Jitka Dolejšová: Jak se hraje Knihotoč

Knihotoč je hra o knížkách a s knížkami. O knižním putování od člověka k člověku. Funguje na principu obrovské knihovny, kdy výpůjčním místem může být třeba lavička v parku, čekárna u zubaře nebo sedadlo ve vlaku. A desítky dalších, často překvapivých míst. Půjčovné se neplatí, ani pokuta za opožděné vrácení knihy. Hra je časově neomezená a zúčastnit se může v podstatě každý.

Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (21)

Dnes nevím kolikátého je. Venku prší, je noc a čtu si noviny: …chleba, brambůrky a další škodí zdraví a přispívají rakovině… Házím zmuchlané noviny do koše. Strefil jsem se. Můj pokojík je malý. Začínám opět psát tuto knihu, podobnou vzpomínkovému záznamu. Ruka mne bolí, svěšuji ji z postele. Strčil jsem ji do sklenice s pivem. Je dávno bez pěny.

Miroslav Vejlupek (Čerchovský): Všestranný umělec Chodsku oddaný

Ačkoli se narodil ve Spáleném Poříčí (20. října 1904), ačkoli běh jeho života skončil v Plzni (10. července 1969), pochován je na Chodsku – v Klenčí, poblíž hrobů J. Š. Baara a J. Jindřicha, osobností, jejichž národopisné iniciativy rozmnožil. Při vzpomínce na něho si musíme položit otázku: Proč se zdají být léta jeho nepřítomnosti mnohonásobně delším časem? Odpověď je nasnadě: Protože chodský folklór, jehož meziválečnému i poválečnému perlení věnoval svá nejplodnější léta, zeskromněl pod tlakem civilizace a globalizace.

Josef Fousek: Judito je mně líto... / Kafíčko

Dávám žebrákům v metru a na další bohulibé akce, a tak si připravuji i bankovky s Janem Ámosem Komenským, abych vlastenecky přispěl na maltu a cement, – mostu na němž se bili Pražané se Švédy, s vojskem generála Windischgratze, kde zpívali dva moji oblíbení minessengři Paleček a Janík, a kde jsem potkal v roce 1968 dva sovětské vojáky, kteří hledali Moulin Rouge.

Libuše Čiháková: Maminka / Nezapomenutelná Manon

V televizním pořadu Uvolněte se, prosím byl nedávno hostem mim Jaroslav Čejka. Snad poprvé jsem měla na Jana Krause zlost, když se ho opakovaně ptal, proč že na tu operaci kyčlí vlastně nemohl jít. Copak by maminka těch pár týdnů v nějakém sociálním zařízení nevydržela? „Ona by to nechtěla,“ odpověděl mim s andělskýma očima.

Vladimír Vondráček: Paradoxy češtiny (25)

Také dnes zveme vážené a milé čtenáře na krátké listování naším Slovníkem cizích slov. Na řadě jsou písmena H až M. H : habilitace = rozkaz hanáckému letectvu, halogen = stádní gen ženoucí jedince do haly, hausbót = domácí obuv, helénista = člověk milující Heleny, heretik = pán zabývající se etikou, heroina = hrdinná narkomanka, Hindúkuš = tvrdé okřiknutí Hinda....

Jan Řehounek: Století bibliofilové

První světová válka zcela logicky vydávání krásných knih omezila. Období první republiky znamenalo obrovský rozvoj bibliofilských tisků. Spolek měl i víc jak čtyři stovky členů a vycházely mimořádně cenné knihy, z nichž lze jmenovat např. Legendu o svaté Kateřině s dřevoryty Karla Svolinského či spis Pavla Stránského ze Zápské Stránky Český stát s dřevoryty Václava Maška a v grafické úpravě Rudolfa Hály.

Ivana Šimánková: Malovaná zpověď Elišky Peroutkové

Že jsou ve vlídně intelektuálním prostředí rozhlasové kavárny Ema v Českém rozhlase v Českých Budějovicích k vidění zajímavé výstavy, na to už jsme si zvykli. Zdá se, že se podařilo v nemilosrdném světě showbyznysu objevit kousek úrodné půdy, ve které dokážou zapustit kořeny jak čerstvě zasazené talenty, tak i léty prověřené osobnosti českého výtvarného umění.

Jiří Vlastník: Tenkrát v Kalifornii

Tu čestnou vstupenku na Pražské jaro mi věnovali jako dar. A nemohl jsem dostat lepší. Seděl jsem tak 28. května 2007 přimrazen do polstrovaného křesla kina Lucerna a sledoval dvě hodiny film, o kterém jsem mnoho slyšel, ale nikdy neviděl. Snímek Faust živě doprovázel skvělým způsobem jazzový soubor Willem Breuker Kollektief.

Ivana Kríglová: Jak televize ovlivňuje naše děti

Myslím, že my rodiče bychom si měli udělat alespoň pár minut času, abychom poznali, co naše děti sledují a měli tak představu o tom, čím je tvůrci dětských filmů „krmí“. Za okamžik sledování pořadu zjistíme, že kromě laserových zbraní, tanků, useknutých hlav, prostřílených postaviček záporných i „kladných“ hrdinů, nepočítaných vulgarismů, honění se za majetkem, penězi a územím neuvidíme nic, co by na naše děti mohlo působit tak, jak bychom očekávali.

Jitka Dolejšová: Zrcadlo nastavené zrcadlu

Použití skleněných zrcadel se datuje od středověku. Ve středověku vyráběli nejdokonalejší zrcadla na světě Benátčané kolem roku 1300. Na zadní stranu skla natírali speciální směs rtuti a cínu (amalgám), kterou nebylo potřeba zahřívat. Recept na tuto směs střežili jako nejvzácnější tajemství – pro výrobu zrcadel vyhradili zvláštní ostrov. Jenomže rtuť je jedovatá a mnozí dělníci zemřeli nebo se zbláznili. Přesto tajemství nesměli pod hrozbou trestu smrti nikomu prozradit.

Zdeněk Wachfaitl: Kunice – krajinná záležitost

Vykácet les a zanořit potok pod zem je totiž tak snadné – ale samotný les i potok v krajině jsou mnohem cennější i v případě nepůvodních rostlinných druhů. Proto dále doufám, že vše, co se zde významně v posledních letech zlepšilo a udělalo pro rozvoj obce, bude díky zastupitelstvu obce pokračovat ve všem kladném vůči přírodním záležitostem zde zmíněným.

Ondřej Tichota: Trpěl jsem lupénkou, teď mám klid

Pocházím z Mělníka, jehož ulicemi se od svých 11 let procházím s nevyléčitelnou nemocí kůže. Na projevy lupénky zabíraly účinně jen pobyty u moře a léčba v denním sanatoriu v Praze-Čimicích. Z mastí užívaných doma dokázaly proti neustále se rozrůstajícím suchým červeným flekům zabírat jen hormonální masti, ovšem s krátkodobým účinkem.

Anežkin odkaz spája

Anežka Česká Přemyslovna, ktorú si 2. marca pripomína celý katolícky svet ako veľkú sväticu, mala vplyv aj na Slovensko. Za svätú bola vyhlásená totiž 12. novembra 1989, teda len päť dní pred koncom komunistickej bezbožnej vlády v Česko-Slovensku. V chráme svätého Petra v Ríme bolo vtedy množstvo veriacich Slovákov, ktorí povstali proti komunistom už 25. marca 1988 na sviečkovej demonštrácii na Hviezdoslavovom námestí v Bratislave.