Ondřej Suchý: Druhý dar z nebes – korespondence pánů V + W

Rubrika: Publicistika – J+O Suchý

Jinými slovy: Druhý díl Korespondence Jiřího Voskovce a Jana Wericha je na světě! Pokračování úžasného čtení, které vydalo nakladatelství AKROPOLIS společně s Nadací Jana a Medy Mládkových. Obdiv patří panu prof. Matějkovi, který celý obří projekt edičně připravoval, a pak samozřejmě těm dvěma velikánům, kteří svými dopisy vytvořili další obdivuhodné literární dílo.
Zklamání a chvílemi až zlost však čtenáře přepadá nad tím, na kolik zbytečných chyb v knize při čtení narazí. Jestliže jsem minule kritizoval odbytý doslov šéfredaktora Divadelních novin Jana Koláře, dnes musím konstatovat, že nedostatečnou redakční práci na tomto svazku odvedli Jiří Tomáš a Miloslava Kučerková a též za fotografickou revizi PhDr. Josef Herman, CSc. Když už nakladatel – chápu, že ve snaze ušetřit – upustil od jmenných rejstříků, které by určitě uvítala většina čtenářů, měl alespoň ke spolupráci přizvat další lidi povolané, aby opravovali či napravovali to, co druzí přehlédli anebo opravily mylně. Slyšel jsem v Českém rozhlase v pořadu Kritický klub rozčilovat se na toto téma se dr. Vladimíra Justa, člověka nadmíru povolaného. Zrovna on mohl být k redakci tohoto díla přizván! V duchu jsem mu ve všech jeho výtkách dával za pravdu.
Nechci zde uvádět na pravou míru chybičky a omyly, na které jsem při čtení narazil, důležité je, že to podstatné, kvůli čemu knihu kupujeme, je skvělé, dokonalé, skvostné a že po dočtení se začneme okamžitě těšit na knihu třetí.
Co druhý díl Korespondence V + W přináší? O tom se lze – mimo jiné - dočíst na zadní straně této knihy:
„Třísvazkový projekt dosud nepublikované korespondence V+W, uložené v Gotliebově archivu v Bostonu, je společným titulem nakladatelství Jiřího Tomáše - Akropolis a Nadace Jana a Medy Mládkových. Dochované dopisy Jiřího Voskovce a Jana Wericha jsou však příliš obsáhlé, než aby je bylo možno shrnout do jednoho svazku. Při jejich editování se stalo otázkou, jak je členit. Rok 1968 se nabízí jako zvlášť vhodný vzhledem k událostem spojeným s Pražským jarem. Nesmírný počet listů z desetiletí, předcházející sovětské invazi, si však vyžádal další dělení. Rozhodli jsme se pro rok 1963, který se vyznačuje procesem „tání" ve studené válce, zásluhou Chruščovovy politiky mírového soužití, a prvními úspěchy reformních snah v samotném Československu.
Politické události jsou však pouze pozadím Voskovcova a Werichova filozofování a jejich úvahám o umění, životě a smrti. Werichovo zdraví se zhoršuje a Voskovce stále více vyčerpává existenční boj. V dobách, kdy Werich jde z jedné nemocnice do druhé, přibývá dopisů Werichovy ženy Zdenky a také Voskovcových dopisů, adresovaných Zdence, určených však nejen pro ni, nýbrž i pro jejího muže a leckdy i jejich dceru Janu. A tak oba přátelé trpí každý jiným způsobem, při tom však neztrácejí smysl pro humor. Druhý svazek korespondence tvůrců Osvobozeného divadla poodhaluje roušku nad jejich uměleckým i osobním životem v 60. letech minulého století, přibližuje jejich plány i zmařené naděje, názory na nastupující uměleckou generaci. V dnešní době esemesek a mailů představuje Voskovcův a Werichův listář také rehabilitaci dopisu jako literárního útvaru. Jejich dopisy i nadále oslňují jako nádherná literatura, plná hluboké moudrosti, baví svým klaunstvím a zároveň dojímají smutkem exilu vnějšího i vnitřního. Jsou nejen důležitým dokumentem těžkého údobí českých dějin, ale i významným obohacením české literatury. Závěrečný svazek korespondence Jiřího Voskovce a Jana Wericha, zahrnující roky 1969-1980, by měl vyjít v polovině příštího roku.“

Končím svůj jinak doporučující článek obdobně, jako jsem v Pozitivních novinách končil kdysi článek o 1. dílu Korespondence.
Ctitelé V + W, i tuto knížku prostě musíte mít!
Získáte tak možnost, upřímně se těšit na slíbené další (bohužel už závěrečné) pokračování!

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 27. 11. 2007.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.