O Sedlčansku nad Démonem - a možná přežiju i bizona…
„Mám výborný nápad na reportáž,“ hulákal nadšeně do telefonu můj parťák, fotograf Milan Richtermoc. Ten dobře ví, jak na mě. Poslední dobou strkám diktafon před nos každému, kdo je ochoten se mnou něco probrat, ve snaze získat image reportérky.
Helena Štáchová: Vidí to, jak Hurvínek válku (4)
Od Máničky se Hurvínek vrací se špatnou náladou. Nevylepší mu ji ani Spejblova rajská polévka, uvařená dle Babicova úsporného receptu – vezmi červený talíř a nalij do něj horkou vodu. „Synu,“ lituje ho otec, „provedl ti někdo něco?“ „Máňa,“ žaluje tázaný, „prý mi chybí image. Co je to?“ „Mno,“ podrbe se na pleši rodič, „to je něco, co chtěj mít ti nahoře.
Ivan Kraus: Odjezd
Žádný režim neměl vliv na barvu luk, žádné období nedotklo se lesů ani hájů. Také rybníky zůstaly vůči okupacím a revolucím netečné. Nikdy tu neprojel tank ani obrněný vůz. Aleje roubily cesty a úvozy už od pradávna. Včely bzučely klidně v korunách lip, nikdy se nerojily v blízkosti tribun ani nekroužily nad horami papírových pohárků od limonád nebo piva.
Zdeněk Pošíval: Té noci svítil úplněk (5)
Zamotala se mi do ruky šňůrka u krku. Připletl se k tomu navíc i vous. Došlo mi to, až když mě probudila svíravá bolest zápěstí a já rozespale zpanikařil úlekem, co se to vlastně stalo. Trhl jsem rukou, abych se oprostil od nepříjemného pouta a uvolnil paži i vousy. Šňůrka se přetrhla a váček ze škebliček kamsi odlétl i s chomáčkem ozdoby mých tváří. Probral jsem se.
Ivo Fencl: Pozitivně o dnešním Nepraktovi
Se svými vtipy měla dvojice autorů Neprakta a Švandrlík vždycky spíše problémy,“ pokračuje paní Pavlatová, „a někdy dost vážné. Často se třeba ohrazovali postižení příslušníci VB a jednou se významný soudruh poznal v praseti, kterým bylo ilustrováno latinské úsloví Sus sui pulcher – svině svini se líbí. Vyhrožoval pak likvidací výtvarníkovi i redakci. Většina těch příběhů je ovšem známá, protože je po roce 1989 zachytil právě sám Miloslav Švandrlík ve svých knihách.“
Treffen der Nachkommen der Primisliden
Eine große exklusive Fotoreportage von Pozitivni Noviny vom Treffen der Nachkommen von Primisliden anlässlich des 700. Jubiläums des Aussterbens der männlichen Primisliden mit Vaclav III. Als einziges Medium bieten wir unseren Lesern von dieser zweitägigen Aktion, deren Initiatoren und Mitorganisatoren wir waren, eine vollständige Dokumentation in Bild und Text
Ctirad Pánek: Láska na první pohled
"Viď, že dáme do knížky aspoň jednoho obyčejnýho psa!“ žadonil Kolja, když jsme došli k naší brance. „To víš, že dáme, kožíšku, když tak pěkně prosíš, tak ano, a třeba hned dva! Pánkovic Sandy a psa profesora paní Frostové. Tu zatím znají jen psi z jejího okolí, napsala o nich moc hezkou knížku Šlechtici a bastardi,“ sliboval jsem.
Maria Haan - Jarmila Moosová: Dvěma pánům sloužit (ne)lze?
Inteligentní, pohledný muž se smyslem pro humor, který se dokázal ve svojí profesi úspěšně prosadit a ještě mu zbývá čas na vcelku neobvyklé koníčky. S vědomím rčení, že dvěma pánům sloužit nelze, jsem se zajímala nejdříve o to, je-li pan Haan svobodný či ženatý. No, budiž, člověk, který se věnuje tak náročné kariéře, má mít někoho, kdo se mu postará o nezbytné zázemí. Ale když jsem se vzápětí dozvěděla, že jeho ženou je slavná operní pěvkyně, sopránistka Maria Haan, to už mi zvědavost nedala, abych se nechtěla dozvědět trochu více ze života tohoto už na první pohled velmi milého páru.
