Helena Dohnalová: Do trepek!
Na přezouvání si stěžují převážně cizinci ze západu. Ještě jsem neslyšela, že by přezouvání kritizoval například nějaký ukrajinský dělník, čínský kuchař nebo vietnamský trhovec. Po příchodu do české domácnosti se údajně našinci vrhají návštěvníkům k nohám, sundávají jim boty a vnucují k nazutí nějaký druh domácí obuvi. Neváhají prý servat váženému hostu z nohou elegantní polobotky, které se tak úžasně hodí k šik obleku, a nazout mu pantofle z vietnamského tržiště
Ivan Rössler: V Nepraktově panoptiku příšer
Jiří Winter Neprakta. Ta první dvě slova jsou jméno, to třetí je firma, kterou poctivě vedl několik desítek let. Dělal jsem s ním několik rozhovorů, ale nabízím vám úryvek ze své knížky Přátelé jsou příbuzní, které si vybíráme sami. Znal jsem se s ním už od šedesátých let, kdy jsem s ním dělal první rozhovor, už si nepamatuji kdy a kde. Bylo to nejspíš v roce 1965, kdy mi věnoval otisk jedné kresby a podepsal mi ji. Pak mi posílal novoročenky.
Jitka Dolejšová: SKALNÁ - tip na víkend
Co s načatým babím létem, řekli jsme si, když ještě poslední víkend letošního října mělo být krásné slunečné počasí. A tak jsme si vyjeli na výlet. Na západ, Vávro, na západ… Kousek od Františkových Lázní se rozkládá unikátní národní přírodní rezervace – SOOS. Rezervací byla vyhlášena již v roce 1964, její rozloha činí 221 ha.
Jitka Dolejšová: Škrt, škrt
Moje kamarádka má malou dceru a velké starosti. Pětiletá Katka si vymyslela takovou zvláštní hru. Když se jí něco nebo někdo nelíbí, naznačí rukou velké „X“ a pronese: Škrt, škrt. Poprvé to prý udělala, když ji babička hubovala za počmárané linoleum v předsíni. „Škrt, škrt. Babi, teď jsem tě škrtla, protože se na mě mračíš.“ Moudrá přeškrtnutá babička se usmála a nabídla Katce, že jí pomůže podlahu umýt. Vnučka byla spokojená a svoje škrt, škrt vymazala imaginární gumou. Katka takhle dočasně přeškrtla i přísnou paní učitelku ve školce, zvědavou sousedku a dětského lékaře chtivého jejího krevního obrazu.
Josef Krám: Na přástkách v Podorlicku s dívkou na koštěti
287 stránková kniha, která vznikla převyprávěním historických příběhů se vztahem ke skutečným místům a vycházející z historických faktů regionu orlického podhůří v dobách minulých staletí, kdy lidé neměli televize a scházeli se společně na přástkách, vyšla v roce 125. výročí narození Eduarda Weise (*26. ledna 1886) z iniciativy jeho rodiny. Na vydání se podílela i vynikající výtvarnice Jarmila Haldová ze Sedloňova v Orlických horách.
Vladimír Kulíček: Vincek hledá peníze
Vincek Cíců není hlava. Jistě rozumíte: Na absolvování základní školy spotřeboval skoro dvakrát tolik času, než kolik je ho obvykle potřeba. Seznam jeho zaměstnání by počtem mohl konkurovat výčtu biblických jmen. Jeho zaměstnanecká promiskuita však nebyla způsobena jeho leností, neochotou nebo nepřizpůsobivostí.
Jitka Dolejšová: Setkání s obrazem (16) Berthe Morisot
Francouzská malířka, která se narodila v době, kdy žena neměla možnost stát se profesionální výtvarnicí. Měla však štěstí a hlavně vrozené nadání, což jí pomohlo prosadit se. Provdala se za bratra malíře Maneta. Nalezla duchovní a umělecký domov mezi impresionisty. Byla organizačně schopnou malířkou; silnou osobností se zájmem o neformální, moderní tematiku a volnou, neomezovanou práci se štětcem. Její styl je svobodný a spontánní.
