Michal Dlouhý: Četníci a kasaři aneb Četnické trampoty

Rubrika: Publicistika – Historie

ČETNÍCI A KASAŘI
aneb Četnické trampoty
  
Prvorepubliková "policejní" terminologie označovala, vzhledem k původní rakouské tripartici, to jest dělení trestných činů podle závažnosti na: zločiny, přečiny a přestupky, pachatele nejzávažnějších trestných činů jako zločince.Obálka knihy Četnické trampoty
Pachatelé, pro které se páchání trestných činů stalo řemeslem, povoláním a zdrojem obživy byli označováni jako zločinci z povolání. Mezi zločince z povolání patřili zloději, podvodníci, pachatelé různých trestných činů násilného a mravnostního charakteru, jakož i jejich společníci - slidiči, nazývaní agenti. Mezi zloději tvořili zvláštní skupinu lupiči to jest zloději, kteří se zmocňovali peněz a věcí po násilném odstranění překážek. Podle napadaných objektů byli lupiči děleni do kategorií: lupiči bytů, sklepů, půd, vil, skladišť a podobně. Neustálým pácháním trestných činů stejného druhu a zdokonalováním používaných metod a nástrojů se z některých pachatelů stávali "specialisté". Elitu mezi všemi však tvořili lupiči pokladen neboli "kasaři", kteří byli známi svojí zručností, ale i nebojácností.
Významným mezníkem se však stala první světová válka, kdy došlo pod vlivem válečných hrůz k uvolnění morálky, smyslu pro pořádek a zásadně se změnil názor na majetek, život a čest člověka. Rapidně vzrostla touha po lehkém zbohatnutí na úkor jiného. Lidé, kteří před světovou válkou poznali sotva okresní město, prošli během války mnoho zemí. Poznali vymoženosti techniky, odvykli poctivé práci a snažili se žít co nejlehčeji. Od roku 1918 začal značně stoupat počet vyloupených pokladen. Na jejich vylupování se kromě kovodělníků začali specializovat i neodborníci a zločinci jiných kategorií. Zprvu byly středisky lupičů pokladen zejména větší města jako Praha, Brno, Olomouc, a Moravská Ostrava. Lupiči pokladen podnikali za využití automobilu nebo vlaku výjezdy na venkov. Vylupování pokladen se postupně přiučili i venkovští zločinci. V roce 1930 bylo v evidenci lupičů pokladen československého četnictva vedeno zhruba 700 osob z nichž tvořili kovodělníci 140, dělníci 80, různí řemeslníci 85, a různí agenti jako slidiči 60. V období první republiky se vylupováním pokladen začali zabývat i potulní cikáni, jichž bylo vedeno 25 a nezanedbatelnou část tvořily ženy - manželky a milenky kasařů nebo jiné ženy - společnice, které konaly ponejvíce slidičské, přechovávačské a zprostředkovatelské služby.  
Počet vyloupených pokladen byl v roce 1922 100, v roce 1927 480 a kulminoval v roce 1933 kdy činil 760 případů.
HAVLÍČKOVA METODA

Na písecké pile došlo jedné letní noci roku 1931 k vyloupení nedobytné pokladny. Na místo byla ihned ráno vyslána hlídka místní četnické stanice ve složení praporčík Zeman a strážmistr Machart. Velitel stanice zároveň o případu vyrozuměl pátračku, jejíž členové však byli na objížďce služebního obvodu.
           
Na místě činu bylo zjištěno, že neznámý pachatel se vloupal do místnosti pokladny a zde pomocí hasáku napadl z pravého boku pokladnu značky Wertheim. Po překonání vnějšího pláště, odstranění popelové výplně a rozříznutí vnitřního pláště odcizil necelé tři tisíce Kč. Praporčík Zeman pečlivě ohledal místnost a na pokladně zajistil několik otisků prstů. Pachatelův „autogram“ měl k dispozici a tudíž považoval případ za vyřešený. Stačí zaslat zajištěné otisky do Prahy na Ústřední četnické pátrací oddělení a daktyloskopové mu již zašlou adresu darebáka, kterého mají určitě v evidenci. Než se slavná pátračka dohrabe, má případ vyřešený. Strážmistr Machart takový optimismus nesdílel. Četník Ladislav Havlíček coby psovod pražské pátrací stanice
Motorové kolo pátrací stanice dorazilo krátce před polednem. Pánové však měli k případům vyloupených pokladen svoje instrukce. Na pražském Ústředním četnickém pátracím oddělení vznikla v roce 1930 zvláštní skupina zabývající se bojem proti lupičům pokladen. Řízením skupiny byl pověřen Machartův spolužák z mnichovické školy četníků na zkoušku, strážmistr Ladislav Havlíček. Ten nejprve sloužil na četnické stanici v Teplicích-Šanově, kde se potýkal s řáděním lupičů pokladen. Všímal si stop po nástrojích lupičů na napadených pokladnách, začal je fotografovat a pod mikroskopem porovnávat. Díky svému zájmu se nejprve dostal na pražskou pátrací stanici a poté vzhledem k onemocnění revmatismem, způsobenému jízdami na motorovém kole, požádal o přeložení na kancelářskou práci. Strážmistr Havlíček se stal zakladatelem nové kriminalistické metody zvané mechanoskopie a zpracoval pro četnické pátrací stanice směrnici: „Usvědčování lupičů pokladen pomocí mikro a makrografického zvětšení stop hasáků“, která byla rozeslána 29. května 1931.
Přes Zemanovy výhrady, že případ v podstatě objasnil, ofotografoval štábní strážmistr Koukol pachatelem způsobené stopy hasáku na plášti pokladny a s magnetem v ruce prohrabal popel na zemi u pokladny. Na magnetu uvízla odlomená část ručně zhotoveného hasáku, která v popelu pouhým okem nebyla vidět.
Jaké ale bylo překvapení praporčíka Zemana, když se z daktyloskopického posudku dozvěděl, že jím zajištěné otisky prstů patří správci pily, tedy domácí osobě. Takže případ zůstane na věky ve staničním seznamu případů, jejichž pachatele se nepodařilo vypátrat, povzdychl si velitel stanice.
Až na základě Havlíčkovy mechanoskopie bylo zjištěno, že na místě nalezený úlomek hasáku pocházel z nástroje zabaveného o několik měsíců později kasaři Bedřichu Škodovi z Dobříše, který se pod tíhou tohoto důkazu k činu doznal.
Sluší se dodat, že Ladislav Havlíček se stal přísežným soudním znalcem v oboru mechanoskopie zapsaným u krajského trestního soudu v Praze.        
 