Miroslav Sígl: Rostliny objevoval kadlínský Vlastimil Čech
Od loňského léta mohou turisté Kokořínska a Máchova kraje zavítat na kadlínskou rozhlednu, která zde byla slavnostně otevřena. Jenomže nyní budou konečně vybaveni na svou cestu kolem Kadlína. Jeho Obecní úřad za finanční podpory Středočeského kraje vydal dvě velmi úhledné kapesní příručky „Naučná stezka kadlínských rostlin Hradišť“ – jednu s černobílými, druhou s barevnými kresbami Lenky Kocierzové při využití botanického názvosloví prof. dr. Josefa Dostála.
Miroslav Sígl – Karel Helmich: Dobrou chuť (7)
V těch prvních dobách naší nové republiky se jezdilo do střední Dalmácie převážně vlakem, bohatší obojživelným letounem Saro Cloudem Čs. aerolinií. To žádná jiná letecká společnost neměla, jak mě poučil Karel, jinak amatérský pilot a sečtělý novinář. A to ze Kbel až na ono chorvatské pobřeží s druhým největším městem země.
Pavel Vrána: Putování v dešti, aneb Psím počasím do Santiaga (5) Den čtvrtý
Ten den i přesto, že byl trochu deštivý, byl plný jakési vstřícnosti a jemného vedení. Všichni kolem nás spěchali do Pamplony a předbíhali nás, aby si zajistili v tom velkém městě ubytování a taky aby tu chladnou a deštivou etapu měli co nejdříve za sebou. Nás se ten všeobecný chvat ale jaksi netýkal. Obavou, kterou se v nás pokoušeli vyvolat někteří z těch předbíhajících a spěchem schvácených poutníků, že totiž do Pamplony směřuje příliš mnoho lidí a na ty, kteří přijdou poslední, už nezbude ubytování, jsme se zneklidnit nenechali.
Stanislav Moc: Mráz přichází i v srpnu - Kup si Tudora, vole!
Přijeli hosté, vlastně kamarádi a už dvě noci se spolu loučíme, protože to je další dvojice, která se po „zralé úvaze“ rozhodla dožít zbytek života doma, prostě tam, kde se oba narodili. Těhle debat jsem už zažil hodně a pro někoho to není snadná otázka. Pro mne to snadné je, já jsem si vzal Australanku a mé děti se tu narodily, vyrostly a já jsem tudíž zapustil kořeny.
Jitka Dolejšová: Kamarád do autobusu
Z práce do hospody, z hospody domů, tak zněla lákavá domluva na dnešní odpoledne a večer. Byli čtyři kamarádi, které spojovalo jak zaměstnání ve stejném podniku, tak i blízkost jejich domovů. Posezení v hospůdce se trochu protáhlo a vlak, kterým obvykle jezdili z centra Prahy na periférii, jim ujel. Na další spoj by museli čekat dvě hodiny, a tak se rozhodli, že využijí komfortu městské hromadné dopravy. Autobus, který přijel na zastávku, však nabízel jen pár míst k stání, a to ještě na schodech.
Josef Krám: Vítejte v Rychnově nad Kněžnou
Jenže - už jsem nebyl natolik důsledný, abych si klikl na poslední odkaz v jeho mailu - www.rychnovskypruvodce.info - čímž bych si pak nesporně odpustil jednu malou blamáž, kterou jsem napravil až po obdržení druhého mailu od PhDr. Josef Kráma a následně (doufám) tímto článkem. Ale - jak se říká - všechno zlé je k něčemu dobré, a já bych vás, milí čtenáři, následujícím představením a doporučením rád upozornil nejen na osobu PhDr. Josefa Kráma, který si rázem získal můj obdiv, ale hlavně na jeho úctyhodné dílo, jehož prezentace si skutečně zaslouží své místo v Pozitivních novinách.