Lucie Frejková: Italské kouzlo

Rubrika: Literatura – Povídky

Bylo mi čerstvých 18 let a měla jsem sen. Tajně jsem o něm snila před spaním, představovala jsem si život takový, jaký jsem chtěla. Zatím jsem do mého snu nedala žádného muže, protože jsem chtěla být svobodná a rozhodovat se sama.
Odložila jsem další výkres do mé složky a šla jsem se umýt od barev a zároveň si i odpočinout od tříhodinové práce. Napustila jsem si vanu plnou horké vody, přidala jsem pěnu a ponořila jsem se do vody. Tak uklidňující.. taková úleva…
Najednou jsem si v hlavě představila obraz svého budoucího života. Seděla jsem na mostě v Itálii. Kolem mě procházeli lidé různé národnosti a různé barvy pleti. Někteří se pozastavili, aby se podívali na mou práci. Nevšímala jsem si jich. V ruce jsem držela paletu s barvami, které byly na okrajích oschlé. Pohrávala jsem si s barvami, s mou fantazií a s mou náladou. Občas ti lidé něco prohodili. Pochvalnou větu, nebo řekli větu ve stylu: „Co to jako je?“ Ti, kdo neporozumí umění, neporozumí ani umělcům.
Seděla jsem na té dřevěné židličce hodiny a hodiny. Kreslila jsem město. Itálii, kterou jsem měla jako na dlani. Nekreslila jsem ji tak, jak jsem ji viděla ze židličky, ale tak, jak jsem ji chtěla vidět já. Domy jsem nakreslila více honosnější a přírodu jako z pohádky.
„To je Itálie?“ vyrušila mě z práce malá blonďatá holčička.
„Ano,“ přikývla jsem a namočila jsem štětec do modré barvy.
„Proč ji kreslíš jinak, než jak vypadá?“ nerozuměla obrazu.
„Takhle se mi Itálie více líbí. Je v tom větší kouzlo.“
„Myslím, že Itálie je kouzelná. Jen musíš její kouzlo objevit,“ usmála se a odešla ruku v ruce s maminkou. Její slova jsem si vzala k srdci a večer jsem se šla projít po Itálii. Snažila jsem se objevit kouzlo, o kterém mi říkala. Jenže jsem ho nedokázala objevit.
„HEJ!“ zařvala jsem v okamžiku přemýšlení, když do mě vrazil kluk na kole a s košíkem baget.
„Promiň,“ řekl vyděšeně a začal sbírat bagety. Podívala jsem se na něj ve večerním světle. Měl černé vlasy, snědý obličej a nádherně voněl. „Jsem Pablo,“ nastavil mi ruku a usmál se. „Omlouvám se za tu srážku. Můžu to vynahradit večeří s tak okouzlující slečnou?“
Po třech večeřích a třech dnech strávených s Pablem jsem poznala kouzlo Itálie.….
Vylezla jsem z vlažné vody a hned jsem šla kreslit další obraz. Já s mým vysněným Pablem v Itálii.

Exkluzivní ilustrace pro Pozitivní noviny: Katarína Sojková

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 05. 03. 2012.