Dělostřelecká baterie
„Co smněééješ klááácku, co smněééješ, marš za dvéérše, ja tě naúúčim znati!“ Posílání za dveře bylo Theofánovou specialitou. Najednou bylo za dveřmi i dvacet studentů a zbytek se otřásal obavami, kdy dostane pro nic za nic kouli. Ostatní profesoři to už dobře znali, a když byl někde přede dveřmi větší shluk, znamenalo to, že tam vyučuje Theofán.
Jitka Dolejšová: Fráňa Šrámek aneb Jak jsem podváděla
Bylo to ve třetím ročníku střední školy. Naše profesorka na češtinu byla vyhlášená nejen svou přísností, ale především svou důkladnou znalostí jazyka českého a literatury. Znala do detailů životopisy každého spisovatele, každého básníka, a co hůř, všechna jejich díla, všechny básně, a to snad i zpaměti.
Dobromila Lebrová: Otakar Ševčík, houslový virtuos a pedagog...
Po absolutoriu byl v letech 1870 - 1873 činný jako koncertní mistr v salzburském Mozarteu. Podle určitých pramenů zároveň učil a také založil své vlastní kvarteto. V dubnu 1973 se stal koncertním mistrem pražského Prozatímního divadla, ale hned v květnu nato dostal nabídku stát se koncertním mistrem Vídeňské komické opery.
Václav R. Židek: Sám ve víru zdymadel (7)
„To bylo vlastně tenkrát, kdy Vašek Loch přišel o svoji loď. Potopila se mu v osmašedesátem v Anglii. Trápila nás myšlenka, kde vzít dobrý model, předlohu. Tak jsme běhali a sháněli po Císařské louce a všude možně kolem Vltavy. Až jednou se nám podařilo zabloudit na Veslařský ostrov.
Ondřej Suchý: OBŽALOVANÝ (1/3)
Naposledy mi o jednom z činů Vlasty Buriana v době nacistické okupace vyprávěl pan Radovan Lukavský. Aniž by Burian Lukavského znal, "vykorespondoval" na přímluvu kteréhosi z kolegů mladého herce z nasazení v reichu s odůvodněním, že ho nutně ve svém divadle potřebuje, (pan Lukavský se usmál: "Vypadalo to, jako bych měl přinejmenším v jeho divadle nastoupit na místo Jaroslava Marvana...").
Jitka Dolejšová: Pro úsměv z Nepálu
Namasté je nepálský pozdrav. Namasté Nepál (DCWC-CZ), o.s. je občanské sdružení na pomoc Nepálu, které tvoří skupina dobrovolníků. Jeho náplní je humanitární, sociální, vzdělávací a kulturní činnost v Nepálu a rovněž zveřejňování informací o Nepálu a jeho obyvatelích. Sdružení pořádá přednášky (již tradiční jsou Nepálské večery) a prodejní výstavy.
Václav R. Židek: Sám ve víru zdymadel (3)
Než jsem usnul, vzpomněl jsem si, nevím proč, na úplně jinou plavbu, z období ryze letního. Na Slovensku na Dunaji se v červenci roku 1950 konala zajímavá dálková plavba. Bylo to v době, kdy se začaly objevovat rekordy na prudce tekoucích řekách. Iniciátorem téhle plavby byl Čech, Karel Vobr, povoláním číšník. Inspirací mu byly už o rok dřív konané dálkové plavby na Volze.
Andrea Snopková: Ach, ten papír!
Dnes je tomu přesně rok, co se ze mě stala důležitá osoba – dostala jsem se k tomu nejvyššímu. Jsem pravá ruka ředitele společnosti! Pravá ruka, jakože já, má dnes, v pátek třináctého, veledůležitou prezentaci. Po roce plné dřiny, slz a odříkání, mě byla svěřena kampaň pro důležitého klienta. Ale zkuste se probudit a zjistit, že je pátek a k tomu třináctého? Já, pověrčivá osoba, si ani na zlomek vteřiny nechtěla připustit, že by se dnes něco nepovedlo. Ale zákon schválnosti funguje, to mi věřte!
Irena Voštová - Miloš Bařinka: Rok osmičky (1)
A takovým člověkem je i Josef Čermák – doktor práv, partner významné právnické kanceláře, královský konzultant (QC – čestný titul udělený vládou), novinář, spisovatel, básník, herec a celoživotní organizátor a inspirátor veřejného i vědeckého života českých a slovenských krajanů v Kanadě...
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (8)
Nerad o tom píši, ale je lépe vyřknout to, co člověka pronásleduje. Totiž vědomí, že se něco stalo a přesto, že se to asi událo, zůstaly pochyby, zda tomu opravdu tak bylo. V roce 1982, jsme vyjeli – tedy já, moje žena Jarmila a naše třináctiletá dcera Ivanka – na dovolenou. Stařičký wartburg nás dopravil do pohraničí. Pomezní Boudy nás přivítaly nejistým větrným počasím. Byl to spíše podzim, než červen.
Emília Molčániová: Môj dom, môj hrad | Najvyššia šarža | Niekto to rád pripálené
Milý zlodej, keďže sme odišli na dovolenku a naisto vieme, že sa u nás zastavíš, nechávame ti tento list, prilepený na dverách, aby si si ho všimol skôr, než vkročíš do bytu. Aj ty si len človek a zaslúžiš si z našej strany ohľaduplnosť. Keď budeš otvárať vchodové dvere, daj pozor, aby ti pri páčení zámky nevyskočila pružina. Vo vedľajšom vchode sa to stalo Jožovi Kuracinovi a odvtedy nevidí na pravé oko.
Egon Wiener: Placení šátečky – východisko z ekonomické stagnace
Platí se lecčím. Za zboží penězi, za hloupost slzami, za těžkou práci potem. V dějinách lidské civilizace najdeme řadu věcí, jejichž ekvivalent byl vyjádřen hodnotou zboží. Zlato, stříbro, drahé kamení, papír v podobě bankovky, mušle a třeba i šátečky…. Zajímavé je, že v Evropě se s platbou šátečky setkáváme právě u nás v Čechách. Nevím, zda k nám šátečky přišly z Číny, ale jsem si tím téměř jist.
Miroslav Sígl: O záhadách a mystériích s Jitkou Lenkovou
Na začátku byl můj zájem o záhady, který trvá od té doby, co mi tatínek asi v šesti letech předčítal Velké otazníky Ludvíka Součka. Následovalo psaní o záhadách, a protože ne vše se hodí pro masová média, začala jsem vydávat občasník Badatelské rozhledy. Ty se v březnu 2005 přestěhovaly na internet. Aktualizuji je každé úterý a od té doby vyšlo již 267 pokračování, zaznamenávám tak četnost 1000 až 1500 návštěv měsíčně.
Josef Blažek: Existuje ostrov (1)
Setkání v knihkupectví vrhne vypravěče do vzpomínek a tento se rozpomene, na existenci tajemného ostrova „Je to tam!“ To zavolání ve mně vzbudilo spontánní odpor k člověku, který takto vyrušil posvátný klid místa. Nebo co to vlastně rušil? Ano, klid tu byl. Ale proč by měl být posvátný? Zrovna tady? Zrovna tady v knihkupectví? Jenom proto, že jsem ho tady sám hledal?