Jan Řehounek: Děsná divočina
Matěj byl chlapík k pohledání. Pod jeho rukama v truhlářské dílně se rodily nádherné věci - Nábytek od něj, to je klasa! prohlásil svého času jeden slavný pěvec z Národního divadla, v sadu pak pěstoval ty nejskvělejší meruňky a broskve a když přišel do hospody U Valtrů, nebylo nad něj lepšího kumpána. Jediné, co se mu nedařilo, byly ženy. Jakoby právě o něm notoval známý popěvek: Matěji, Matěji, proč tě holky nechtějí?
Pavel Pávek: Kdo to tehdy vlastně oral
„Co tohle je, člověče, za pitominu? Kouříš takový složitý aparát… Já to tedy dělám jednodušeji. Támhle na Potočnici u břehu Sázavy si utrhnu takové to hnědé, jak to roste na vršku orobince. A to je, panečku, pokouřeníčko. Proč tak složitě rozděláváš oheň? Copak si nestačí odplivnout? Jo, počkej, vlastně to ty nemůžeš, ty jsi přece jenom člověk.
Vlastimil Marek: Meditativní chodci na Karlově mostě
Pomalá, meditativní chůze (co výdech, to krůček, co nádech, to krůček, oči jsou sklopené, pozornost pod pupkem) je jednou z nejefektivnějších metod, jak začít se sebou něco dělat. Tedy, kdo je dnes spokojen se sebou a s tím, jak reaguje na svět kolem sebe, nic takového asi nepotřebuje.
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (28)
„Ó, ženy! Ničemnost je vaše pravé jméno. Nyní je chotí strýce, jenž tak podoben jest otci velikému, Hamletu králi, a pouze měsíc. Zvíře bez rozumu a citu déle by trpělo!“ V době puberty, kdy platonická láska kvete jako děsný bolehlav, kdy ženy jsou milovány a zároveň proklínány, jsem se utápěl v biflování nejrůznějších citátů.
Alena Heinová: Meditativo na téma Radovan Lukavský
Už léta mi paměť při vyslovení jména Radovan Lukavský posílá vzkazy z hudebního názvosloví. Možná proto, že je stejně stručné jako obsažné. Jedno z prvních setkání byl HAMLET. Bylo mi patnáct a bylo to uhranutí. Nejen Shakespearem, ale především naléhavostí sdělení, kterému jsem rozuměla!
Luděk Horký: Nejdůležitější ze všeho je léčba prací (3)
Ze zařízení, v kterých jsem se léčil, byla léčba prací na nejvyšší úrovni v rehabilitačním ústavu v Kladrubech. V dílně truhlářské, tkalcovské, výtvarné, keramické, kovovýrobní i výpočetní techniky (stále vyhledávanější pro svůj dynamický rozvoj) slouží nejenom k nácviku zručnosti a procvičení třeba motoriky rukou, ale ukazuje i případný další směr pro budoucí uplatnění, jak pracovní, tak i zájmové. Ač se to zdá na první pohled samozřejmostí, tak v mnoha zařízeních léčba prací neexistuje a není tam ani zácvik pro základní „samostatnosti“ s nácvikem používání kompenzačních pomůcek pro zdravotně postižené.
Jan Drocár: Čeští předkové britské královské rodiny
Jsem rád, že v pátek 12. října 2007 vyšly v Mladé frontě Dnes články „Britská královská rodina má předky z Pardubic“ a „Proč jsou si všichni příbuzní“. Jsem rád proto, že články mohu doplnit o další informace. A pro grafickou názornost doložit rodokmenem. Rodokmen v angličtině ukazuje „české“ genealogické cesty k britské královně Alžbětě II. a jejímu manželovi Filipovi, vévodovi z Edinburgu a jejich potomkům. Tedy i k princezně Anne, které bude na plátně tištěná verze rodokmenu předána během její návštěvy v České republice.