Michal Dlouhý: Smrt za úsvitu
Zpráva o vzniku samostatného státu se šířila českými a moravskými městy jako lavina. Dopoledne 30. října 1918 se sešla u starosty obce Předmostí nedaleko Přerova místní "honorace". Velitel četnické stanice vrchní strážmistr Josef Bryg, vážný a přísný, ale spravedlivý, budící respekt svými vždy pečlivě navoskovanými kníry a pan farář dychtivě naslouchali novinky od starosty, který se právě vrátil z Přerova, a hltali řádky posledního vydání novin referující o událostech v Praze.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (14) Grock
Tento seriál mi umožňuje nejen občas ochutnat něco, co jsem ještě nikdy nejedl, ale také si zavzpomínat na umělce, které mám rád, s nimiž (alespoň s některými) jsem měl tu čest se i osobně znát a od kterých mám obvykle něco originálního – fotografie, dopisya, plakáty anebo nějakou jinou veřejnosti obvykle neznámou relikvii. V případě švýcarského klauna Grocka jsem kdysi přišel k jeho autoportrétu. Grock se stal mou láskou už v dětství, kdy jsem byl se svým bratrem na filmu Na shledanou, pane Grocku! Bylo mi tenkrát jedenáct let, takže si z té doby dobře pamatuji, kde jsem který z těch „prvních filmů svého života“ viděl: Na Grockovi jsme byli v Nuslích, v kině Morava.
Josef Fousek: Eman a Kornelie, boží lidé (20)
Z hospody přiběhl doktor Kučera a křičel vysokým hláskem, že se na určitý léky připlácí. Referent Ctirad Krtička z Obecního úřadu a předseda VLKu, neboli Veřejný lidový koalice, uklidňoval sousedy: „Občané, navraťme se k rozumu, jsme inteligentní Homo sapiens. Dnes, v budování rozvinuté tržní společnosti a před vstupem do evropskýho souručenství, není čas na xenofobii a občanský války!“ Nikdo mu nerozuměl a nikdo ho neposlouchal.
Jaroslav Rod: Má řemeslo budoucnost?
Jednou z nejstarších rukodělných výrob, která se po letech vrací na výsluní zájmu lidí, je drátování. Práce s obyčejným drátem, ze kterého lze šikovnou rukou za pomocí jednoduchého nářadí vykouzlit nejrůznější předměty, roztodivné tvary i ornamenty ...
Antika na internetu
Milovníci antiky určitě vědí, že na internetu mají svůj specializovaný server ANTIKA, na němž naleznou obrovskou spoustu zajímavých historických informací. A pro ty, kteří se dosud o antiku zajímali jen okrajově, tu máme dnešní internetové doporučení. V rozsáhlé nabídce serveru ANTIKA najdete například samostatné kapitoly: Nové články, Řecké dějiny, Římské království, Římská republika, Římské císařství ...
Antonín Suk: Strýček Jirka
Nějak jsme se zapomněli u babky na lahvovém. Tak hluboko klesl strýček Jirka z Prahy. Pivo v Praze pil jen jako štamgast točené – plzeň u Šnelů na Malé straně. Tady v té naší zapadlé polodivočině mu musela stačit v partě méně otesaných, ale zato upřímnějších chlapů z polí a lesů obyčejná lahvová kutnohorská desítka. Proložili jsme ji ovšem občas větším či menším rumíčkem.
Ondřej Suchý: O Lídě Baarové (1/3)
Na jedné z kazet, které mi Josef Škvorecký věnoval k práci na knížce, mě zaujala jedna malá zajímavůstka… LB: „Taky jsem na zahradě měla růži Lída Baarová. Vypěstovali ji v Blatné a byla kouzelná! Když byla zavřená, byla růžová, a když se otvírala, tak ty kraje lístků byly červené. Byla moc krásná, když se rozvíjela… Tak to v tý Blatný udělali právě pro mě…“