Susanne Kubešová-Oulechbar a Blanka Kubešová: Svatba po marokánsku
„Taková nevěsta by mohla žádat velbloudů tisíc,“ smál se. Na tohle moje arabština nestačila. Hichamovi nezbývalo, než vysvětlit, že při svatebních obřadech je zvykem žádat od nastávajícího nějaký šperk, nejlépe něco ze zlata. Rychle jsme se domluvili na zlatém řetízku, tohle bylo opravdu to poslední, na čem mi v dané chvíli záleželo.
Josef Krám: Když byla marka za tři kačky
Řekněme podle pravdy, že to bylo to v 60. letech 20. století, kdy byla platným československým platidlem tříkoruna. Ta měla stejnou velikost a váhu jako západoněmecká marka, a tak si ji nejen naši, co dostali výjezdní doložku, ale i ti z tzv. socialistických zemí (pro zápaďáky to bylo nemyslitelné) prostě sehnali ve velkém množství u nás a pak jí platili v tehdejších západoněmeckých prodejních automatech. Holt, už tenkrát byli šikulové.
Od dívčího deníčku k divadelní premiéře Deníku Leošky K. (3)
Co je víc, vlast – nebo rodina? Přesvědčuju se, že Čechy si mohu nadále nést v srdci, tak jako jsem je tam měla zakonzervované po těch dvacet let. O rodinu a vztahy je však nutné pečovat. A tak bloudím pražskými zákoutími... Za těch 16 let se udělalo tolik dobré práce! Škoda, že všechna ta špína, kterou na nás chrlí z televizních obrazovek, má nad lidmi takovou moc. Jak krásný je třeba Klárov a pohled vzhůru na Hrad!
František Mendlík: Koncertmajstr
Pan Květoslav Podsedník, nový učitel matematiky na železniční průmyslovce ve Valticích, stal se sbormistrem svazáckého souboru. Soubor byl zlatým hřebem všech slavnostních akademií, pořádaných v kinosále k různým výročím. Akademie měly pořád stejný průběh. Celý večer zahájil místní bard soudruh Kališ. Užíval archaické výrazy táborových řečníků devatenáctého století a oznamoval všem přítomným, že Sovětský svaz, toť záruka světového míru.
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (9)
O lidech se neví (o těch, co normálně a obyčejně žijí) do té doby, než je zapotřebí jejich hlasů. Tím nemyslím hlasy operní, folkové, popové a záhrobní. Když nastává OBDOBÍ URNOVÉ, které má poskytnout křeslo, stůl, kočár, imunitu, neboli páchati zlolajno a skopičino bez následků jakýchkoli, stáváme se potřebnými i my, kteří na stolce moci nedosahujeme a ani dosáhnouti nechceme. Začínají nás zdravit ti, kteří nás povzneseně míjeli a v novinách a médiích čteme, jaké pamlsky nám ta či oná strana slibuje naservírovat na tácu populismu.
Václav R. Židek: Sám ve víru zdymadel (8)
V téhle chvíli jsem byl vlastně tak daleko, jako kdysi Richard Halliburton. Měl jsem předběžný ústní souhlas guvernéra Povodí Vltavy a v duchu si představoval dvě ohromné plavební komory (každá přes sto metrů dlouhá, kolem dvaceti metrů hluboká a dvanáct metrů široká), jak se plní tisíci kubických metrů vody pro malé smítko plovoucí na povrchu.
Milan Markovič: Mal som riešenie!
Nemám rád prehry, dokonca ani vtedy, keď postihnú iných. Preto vždy dumám nad tým, ako to zariadiť, aby slastný pocit víťazstva mohli zažívať viacerí, a čo najčastejšie. Teším sa, keď po štafetových behoch stoja na stupňoch víťazov štyria, keď sa futbalový či hokejový šampionát končí dekorovaním celého húfu rozosmiatych spotených chlapov vrátane masérov, hoci je pravda, že o to početnejšie skupinky zostávajú na ostatných miestach v poradí, v poli porazených.
