Přiznejte se, zejména pánové, že jste také kdysi začali sbírat známky. Jako kluk jsem tomuto sběratelskému oboru rovněž podlehl, zúčastňuji se rád výstav se známkami, poznal nejen několik dlouholetých sběratelů, ale také tvůrců našich poštovních známek. Přesto jsem sběratelství opustil, ale rád se pokochám vždy každou novou známkou, ať už od nás nebo odjinud ze světa. Obzvlášť originální si ukládám, ale vše ponechávám náhodě. Nepídím se.

Filatelie je totiž obor, který by vás dokázal „spolknout“ celého, na nic jiného by vám nezbýval čas. Od svých prvopočátků někdy v polovině předminulého století (v roce 1864 se poprvé objevil termín philatélie ve Francii) se filatelie velice rozrostla.

Zahrnuje technickou filatelii (rytiny, tisk, papír, lep, přetisky, identifikace padělků) přes námětovou filatelii (známky s osobnostmi, přírodními motivy, zeměpisnými místy, událostmi ve světě, sportovními obory…) až po aerofilatelii a nově také astrofilatelii (letecké známky všeho druhu a vyjadřující také způsob přepravy) a geografilatelii (tzv. známkové země).

Se sbíráním souvisí poštovní historie (sběr otisků poštovních razítek), poštovní úřady a procesy. Ale také zkoumání odchylek, různých průsvitků či vodoznaků, zoubkování známek až po padělky.


Velmi rozsáhlé jsou prodeje a výměny známek či celých sbírek. Zatímco u nás máme pouze tři velké aukční společnosti, pořádající dražby poštovních známek, pak v sousedním Německu mají na 150 aukčních síní. V nich se draží známky za mnoho miliónů korun, eur či dolarů. Kromě toho v roce 1998 vznikla internetová obchodní filatelie. Internet kromě ní nabízí hned několik portálů s webovými stránkami věnovanými filatelii.

Vím, že nesdělím nic nového, ale bez uvedení jména nejúspěšnějšího českého sběratele bych v očích čtenářů neobstál. Je jím světově proslulý Ludvík Pytlíček ze Semil, který podle filatelistických expertů vlastní největší sbírku československých známek. Ze zahraničí má doma množství vyznamenání a prestižních ocenění. Zloději by nepochodili, protože své sbírky má uloženy v bankovním sejfu.

První filatelistický časopis s názvem Český filatelista se objevil v roce 1896 a vycházel až do roku 1942, kdy zastavili jeho vydání nacističtí okupanti. Tehdy vzalo za své mnoho našich novin a časopisů. Měli jsme také Filatelistickou revui. Za první republiky existovalo ministerstvo pošt, později a donedávna i v nové republice ministerstvo dopravy a spojů. V roce 1946 se objevil Časopis českých filatelistů, ale také Zpravodaj filatelie, Filatelistické listy, časopis Filatelie, který řídil spisovatel, nedávno zesnulý Vítězslav Houška, od roku 1967 Mladý filatelista, v letech 1968-1969 Dostavníček.

Zcela nedávno jsem se náhodně setkal s inženýrem Zdeňkem Fritzem, který je šéfredaktorem odborného časopisu pro filatelii, ale také pro numismatiku a její "mladší sestru" notafilii (čili sbírání papírových platidel, bankovek). Nabídl mi nové číslo dvouměsíčníku Merkur-Revue, který u nás vychází od roku 1995. V něm jsem nalezl kýžené datum největšího sběratelského veletrhu ve střední a východní Evropě, k němuž opět dojde 8. až 10. září 2011 v naší Praze.

Ten si nenechám nikdy ujít, jsa rovněž sběratelem, sice trochu specifickým – sbírám masarykiana (vše ve vztahu k našemu prvnímu prezidentu TGM), melnicensia (vše o mém rodném Mělnicku), v nejnovějším členském adresáři Klubu sběratelů kuriozit se o mně můžete dočíst, že sbírám ještě regionální literaturu, vše o české žurnalistice a našich žurnalistech. Také o kronikářství a kronikářích, s nimiž mám dlouholeté kontakty. Nemluvě o pivních táccích a tužkách všeho druhu, protože s nimi přicházím profesně co nejčastěji do styku.

V onom Klubu sběratelů kuriozit je nás od roku 1972 kolem osmi set, sbírá se od A-akcií, aforismů, autogramů až po Ž – železniční modely a  žvýkačkové obaly téměř všechno, nač si vzpomenete. Jsou již mezi námi desítky členů, kteří vlastní špičkové sbírky, za něž získali již četná ocenění u nás i ve světě. Nesmírně cenné komplexní tématické sbírky vlastní rovněž větší množství našich členů. Namátkou MUDr. Teodor Rosinský má snad téměř všechno o Africe a Asii, nebo Jarmila Myšková je sice z Chrudimi a Slatiňan, ale má přebohatou sbírku o Českém ráji.


Ale vraťme se k nesmírně bohatému, graficky vybavenému, pestrobarevnému a přitažlivému časopisu, jehož obsah a celkový vzhled mne přiměl vlastně k napsání tohoto článku. Na 28 stranách + osmi stranách speciální přílohy a čtyř stránek obálky, najde filatelista tělem i duší téměř všechno. Proto ho mají filatelisti předplacený, v trafikách či prodejnách se nesežene.

Namátkou z posledního čísla 4/2011: filatelista Lubor Kunc píše o vybraných celistvostech z let 1918-1920, ing. Miroslav Bělina o neznámých a nezvyklých sbírkách známek. Časopis vzpomíná významné životní jubileum jednoho z našich vynikajících českých rytců a grafiků, autora stovek čs. a českých poštovních známek Miloše Ondráčka. Podobně se zde píše o zajímavém všestranně nadaném umělci Ivanu Strnadovi, jehož známková tvorba byla provázena neuvěřitelnými dobrodružstvími. A ještě jedna osobnost je vzpomenuta – vynikající český architekt Antonín Wiehl, jehož stavby jsou na desítkách našich známek.

Současnou novinkou jsou známky Alfonse Muchy „Zvěrokruh“, další autor ing. Zoltán Raduška čtenáře doslova ohromí rozsáhlými informacemi včetně bohatého ilustračního doprovodu, které se týkají našich i světových polárních výprav. Na pokračování vychází seriál Hrady a zámky na známkách, velmi zajímavé je pojednání o začátcích pravidelné letecké pošty v Uhersku 1918, nebo článek Vzácné zkusmé tisky Slovenska v roce 1939 (co se ve většině katalogů nenajde), stejně pozoruhodné jsou tzv. mezinárodní odpovědky Protektorátu Čechy a Morava v letech 1939-1945, tradiční ohlédnutí za emisním ročníkem známek ve Slovenské republice, lahůdkou je Filatelisticky romantické Knížectví monacké.

Ještě jedna informace je k nepřehlédnutí: aktuální odměny filatelistických znalců ve Velké Británii a některých zemích Evropské unie.

Čerstvý výtisk Merkur-Revue mne přesvědčil o tom, jak vyspělá je naše polygrafie, že máme tiskárenské podniky, které dokáží odvést práci na vysoké profesionální úrovni a že fungují stejně kvalifikovaně naše zájmová a občanská sdružení, bez nichž si už dnes neumíme život v naší společnosti představit. Vydávají si přitom pěkné bulletiny, zpravodaje, ale také odborné časopisy, v jejichž čele není nad osvícenou redakci s jasnou koncepcí.