Jitka Dolejšová: Knedlíkové nebe
Rubrika: Publicistika – Víte, že...?
|
|
| Jak se knedlík narodil Ve středověku znamenal knedlík osmaženou kuličku nebo šištičku z masa či máčené housky. S oblibou je prý jídal i Mistr Jan Hus, který pro tento pokrm propagoval název „šiška.“ Bez úspěchu. Již v 17. století se vyráběly zadělané a nakynuté buchty, polité máslem. Středověké hospodyňky připravovaly buchty z mouky, kvasnic, vajec a soli. Těsto se nechalo vykynout a bochánky se vkládaly do vařící vody. Jejich optimální měkkost se testovala zapichováním stébla. Buchty se podlévaly máslem nebo se v rozpuštěném másle máčely.  Na počátku 19. století se objevuje název „knödel“, což se do češtiny přeložilo jako knedlík. Tehdy nebyly přílohou k masu, ale hlavním jídlem. Postupně vznikaly různé varianty - knedlíky tvarohové, žemličkové, krupicové se smetanou nebo špekové. Používala se také rýže, různé náplně a tvary; malé knedlíčky se přidávaly do polévek. Knedlíky neodmyslitelně patří především do kuchyně české, rakouské, bavorské a tyrolské. Odtud se rozšířily po celé Evropě a do světa. Existuje mnoho druhů knedlíků i způsobů jejich přípravy. Pro přehlednost si knedle rozdělíme na několik skupin: • Základ mouka: houskové, kynuté kvasnicové, kynuté práškem, tyrolské houskové, karlovarské, jáhlové, cuketové, sezamové, rychtářské, bylinkové, blbouny. • Základ brambory: bramborové, jemné bramborové, šulánky, jihočeské drbáky, bosáky, české chlupaté. • Bez mouky: maďarské, tvarohové, krupicové, strouhankové, sýrové, knedlíčky do polévky (játrové, drožďové..) • Plněné: houbové, špekové, bůčkové, špenátové, ovocné. |
| Nášup informací o houskových knedlících: • Nejoblíbenějším druhem knedlíků u nás jsou klasické houskové • Knedlíky se k nám dostaly z Vídně na počátku 19. století • V polovině 19. století vznikl také nejoblíbenější knedlíkový pokrm: vepřo-knedlo-zelo • Průměrná šiška houskového knedlíku má délku zhruba 27 cm • Z každé šišky se pak dá nakrájet 22 plátků knedlíku • Asi 150 tisíc Čechů si dá denně knedlík jako přílohu Tak, teorii máme úspěšně za sebou a teď hurá na výstavu! Koná se v Národním zemědělském muzeu v Praze a má název: Knedlík – Kloss – Knödel aneb KNEDLÍKOVÉ NEBE |
| Knedlík, kam se podíváš Výstava byla připravena a prezentována v rámci česko-německého projektu, vychází z původní německé verze a je rozšířena a doplněna o část českých reálií. Nepříliš rozsáhlá expozice se zaměřuje na historii knedlíku v českém i německém prostředí, a to včetně celoevropských souvislostí. Návštěvník si může prohlédnout kuchyňku s knedlíky všeho druhu, produkty českých výrobců (Vitana a.s., Labeta a.s., Natura a.s., Svoboda – výroba domácích knedlíků, s.r.o.), různé zástěry, výšivky, kuchyňské vybavení potřebné pro výrobu knedlíků. Knedlíky se objevují v mnoha vystavených textech, na fotografiích i kresbách, knedlíky se odrážejí v písních, v literatuře, v pohádkách či pověstech. |
| Bylo nebylo Jednou z nejznámějších pověstí, kde hlavní roli hraje knedlík, je Deggendorfská pověst. Vypráví příběh obležení Deggendorfu vojskem českého krále Přemysla Otakara II., ke kterému došlo údajně roku 1266. Obléhání města bylo dlouhé a úmorné. Jeden z českých vojáků chtěl zjistit, co dělají obránci, a tak vylezl na hradby. Byl ale sražen do příkopu, a to zásluhou knedlíku, který po vojákovi mrštila jedna rozzlobená deggendorfská žena. Byl to knedlík uvařený z posledních zásob, které ve městě ještě zbyly. Statečný hod knedlíkem měl obléhatele přimět k ústupu. A to se také podařilo. Češi totiž usoudili, že ve městě jsou ještě veliké zásoby jídla, takže od dalšího obléhání upustili a stáhli se. Na první pohled je pověst stará přes 700 let, vznikla však ve 2. pol. 19. století a doznala několika obměn; jedna verze je připisována na vrub husitských vojsk. |