Marek Janáč - Renata Šindelářová: Spojuje nás láska k jazyku
Znáte to oblíbené dětské slovíčko na čtyři písmena: PROČ. Znáte ty nekonečně dotěrné řetězce otázek: „PROČ zase čepici? – PROČ nastydnu? - PROČ je zima? - PROČ ty nemáš čepici? – PROČ mi to nebudeš vysvětlovat?“ Nebyli jsme jiní. Jen jak jsme rostli, postupně jsme se přestávali ptát. (Ta přechodná pubertální fáze se projevuje specifickým typem „pročských“ otázek: „PROČ nesmím zůstat venku až do rána, když všichni ostatní můžou?“.)
Miloslav Švandrlík: Pec nám spadla
Pec nám spadla. Samozřejmě ne v paneláku, ale na chalupě. Jenomže starý pecař nebyl doma. Byl na hřbitově. Už čtyřiatřicet let. Na pece, krby a udírny je u nás Bláha. Kdekdo mu nadává, dvakrát už mu nařezali, ale on se nedá odradit. Je to prostě jeho hobby. Přišel dobře naladěn a dokonce si prozpěvoval „Dobrá pecka na zimu, niema každý perinu.“
Dobromila Lebrová: André Marie Ampère, francouzský matematik a fyzik, zakladatel elektrodynamiky
Pokud se zabýváme životopisem tohoto vědce a génia, nemůžeme se ubránit srovnání. O co více dostal od osudu na nadání a na genialitě, o to více byl ochuzen jeho normální lidský život. Přes to prohlásil: „Jedním z nejvíce přesvědčivých důvodů existence Boží je soulad panující ve vesmíru a onen podivuhodný soulad, jehož mocí každá živoucí bytost nalézá ve svých ústrojích všechno, co je jí potřebné k zachování života.“
PhDr. Marie Otavová: Příběh pláten dokladujících kulturní aktivity zástupců rodu Parishů
V roce 2008 učinil pan J.M. Parish významné rozhodnutí – vyslyšel přání žamberského muzea a daroval tento vzácný soubor do jeho sbírek. Touto akvizicí bylo vyplněno mnohaleté úsilí obohatit sbírkové fondy právě o předměty dokladující hudební život Žamberka v 19. a v první polovině 20. století. Vzácná kolekce byla po šedesáti letech znovu převezena do Žamberka.
Jan Řehounek: 720. výročí narození Elišky Přemyslovny
Přesně 720 let dnes uplynulo od narození poslední Přemyslovny na českém trůně Elišky. Eliška Přemyslovna se narodila 20. ledna 1292 v Praze. Jejím otcem byl český král Václav II. a matkou Guta, dcera Rudolfa Habsburského. Ta ale v roce 1297, šestnáct dní po korunovaci na českou královnu, umírá. Václav se znovu žení s Eliškou Rejčkou, která je o pouhých šest let starší nežli Eliška. Po úmrtí svého otce 21. června 1305 se stáhla do ústraní kláštera sv. Jiří, kde byla v tu dobu její teta Kunhuta abatyší.
Jitka Dolejšová: Bílé zoubky jako perličky
Dentální hygiena není jen o správném „šmrdlání“ kartáčkem v puse. Sympatické paní dentální hygienistce Hance Veselé její jméno vyloženě sluší. Usměvavá, příjemná, a hlavně UMÍ. Zbaví vás zubního kamene, odstraní drobná krvácení dásní ...
Josef Blažek: Existuje ostrov (2)
…je vlastně jen krátkou vzpomínkou na setkání s námořníkem, které se odehrálo dříve a vypravěč dává bezděky opět nahlédnout do svého nitra Slíbil mi, ať se stavím na jaře, že mě vezme na testování nově postavené jachty. Na přehradě. Ta jachta pak poputuje na sever a bude brázdit vlny Baltu. Ale ještě dlouho předtím, než bylo vysloveno toto pozvání, ukázal jsem na krásný mosazný přístroj v zasklené vitríně obchodu a poprvé ho oslovil. Jediného prodavače.