MEZINÁRODNÍ KASAŘI

Konec roku 1936 nebyl pro českobudějovickou pátračku zrovna nejlepší. Na rohu České a Piaristické ulice v Českých Budějovicích, v takzvaném Mislově domě, kde sídlilo bývalé ředitelství koňské dráhy došlo předposlední den v roce k přestřelce. V domě se nacházela prodejna a sklad velké papírnické firmy M. Misl a syn.
Policejní stráž, která neúspěšně pronásledovala pachatele po střechách domů o případu vyrozuměla četnictvo. Na místo se dostavila hlídka pátrací stanicKasař Levýe vedená osobně praporčíkem Machartem vykonávajícím funkci zástupce velitele. Zde bylo od domovníka Josefa Uhlíře zjištěno, že jeho švagr Karel Menšík z Brna, který je u něho na návštěvě, pravděpodobně vyrušil při návratu z hostince dvojici kasařů, přičemž byl jedním z nich zraněn dvěma výstřely do pravého stehna a levé ruky. Momentálně byl odvezen vozem Záchranné stanice do místní nemocnice.
Policejní hlídka zalarmovaná střelbou pronásledovala dvojici mužů prchajících po střechách domů až ke Krajinské třídě. Přitom kasaři po pronásledovatelích stříleli. U děkanského chrámu se muži ztratili z dohledu policejní hlídky.
Na místě činu bylo zjištěno vyloupení nedobytné pokladny v kanceláři firmy v níž bylo uloženo 50.000 Kč. Na místě byla nalezena aktovka zapomenutá zde lupiči a v ní bylo 2.009,70 Kč a kolky za 300 Kč. U pokladny byla nalezena vrtačka a hasák.
Výslechem zraněného Karla Menšíka bylo zjištěno, že slyšel v chodbě domu podezřelý hluk a proto na místo posvítil elektrickou svítilnou. Proti němu z chodby vyrazil muž s pistolí v ruce a dvakrát po něm vystřelil. Za ním běžel jeho komplic a oba utekli po schodech na půdu domu. K popisu mužů nebyl schopen se vyjádřit.   
To je hezký konec roku. Praporčík Machart se pouze utěšoval tím, že od 1. ledna bude obsazena funkce velitele pátračky, kterou bude vykonávat jeho starý známý z Písku, vrchní strážmistr František Zeman.
Zajištěné stopy, kasařské náčiní, nábojnice a nalezené střely byly zaslány Ústřednímu četnickému pátracímu oddělení. Vrchní strážmistr Ladislav Havlíček zde zjistil, že zajištěný hasák by mohl patřit mezinárodnímu lupiči pokladen Václavu Levému z Volyně. O něm je četnictvu známo, že se dal do holportu s českobudějovickým lupičem pokladen Josefem Neubauerem.Kasař Neubauer
 
Ve volných chvílích František Zeman s Karlem Machartem vzpomínali na společně strávená léta na písecké stanici.
Uvedená dvojice kasařů vyrážela železnicí za svým lupem až do Rakouska, kde v polovině března 1937 spáchali ve Schwarzenau vražedný útok na tamního četníka. Od té doby se stali hledanými zločinci číslo jedna.
Až v květnu se usmálo na četníky štěstí. Při pročesávání okolních lesů za účelem dopadení tlupy potulných cikánů podezřelých z krádeží slepic, narazila četnická hlídka u Borovan na dvojici mužů, kteří se dali na útěk. Po delším pronásledování byli oba zadrženi a poté co bylo zjištěno, že se jedná o hledanou dvojici mezinárodních kasařů, byli umístěni do vazby českobudějovického krajského soudu. Zde byl Josef Neubauer usvědčen rakouským četníkem z pokusu vraždy. Usvědčil ho fakt, že na horní čelisti měl pouze jediný zub.
Zároveň byl podle zajištěné pistole českobudějovickou pátračkou usvědčen z vyloupení Mislova papírnictví.
                                                                                                          
Článek byl zpracován podle knihy Četnické trampoty vydané nakladatelstvím Pragoline v roce 2006.

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 09. 08. 2008.