| Knedlíkářský král Milan Svoboda Má svou továrnu na výrobu domácích knedlíků v jihomoravské Blučině. Knedlíkárna je největší na světě, ročně vyrobí 13 milionů balení knedlíků. Pan Svoboda, původním povoláním automechanik, zahájil ruční výrobu knedlíků před dvaceti lety ve své upravené garáži. Jednou ho žena požádala, aby 20 nadbytečných ovocných knedlíků prodal. Knedlíky byly tak chutné, že vzápětí projevili zájem i další odběratelé. Výroba rostla skokem, místo garáže bylo nutno pronajmout nedaleký hostinec a přijmout další zaměstnance. Lidé byli, zájem také, chyběly však potřebné stroje. Pan Svoboda nezoufal – pekárenské stroje upravil a „knedlíkové“ nové stroje zkrátka vymyslel. Nejprve se knedlíky vařily ve vodě, v současnosti se připravují v páře. K ovocným knedlíkům přibyly knedlíky bramborové, špekové, tvarohové, špenátové a další, včetně netradičních (bioknedlíky, bezlepkové atd.), celkem je v nabídce 60 druhů knedlíků. Denně tu 90 zaměstnanců vyrobí 50 000 knedlíků, měsíčně skoro 1,5 milionu. Nejdelší knedlík, který tu vytvořili, měřil 25 metrů. Pan Svoboda, držitel několika cenných certifikátů a dalších uznání, zásobuje trh tuzemský i zahraniční (Slovensko, Rakousko aj.). Na jeho knedlících si pochutnávají i labužníci např. z USA či Kanady. Pan Svoboda říká: „Když Italové prorazili s pizzou, proč my bychom nemohli dobýt svět s knedlíkem!“ (z televizního regionálního zpravodajství) |
| Knedlík - nebo nok? P.T. čtenář by mi asi neodpustil, kdybych na tomto místě nevzpomenula slavnou scénu z českého filmu Pelíšky: Maminka Krausová: Nejsou ty knedlíčky trochu mazlavé? Jindřiška: Noky přece musí být trošičku mazlavé. Na povrchu. Otec Kraus: Noky? Slyšel jsem dobře? Řekla jsi noky? Jindřiška: Maminčiny noky přece. Pravý nok je na povrchu mazlavý a uvnitř kyprý a vláčný. Otec: Ale mluvila jsi o maminčiných vynikajících bramborových knedlících? Jindřiška: Mluvím o senzačních maminčiných nocích. Otec: O těchto nefalšovaných typických vídeňských bramborových knedlících? A ty se je opovažuješ nazývat... Jindřiška: Noky. Otec: Knedlíky! Jindřiška: Vysvětlím vám rozdíl mezi knedlíky a noky. Je to prosté. Knedlík se vaří ve vroucí vodě ve formě podlouhlých válečků, a teprve po vyjmutí z lázně se krájí na tenké plátky. A po obrubě těchto plátků může být takový knedlík trochu oslizlý. Naproti tomu typický nok se ve formě kuliček nebo šišek vaří každý kousek oddělený zvlášť, a tudíž je slizký po celém svém povrchu. |
| Odborníci z blučinské knedlíkové výrobny v tom mají jasno: „Receptura je v podstatě stejná, v noku je jen víc vajec. Zatímco ale knedlík při vaření plave na povrchu a musí se párkrát otočit, nok se nechá jít ke dnu. Je to tedy v podstatě převařený knedlík.“ „Pěstujme si své knedlíky, chraňme je a hýčkejme, skládejme o nich verše či písně, malujme obrazy, kresleme karikatury, pišme povídky. Především ale nezapomínejme ty nejlepší recepty posílat dál. Ať nám ten náš, ale i sousedův knedlík chutná“. (vybráno z vystavené dokumentace) Cílem výstavy „Knedlíkové nebe“ je ukázat, že tento gastronomický národní poklad je společným dědictvím, které nezná jazykové ani územní rozdíly. Expozice chce přispět ke vzájemnému poznávání obyvatelstva na obou stranách hranice. Součástí výstavy je i česko-německý katalog a také texty ve výstavě jsou dvojjazyčné. Doprovodný program tvoří mj. ochutnávkové akce pro veřejnost a speciální program pro školy. Výstava trvá do 30.5.2010 |
| Knedlíkové orgie Češi, Moravané i Slováci jsou po světě známí jako velcí milovníci knedlíků. Však také při soutěžích v konzumaci obsazují příčky nejvyšší. Rekordy uváděné v médiích se od sebe liší, takže se knedlíkovým borcům omlouvám za případné nepřesnosti: Houskové knedlíky (s gulášovou omáčkou), soutěž Varnsdorfský Otesánek: Rekord z roku 2004 drží Kamil Hamerský – spořádal 65 knedlíků. Bramborové knedlíky (v soutěži se podávají omaštěné sádlem a s cibulkou). Časový limit soutěže je deset minut, během nichž poslední vítěz dovedl spořádat 33 bramborových knedlíků. Meruňkové knedlíky: Knedlíkové klání se pořádá v rámci Meruňkobraní v Miroslavi na Znojemsku. Rekordmanem je již zmíněný Kamil Hamerský, který dokázal sníst 125 knedlíků. Švestkové knedlíky: Vrcholem jejich sezóny je proslulá Velká cena Vizovic. V minulém ročníku soutěžící Tomáš Tesař a Jaromír Rafaj dosáhli v limitu 60 minut shodný