Miloslav Švandrlík: Muž s mapou
Vždycky jsem se posmíval důchodci Pukajblovi, který objíždí kulturní památky autobusem. Pochopitelně ne svým. Pukajbl sleduje dění ve svém okolí, a tím pádem mu neujde žádný zájezd. Tu ho pořádá Červený kříž, jindy baráčníci nebo Přátelé školy.
Jitka Dolejšová: Moravská specialita – Dovolená na burčáku
Ingredience: Dovolená, Morava, Rakousko, Dyje, kolo, boty, netopýr, krokodýl, jelen, kůň, zřícenina, hrad, pole, les, louka, král, kat, slunce, déšť, burčák. Postup: Vezměte si na začátku září dovolenou, turistické boty, kolo, mapu a někoho blízkého, kdo má také boty a kolo a navíc auto – ideální je, pokud je to manžel. Váš manžel. Pak se vydejte na jižní Moravu, třeba do kempu Vranovská přehrada. První den navštivte Slavnosti chleba u vodního mlýna ve Slupi. Zúčastněte se folklorních slavností, prohlédněte si funkční mlýn, kupte si úžasný, přímo z pece vytažený horký chléb pečený na dřevěném uhlí – a nezapomeňte na burčák. Čím více, tím lépe.
Egon Wiener: Po schodech | Telefon
Když mě maminka odnášela z liberecké porodnice, tatínek čekal pod schody a starou pikolou si nás odvezl do Loučné u Hrádku nad Nisou. Deset schodů vedlo v Machníně do krámu paní Langové, kam jsem tak v padesátém roce chodil s maminkou nakupovat. Jen čtyři schody vedly na radnici v anglickém Brentnu a stačily, abych se během dalších dvaceti minut oženil. Kolik jsem jich vystoupal do letadla, kterým jsem se vracel do Čech, si už nepamatuji.
Jste potenciálním workoholikem? (3)
Je velké štěstí, pokud můžeme dělat práci, kterou máme rádi. V práci trávíme přibližně třetinu svého života, a je proto opravdovým utrpením, jestliže v ní nenacházíme naplnění a inspiraci. Na druhou stranu – kde je únosná mez ...
Renata Šindelářová: Jako hroch, co se učí lítat / Murphyho zákony strachu
O strachu by to chtělo zvláštní odstaveček, protože toho bude hodně. Mám strach úplně ze všeho. Z výšek, z hloubek, ze samoty, z bouřky, klíšťat, tchyně, z rostoucích dluhů, z jízdy hrkajícím výtahem, z opilého řidiče autobusu, z nahého chlapa ve vlaku, z ptačí chřipky na ozobaných jahodách, z mimozemšťanů unášejících lidi, z vlastní demence, ale úplně největší strach mám ze změn.
Zdislav Wegner: Kaliště (2/2)
Jarda naladil na jinou stanici, a když šumění téměř zmizelo a slova hlasatele byla zřetelná, pootočil ještě knoflíkem zesilovače a vrátil se do své lavice. „Hlásí se vám Svobodná Evropa...“ uslyšeli jsme. Ustalo šeptání a pošťuchování. Učitel stál jako při zjevení a nehýbal se. A pak skočil k Láďově lavici a smetl krystalku ze stolu. Aparát škvrčel i na podlaze, a tak na něj ještě dupl.
Egon Wiener: Píši Vám, kteří nevidíte
Vám, kterým kdosi ukradl světlo zeleného stvolu, rudého květu máku, který opadává v zeleném moři obilí. Vám, kteří prý hudbu slyšíte jenom v barvách. Těm, kteří teplo světla znáte jen z řeči jiných. Vám, kterým bylo odepřeno malovat si s dětmi, vidět, jak večerní vítr prohání červánky a čechrá vlasy. Vám, kterým nic neříká duha a severní polární záře, záclony z bílé příze, Vám, kterým nikdo pomocnou ruku nepodá. Vám, majitelům očí, co nevidí blízké tváře, zježenou srst jezevčíka, listí padající ze stromů, kde stojí tramvaj, kde je zvonek u branky, fotbalistu, střelce z luku, hokejistu, toho, který pádluje a sjíždí řeku, příbor na stole, voňavou palačinku.