Jitka Vykopalová: Očití svědkové ve Švédsku vypráví
Vnořil jsem se do vrstev nedávné historie československo-švédských vztahů během studené války. Bylo fascinující mluvit s mnoha „Čechoslováky“, kteří si našli nový domov zde ve Švédsku. Existuje mnoho Švédů s osobní zkušeností z „komunistického“ Československa: diplomaté, kteří pašovali do Československa zakázané dokumenty a kteří pomáhali frustrovaným Čechům a Slovákům utéci z totalitní pasti, žurnalisté a jednotliví lidé, kteří tam i v tuto dobu cestovali, hnáni zvědavostí.
Chcete být sochařem? Zkuste tužku...
Malá-velká inspirace pro vás: Chcete se stát sochařem? Možná vás překvapí, že k tomu nepotřebujete hlínu ani kámen, ale postačí docela obyčejná tužka, ostrý nástroj a spousta trpělivosti. Že to jde se můžete přesvědčit na následujících fotografiích. Výhodou je, že nemusíte na nic čekat, protože tužku doma určitě máte. Jak to bude s vaší trpělivostí je ovšem úplně jiná otázka...
Josef Fousek: Špička nosu / Dopis národu
Vzpomínku na New York budu nosit v duši do konce života. 11. září 2001 – To je datum, kdy hrůza zničila tisíce životů. Vidím děti v Queensu. Stály u velikého papírového srdce a mlčely. Na fotografii s černou šerpou byl jejich táta - newyorský hasič. Večer se rozkmitaly plamínky svící. Hvězdy se modlily za tisíce nevinných.
Eva Bombová: Ester a Hazmana
Hazmana je hebrejské slovo a v preklade do slovenčiny znamená poznanie. Presne taký istý obsah má aj činnosť občianskeho združenia ESTER z Košíc.V roku 1992 vznikol pri tunajšej Židovskej náboženskej obci Klub židovských žien ...
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (34)
A nyní bych si dovolil velmi nostalgicky vzpomenout na pár (doslova) zajímavých kolegů z fakulty. Jeden střípek bude krátký, druhý delší. Na přednášky s námi v prvním ročníku chodila slepá matematička Kárka, která nám pak bohužel brzy zmizela „z očí“. Nevím, zda studia dokončila, myslím, že ano a každopádně jsem se později od jejích kamarádek dozvěděl, že se z ní stala učitelka.
Ivan Rössler: EX LIBRIS Cyrila Boudy
Jsou lidé, s nimiž se stýkáte téměř denně, a když se po letech zamyslíte a pokusíte se cokoliv o těchto lidech napsat, zjistíte, že není na nich nic zajímavého k zachycení. Jinými slovy: neuložili jste do své paměti jedinou věc, která by stála za zmínku. Naproti tomu jsou lidé, s nimiž jste se setkali jednou či dvakrát za život a oni vás za tak krátkou dobu dokázali obohatit natolik, že ze setkání s nimi žijete řadu let.
Milan Turek: Vyprávění Jana Šebelky
Liberecký spisovatel, novinář JAN ŠEBELKA se narodil v roce 1951 v Děčíně. Vystudoval FAMU Praha, obor dramaturgie a scénáristika. Pracoval jako závozník, dělník, vychovatel, vedoucí internátu a v letech 1993 až 2000 byl novinář. V roce 2001 vydal s astroložkou Alenou Kárníkovou knihu Kdy s lunou do postele. Ve stejném roce vyšel první díl jeho liberecké tragikomedie Případ spravedlivého vraha.
Josef Fousek: FARAONI I.
Pana K…. jsem neměl nikdy rád. Stále se usmíval, všechno znal, každému radil a navíc byl učitel. Dával si malé pivo a vydržel při něm diskutovat o katastrofální morálce národa dvě hodiny. Seděl jsem mezi hosty u stolku před pivnicí. Snažil jsem se neposlouchat pana K…., ale stále ke mně jeho hlas přilétal.
Egon Wiener: Píši Vám, Karolíno...
Píši Vám, paní Karolíno, té velké ženě, které patřila duše českého národa. Ach, kam to všechno zmizelo? Vaše srdce dotlouklo 7. září roku 1899. Chybělo jen pár měsíců a 24. února 1900 Vám bylo krásných sedmdesát let. Karolína SvětláPíši Vám, která jste na pomyslném žebříku slávy a cti stála o příčku níž, než Němcová a Havlíček. Vám patří sklon mého pera, Vám, jejíž literatura patřila bezezbytku lidu, lidem z Podještěda. Duši našich rodičů jste probudila, posílila i potěšila…
Vlasta Korbová - Helena Procházková: Povídání u sklenice studeného čaje (6)
Umějte naslouchat. Povzbuzujte druhé, aby hovořili o sobě. Mnohdy si ani neuvědomujeme, jak špatnými jsme posluchači. Nasloucháme jen povrchně, většinou se domníváme, že už víme, co dotyčný chce říci a uděláme si zcela mylný názor. Tady je na místě, vrátit se k jednomu z předchozích pravidel, která jsme zmínili v minulém posezení.
Ivana Šimánková - Zdeněk Pošíval: Dálková sdílení
Jednadvacáté století změnilo radikálně způsob komunikace. Pokud v nepříliš vzdálené době neměl člověk možnost přímého a potřebného osobního kontaktu, musel se spoléhat na zdlouhavou korespondenci prostřednictvím poštovní služby a kurýrů, nebo na neosobní dálnopisy, faxy či na nepříliš spolehlivé spojení telefonními dráty a kabely. Dnešní spojení lze operativně zajistit téměř okamžitě mobilním telefonem.
Anna Neborová - Ivo Fencl: Oskar byl mé vlastní psisko...
Ovlivněna však je spíš jemně ženským neorealismem a blízka malíři amerického velkoměsta Edwardu Hopperovi (který se inspiroval filmy) a německému malíři Neo Rauchovi. Už koncem tisíciletí se proslavila cyklem Tiché útoky, jenž krásně dokládá její fotografické vidění (zparodovala kult umělé krásy modelek) a který možná i připomíná, že výtvarnice je dcerou fotografa Leoše Nebora.
Miroslav Sígl – Karel Helmich: Dobrou chuť (12)
Co všechno má léčivou moc? Samozřejmě bavíme se stále o kuchyni, což bývalo oblíbené téma přítele Karla Helmicha, ač vzděláním právník, profesí grafický a výtvarný novinář, ve volném čase náruživý aviatik, ale stačilo jen tak letmo ztratit nenápadně slovo o gastronomických požitcích, byl Karel na vrcholu blaha.
Egon Wiener: Stránka z cestopisu Severočecha po Rakousku… | Byl jsem v Severočeském muzeu | Vratislavice nad Nisou
Kdybych si měl vybrat, tak haardeckou hraběnkou by byla průvodkyně na barokním zámku pár kilometrů hned vedle. Po celém našem pomezí s Rakouskem i za ním by byly při silnici cedule: „Navštivte hrad Haardegg.“ Zblízka vypadal trochu jako náš hrad Kost. V okolí Dyje nic romantičtějšího nebylo. Připadal jsem si jako doma, zrovna tady ano. Samý školní výlet, samé šipky k hradu. Co mě udivilo, děti hrad míjely. Ke hradu jsem pokračoval sám, pominu-li svou přítelkyni, kterou zajímalo ptactvo a z něho nejvíc dravci…