Moje kamarádka má malou dceru a velké starosti. Pětiletá Katka si vymyslela takovou zvláštní hru. Když se jí něco nebo někdo nelíbí, naznačí rukou velké „X“ a pronese: Škrt, škrt. Poprvé to prý udělala, když ji babička hubovala za počmárané linoleum v předsíni.
„Škrt, škrt. Babi, teď jsem tě škrtla, protože se na mě mračíš.“
Moudrá přeškrtnutá babička se usmála a nabídla Katce, že jí pomůže podlahu umýt. Vnučka byla spokojená a svoje škrt, škrt vymazala imaginární gumou.
Katka takhle dočasně přeškrtla i přísnou paní učitelku ve školce, zvědavou sousedku a dětského lékaře chtivého jejího krevního obrazu.
Kamarádka svoje vyprávění ukončila úvahou:
„Co když začne škrtat i mne, třeba že na ni křičím? Je fakt, někdy mám nervy na pochodu. To je hrozný pocit, být přeškrtnutá vlastním dítětem! Co myslíš, neměla bych jít s Katkou k psychologovi?“
Zavrtěla jsem hlavou:
„Nedělala bych to. Naopak – to může být užitečná hra i pro dospělé.“
Kamarádka šla domů o něco veselejší a já bohatší o nevšední nápad.
Hned druhý den ráno jsem byla svědkem toho, jak se jedna agresivní žena s taškou na kolečkách cpala do vagónu metra stylem tank-buldozer. Šířila kolem sebe tolik negativní energie, že se ostatní lidé ještě více schoulili do sebe. Vzpomněla jsem si na Katku, nenápadně jsem rukou udělala maličké „X“ (rozmáchnout jsem se nemohla, bylo narváno) a zašeptala: Škrt, škrt. Najednou mi bylo dobře. Ta paní pro mne přestala existovat, byla jsem chráněna jakýmsi neviditelným filtrem a zloba na mne nedosáhla.
V práci se na chodbě potkávám s jednou atraktivní slečnou. Hezká je moc, chytrá méně, namyšlená až hrůza. Nejenže nikoho sama nepozdraví, dokonce ani na pozdrav neodpoví. Zkoušela jsem ji „ubít laskavostí“. Pokaždé, když jsme se potkaly, jsem se usmála a pozdravila ji jako první. Ale ona pořád nic. Neodpovídala. Donedávna mne to mrzelo. Ale co znám hru na škrtání, už jsem v pohodě. Opět jsme se potkaly, já pozdravila, ona mne jako obvykle ignorovala. A tak jsem naznačila směrem k jejím zádům „X“ a tiše řekla: Škrt, škrt. A jsem v klidu.
Hra na škrtání se dá použít všude. Pomůcky nepotřebujete.
Děti nás učí. Díky, Katko.