počet 164 knedlíků, proto následovalo pětiminutové prodloužení. V něm dokázal Tomáš Tesař přidat ještě 12 knedlíků, zatímco Jaromír Rafaj „pouze" 11. Světovým rekordem šedesátiminutové soutěže je tedy výkon 164 knedlíků, z absolutního hlediska pak 176. Zpráva z festivalu Trnkobraní ve Vizovicích však popisuje mezinárodní soutěž v pojídání švestkových knedlíků jinak. Podle ní si od roku 2003 rekord držel Kamil Hamerský s počtem 191 kousků. V roce 2008 ho překonal jedlík Patrick Bertoletti z Chicaga (zbaštil v hodinovém limitu 233 těchto švestkových koulí). O rok později Kamil Hamerský znovu získal prvenství. Tentokrát mu na vítězství stačilo spucnout „pouze“ 166 knedlíků. Že by za rozdílné zprávy mohla proslulá vizovická slivovice? Každopádně jde o výkony, nad kterými zůstává rozum stát a žaludek sevřen :o) na fotogrgrafii: Kamil Hamerský |
| Pro kuchyňské kutily Jaké by to bylo povídání o knedlících, kdyby chyběly recepty. Tak alespoň pár…: Strouhankové knedlíky 1 kg strouhanky, 7,5 dl mléka, 2 vejce, 1/2 lžičky strouhaného muškátového oříšku, sůl. Strouhanku promícháme s vejci a mlékem, přidáme sůl a muškátový oříšek, vypracujeme těsto jako na bramborové knedlíky a vytvarujeme koule o průměru asi 5 cm; vaříme v osolené vodě asi 7 minut. Hotové knedlíky po uvaření vyndáme a servírujeme rozpůlené. Podává se ke všemu, jako normální houskové knedle, zejména pak k omáčkám. Pasovský houskový knedlík Asi 10 housek dobře promáčíme smetanou, přidáme 3 vejce, hrst hrubé mouky, najemno nakrájenou petrželku, asi 100 g polorozpuštěného másla a těsto dobře prohněteme a osolíme. Necháme odležet a navlhčenýma rukama tvarujeme dohladka kulaté větší knedlíky. Vkládáme do vařící osolené vody a za občasného otáčení vaříme asi 12 - 15 minut. Prachatické švestkové knedlíky z tvarohového těsta Uvařených 200 g brambor necháme vychladnout a spolu s 200 g tvarohu je umeleme. Na vále je osolíme, přidáme 1 vejce, 200 g hrubé mouky a je-li třeba, i mléko. Těsto má být vláčné, ale ne řídké. Vyválíme je a vytvoříme asi 3 mm silné placičky, do kterých vždy pečlivě zabalíme švestku. Knedlíky zavařujeme do osolené vroucí vody a vaříme je 8 - 10 minut. Dvorecké slaninové knedlíky 200 g slaniny pokrájené na kostičky rozpustíme v kastrolu, přidáme nasekanou cibuli, petrželku, dvě na kostky nakrájené žemle a vše osmažíme. Dvě další žemle pokropíme smetanou. Ke slanině přimícháme 4 vejce, žemle namočené ve smetaně a asi 400 g hrubé mouky. Tvoříme kulaté knedlíky a zaváříme je do vývaru z uzeného masa. Vaříme 15 až 20 minut. Místo slaniny můžeme použít vařené uzené maso. Druztovské bramborové knedlíky ze spařené krupice Uvaříme 800 g brambor ve slupce, oloupeme, ještě horké je válečkem rozmačkáme a osolíme. V míse spaříme horkým mlékem 200 g krupice, necháme ji chvíli nabobtnat a přidáme k bramborám, které spojíme třemi celými vejci. Těsto rukama dobře uhněteme, podle potřeby přidáme trochu hrubé mouky a tvoříme menší šištičky, které zavařujeme do slané vody a vaříme asi 10 - 12 minut. Hradecké kynuté knedlíky s povidly Do mísy prosejeme 1 kg hrubé mouky, přilijeme 30 g droždí vykynutého v mléce, 1 vejce rozkvedlané v části mléka a osolíme. Vypracujeme tuhé těsto, které necháme vykynout. Pak na pomoučeném vále vykrajujeme kousky těsta, které vytlačíme rukou na placičky. Ty naplníme povidly dle výběru a dobře uzavřeme. Knedlíky dáváme vařit do osolené vody, aby volně plavaly. Vaříme je přikryté 5 minut. Obrátíme je a dovaříme dalších 5 minut. Uvařené je vyjmeme, ihned servírujeme, a aby se nám nesrazily, natrhneme dvěma vidličkami. Podáváme je obvykle s mákem a cukrem, omaštěné máslem. |
| Na závěr jedno milostné vyznání, které dokazuje, že láska prochází žaludkem: |
| OHLASY NA ČLÁNEK |
| Vážená paní Jitko, ke Knedlíkovému nebi: |
| Vážení, |
Foto © internet
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 30. 03. 2010.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
PhDr. Jiří Grygar |
 |
JUDr. Ivo Jahelka |
 |
Ivan Rössler |
 |
Jiří Suchý |
 |
Milan Lasica |
 |
Ladislav Gerendáš |
 |
Ivan Kraus |
 |
Josef Fousek |