi žil. Proto je toto dílo lidem stále tak blízké a patří mezi naše národní klenoty. Ve své sbírce Etudy z domova (1999) o tom veršuji:

 

 

Ano, milí čtenáři, to už by následovala jiné kapitola, v níž čekaly na Bettinu těžké roky, v nichž ji však Bedřich Smetana nadále velice miloval, jak o tom vypovídají jeho zápisky. Smetanův postupný vzestup, spojovaný ale s uměleckými a politickými útoky, neustálý psychický nápor, kdy vysedával až devět hodin u klavíru, se nutně musely projevit na jeho zdravotním stavu. Na přelomu let 1873-74 se dostavily zdravotní a sluchové obtíže až k úplnému ohluchnutí.   Bettina všechno zvládala, třebaže se jisté odcizení u ní projevilo. Přesto však nebylo roku, aby na Lamberk Bedřich nepřijel.

Lamberk nebyl zapomenut i v posledních letech Smetanova života. V době nejhorší, po svém úplném ohluchnutí, sem Smetana několikráte zajel a nacházel zde osvěžení i utišení ve svém utrpení. Ani léčba, pro níž tu na Lamberku strávil roku 1877 asi pět dní a roku 1878 celé tři týdny, mu nic nepomohla. Je příznačné, že na Lamberku hledal Smetana naposledy pomoc. Ten zůstal v životě Smetanově sídlem radosti a milých vzpomínek. A jakoby si toho byl Smetana vědom, přijíždí na Lamberk v srpnu 1881, v době ještě posledního zbytku síly. Když se z této poslední návštěvy Lamberka 12. srpna 1881 vrací, právě hoří Národní divadlo. Rozrušený Smetana stojí na neratovickém nádraží v kolejišti, neslyší varovné volání obsluhy posunujících vagonů a vyděšené výkřiky lidí. Nezahyne jen náhodou.

 

Nakonec se uchyluje již vážně nemocný ke své dceři Žofii do  myslivny v Jabkenicích, kde těžce zkoušený tvoří svou vrcholnou skladbu, cyklus symfonických básní Má vlast. Dílo, které v celé české hudbě nemá sobě rovné. A ač úplně hluchý a nemocný, komponuje dál. Po jeho smrti se Bettina stranila veřejnosti i příbuzných. Rozhodla se odjet se svou dcerou Zdeňkou, již provdanou Heyduškovou, nejprve do Rakouska potom se usadila v Luhačovicích. Zde pomohla vychovat ještě své tři vnuky a v prosinci 1908 umírá. Její poslední místo odpočinku zdobí bílý mramorový náhrobek.

 

Všechna ta Smetanova místa jsem mnohokrát prochodil a navštívil, ale přece jen se nejvíce těším vždy na návštěvu obřístevského Lamberku. Dojde k tomu i letos v sobotu 15. května, kdy si účastníci oslav připomenou v kostele, na hřbitově i na Lamberku 150. výročí svatby -  s našimi předními umělci včetně slavných árií z Prodané nevěsty. Jste všichni srdečně zváni též. Nebudete litovat, návštěva této obce bude nezapomenutelná.