Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (28) Jindřich Mošna

Rubrika: Publicistika – J+O Suchý

Seriál  KOMICI U PSACÍHO STROJE

V sobotu 6.ledna 1986 jsem v sobotní příloze Svobodného slova KVÍTKO, jehož jsem byl tehdy sedmým rokem redaktorem, zahajoval svůj nejnovější seriál Komici u psacího stroje. Letos jsem se štosem už časem zažloutlých novin probíral a začetl se do tohoto seriálu, který jsem tenkrát doprovázel i karikaturami představovaných komiků-autorů, a najednou mi přišlo líto, že by texty některých z nich už nemusely spatřit více světlo světa. A tak se stalo, že jsem si vzpomněl na Pozitivní noviny a napadlo mne, že by mohlo být docela pěkné obnovit někdejší kvítkovskou „tradici“. Medailonky, kterými jsem literární ukázky uváděl, už zastaraly, což mi dává možnost je nyní rozšířit. Myslím totiž, že i ty mohou dnešní čtenáře zajímat. A tak zde tento seriálek ožívá, s mým přáním, abyste si jím například zpříjemňovali svá středeční dopoledne. 

KOMICI U PSACÍHO STROJE (28): JINDŘICH MOŠNA
 
Legendární postava českého di­vadla, herec a komik JINDŘICH MOŠNA (1837—1911), ještě u psacího stroje nesedával. Sedával u psacího stolu a své sólové výstupy a kuplety psal inkous­tem a perem. Tiskem začaly vycházet v sedmdesátých letech 19. stole­tí. Kromě několika svazků výstupů a kupletů napsal tento přední herec pražského Národního divadla (byl jeho členem hned od otevření v roce 1883 až do své smrti) knihu svých pamětí „Jak jsem se měl na světě“.
Některé z jeho komických monologů přežily celá desetiletí; například ten, který si tu dnes můžete přečíst, vám bude možná povědomý. Na gramofonové desky ho kdysi ve své úpravě natočil Vlasta Burian a po něm jej do svého repertoáru a ve své úpravě zařadil i Vladimír Menšík. Mošnův žert o „zašmodrchaném“ příbuzenstvu přetiskuji z vydání Josefa Švába-Malostranského, někdejšího nakladatele „veselostí“ z Malé Strany.
Jindřich Mošna
ZAŠMODRCHANÉ PŘÍBUZENSTVO

Velectěné P. T. obecenstvo!
Nevím ani, zdali jsem vám již někdy vypravoval o svém daleko široko rozvětveném příbuzenstvu. Jestliže posud moje příbuzenstvo neznáte, tedy račte dát pozor, já vás s ním obeznámím.
Před třemi lety přišel jsem do Prahy a ubytoval jsem se na Zderaze u jedné vdovičky v nejlepších letech, která z nedostatku známosti vyvěsila na okno cedulku, že přijme svobodného pána (do bytu) na postel; dobrá! Já, jak jsem již pověděl, nabídnutí toto přijal; dobrá! Nějaký čas byl jsem tam v bytu - mladá 40letá vdova naklonila mi své panenské srdce a v krátkém čase na to dali jsme se shodit s kazatelny; dobrá! Stal jsem se manželem a zároveň též otcem, poněvadž mi vdova přinesla věnem krásnou 19letou dcerušku z prvního manželství; dobrá! Na to pozval jsem svého otce, který mimochodem řečeno byl vdovcem, na svatbu; dobrá! Při této svatbě zamiloval se můj otec do mé nevlastní dcery a vzal si ji; dobrá!
Můj otec vzal si mou dceru, stal se následkem toho mým zetěm a já jeho fotrem, totiž „švikrfotrem“; dobrá! Má nevlastní dcera stala se mou macechou čili nevlastní matkou, poněvadž si ji můj otec vzal za manželku a já, muž její matky, tedy její otec — stal jsem se jejím synem; dobrá!
Za rok narodil se mé dceři, ženě mého otce, syn; dobrá! Stal jsem se tedy dědečkem syna mého otce, poněvadž jsem byl mužem matky otcovy ženy, a můj vnuk, syn mého otce, byl zároveň mým bratrem a švakrem své babičky, totiž mé ženy; dobrá!
V tom ale narodil se také mně — totiž mně ne, ale mé ženě — matce mého otce, babičce mého bratra, syn, takový malinký, roztomilý klouček; dobrá! A teď se stal můj malinký syn bratrem mé dcery, resp. mé matky, to jest macechy; můj otec, který si vzal mou dceru, stal se švakrem mého vlastního syna, poněvadž měl jeho sestru; dobrá!
A poněvadž on, jakožto můj otec, je zároveň dědečkem mého syna, ergo pradědečkem. A co pradědeček svého vlastního syna, jsem tedy — svůj vlastní dědeček!

(Příště: František Filipovský)
Kresba: Ondřej Suchý

Další díly najdete zde

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 26. 08. 2009.