Miroslav Sígl: Přátelé a známí o Jaroslavu Juráškovi
Rubrika: Publicistika – Zajímavosti
Muzikant, který celý život zasvětil folkloru a lidové kultuře Zásluhy o umělecké pozdvižení moravských lidových kapel, moravského folkloru a lidové kultury vůbec v období po druhé světové válce, Jaroslava Juráška z Újezda u Vizovic (*25. 9. 1925 + 15. 3. 2005), jsou natolik mimořádné, že už za svého života se stal doslova legendou. Stačí uvést alespoň stručný výčet z přehledu o jeho díle: 403 registrovaných titulů u Ochranného svazu autorského, 197 hudebních nahrávek v Českém rozhlasu, autor 109 televizních scénářů, dramaturgem dalších 64 televizních pořadů, hudebním režisérem 38 televizních pořadů, celkem nahrál 30 CD od roku 2001 a 21 LP desek od roku 1964. Připočtěte si k tomu jeho studium na Janáčkově akademii múzických umění v Brně a konzervatoři, kde založil cimbálovku v roce 1972 (ovšem první cimbálovou muziku Valašského krúžku v Brně založil již v roce 1946!), krátký čas byl i ředitelem Čs. rozhlasu v Brně (1967 – 1970), aktivní účast v porotách různých pěveckých soutěží, v programové radě Mezinárodního folklorního festivalu ve Strážnici, v přímých televizních přenosech Otvírajte sa strážnické brány, koncerty s Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů (BROLN), který v roce 1952 založil a byl jeho uměleckým vedoucím, dále stál u zrodu Vojenského souboru písní a tanců Jánošík Brno a Vojenského uměleckého souboru Ondráš. Jaroslav Jurášek se však ve svém životě nevyhnul ani osudovým ranám: v roce 1970 byl odvolán z funkce rozhlasového ředitele v Brně a našel si zaměstnání ve Svazu Cikánů – Romů (tam komunistickým mocipánům tolik nevadil), aby postupně znovu a znovu obhajoval folklorní tradice (mezitím se mu rodily jeho děti a vnoučata). Teprve po Listopadu 1989 přebírá četná vyznamenání a blahopřání k svým životním jubilejím, ale zároveň je nucen v roce 2004 vystěhovat se po 50 letech z bytu, kde žil a tvořil, šest týdnů je marně hospitalizován, jeho plodný život skončil v nedožitých 80 létech. Než se však sešel rok s rokem, dali se dohromady přátelé a známí a zásluhou jeho dcery Hany Maděrové a Františka Synka, šéfredaktora časopisu Folklor, sestavili nesmírně půvabnou knihu vzpomínek „Střípky vzácného života“ (v roce 2006 vydala AVIS – Agentura vojenských informací a služeb v Praze, 212 stran, 220 ilustrací většinou barevných a navíc s nahrávkami na přiloženém CD) s mimořádně přitažlivou grafickou úpravou Andrey Bělohlávkové. Najednou se tu setkáváme s mnoha známými jmény z oblasti našeho folkloru, uveďme alespoň některá abecedně: primáš muziky Kašava Antonín Bařinka, rozhlasová redaktorka Helana Bízová, vedoucí souboru Úsměv z Horní Břízy Zdeněk Bláha, celoživotní kamarád Vladimír Böhm, vedoucí souboru Vysočan Míla Brtník, zpěvačka Anna Buroňová, choreografka a redaktorka Barbora Čumpelíková, umělecký vedoucí Slovenského rozhlasu Miroslav Dudík, lidová zpěvačka Vlasta Grycová, redaktor ČTK Brno Bohumil Hlaváček, vysokoškolští profesoři Dušan a Luboš Holý, další profesoři Richard Jeřábek, Pavel Kvapil, Milan Križo, Bohumil Stejskal, další lidová zpěvačka Eva Juřičková, choreografka Věra Kovářů, ředitel Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici Jan Krist, primáš a zpěvák Olšavy Lubomír Málek, manželka básníka Oldřicha Mikuláška, muzikant Zdeněk Mišurec, rozhlasový redaktor Jaromír Nečas, zpěvák Pavel Novák, choreograf Ján Novenko, král valašského odzemku Luboš Oravec, etnograf z Muzea jihovýchodní Moravy Karel Pavlištík, předseda Folklorního sdružení České republiky Zdeněk Pšenica, choreografové a tanečníci Vycpálkova souboru písní a tanců Eva a Radek Rejškovi, rakouský spolupracovník Günter Richter, folklorista a hudebník Jan Rokyta, muzikanti Jožky Severina, tanečník z Kyjova Ladislav Šimeček, vedoucí souboru Ostravica Věra Šimková, bývalý ředitel Valašského muzea v přírodě Rožnov pod Radhoštěm Jaroslav Štika, sběratel lidových písní a tanců Cyril Zálešák a vinař, zpěvák, muzikant Jan Zaviačič. Samozřejmě, že přispěli i Juráškova manželka, jeho děti a vnoučata. Vesměs lidé, jejichž seznam je dosti výmluvný, a kteří pro naši lidovou kulturu a zachování jejich tradic vykonali ve svém životě mnoho dobrého. A tak je přirozené, že neváhali ani chvíli, aby ocenili život a dílo mnohdy svého učitele i žáka, neúnavného, nesmírně obětavého, talentovaného, vzdělaného a přitom neobyčejně lidského, který tolik miloval naše písně a tance a sám k jejich rozhojnění tolik přispěl. Z celé knihy a jejích stránek přímo prýští, s jakou láskou byla vytvořena a předána téměř v tichosti naší široké veřejnosti. Takové knížky a jejich tvůrci, autoři i spolupracovníci jsou nadějí, že i v současné době zmítajících se společenských a politických problémů, je možné a naopak nutné vydávat podobnou literaturu a svědectví o naší zem a našich lidech.. Pro vklad do zemí Evropské unie jsou to velmi cenná a přesvědčivá zrnka, z nichž mohou růst další plody. Zaplať Bůh za ně! |
Foto převzato ze stránek VUS ONDRÁŠ http://www.vusondras.cz/texty/view.php?id=185
z článku Vladimíra Čecha Život a dílo Jaroslava Juráška zachycují knižní stránky
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 20. 04. 2007.