Bylo to někdy koncem sedmdesátých let. Jako začínající písničkářské ucho jsem byl ke své neskonalé radosti pozván do města Sokolov, kde se každoročně konala přehlídka folk a country, zvaná „Sokolovský dostavník“. Duchovním otcem této bohulibé akce byl dlouhá léta dobrý člověk Jarda Studený (budiž mu země lehká).
„Tak ty jsi prej právník a zpíváš soudní spisy,“ přivítal mě ve stařičkém divadle, „tak to tedy pro mě budeš zpívající právník!“
Od té doby mě tak začali uvádět i na jiných podobných akcích a už mi to zůstalo. Napřed mi to připadalo tak trochu legrační, třeba jako když přijede cirkus a jednou z atrakcí je tam mluvící lachtan, ale časem jsem si zvyknul. Dokonce to považuji za jistou lichotku, protože jsem sice právník, honosící se titulem doktora obojího práva, ale s tím zpěvem jsem na štíru.
Znám spoustu kolegů z branže, kteří opravdu zpívat umějí, ale to víte – zpívající právník může být jen jeden, a to jsem prostě já. Nakonec, když pominu skautská léta, kde každý musel mít nějakou přezdívku (já byl Red), tak jsem vlastně ani jako kluk žádnou neměl. Přesto se moje, v tomto směru dosud výsostné postavení, začíná povážlivě naklánět, a zřejmě budete záhy svědky tvrdého konkurenčního boje. Na tento vývoj usuzuji z následující příhody:
Byl jsem hostem v jednom rodinném televizním pořadu, při jehož natáčení je ve studiu přítomno publikum. Host je ovšem utajen až do okamžiku, kdy ho moderátorka pozve na scénu, a ještě předtím mají přítomní uhodnout dle drobné nápovědy jeho totožnost. Vše probíhalo podle scénáře, já byl připraven v zákulisí a čekal na své vystoupení. Abyste byli úplně v obraze, musím ještě podotknout, že tehdejší složení vlády se zcela lišilo od toho současného.
„A nyní přichází můj host, na kterého vám můžu prozradit, že je to zpívající právník!“ zašveholila moderátorka, „takže - kdo by to tak asi mohl být?“
Chvíli bylo ticho a pak nějaká paní triumfálně zvolala:
„Vlasta Parkanová!“ 
A tak nevím, jestli bych si pro jistotu neměl nechat tu svoji přezdívku patentovat.