Zdeněk Pošíval: Vůně čerstvých pilin, chleba a medu (4)
Dědeček s babičkou měli šest dětí. Čtyři dcery a dva syny. Dcery se provdaly, opustily se svými muži samotu v Radňově, ale kupodivu se do rodného hnízda brzy navrátily. Nejstarší Marie se záhy nastěhovala se svým mužem učitelem do radňovské školy, hned na okraj vesnice, což prý pro ně nějak zařídil dědeček, aby bydleli poblíž rodině.
Jan Jurek: Letní romance
Měla na sobě hebkou průsvitnou halenku, pod níž se dmula dvě malá dívčí prsa, krátkou sukýnku a ve vlasech tak dlouhých, že konečky se dotýkaly pahorku jejího zadečku, červenou pentli. Oči jí zářily, v ruce držela kornout s dvěma kopečky pistáciové zmrzliny a v druhé ruce svírala mou dlaň – studenou proti té její. Byl večer a my se procházeli po pobřeží Jadranu, vítr čechral hladinu moře i kadeře Věrčiných vlasů
Antonín Suk: Sněhový svatý Josef
Bez ohledu na to, že svátek slavil svatý Josef, začali nahoře vymetat. Musela jim tam zbýt velká zásoba, chumelilo jako v lednu! Les se prohýbal pod tou nadílkou, která se sice snášela k zemi jako peříčka z babiččina polštářku. Lehounce, ale stačil je malý závan a už se všechno točilo. Spořádaně, jako při starých vesnických zábavách, pěkně „za sebou“.
Luděk Ťopka: Modrý rak
„Co blbnete, chlapi?“ zaujal vášnivé odmítavé stanovisko, „copak jsou Sověti ňáký imperialisti nebo fašisti? Že tu měli manévry, to je přece mezi přáteli normální, ne? Bundeswehr cvičí ve Francii, Angláni v Německu a nic se neděje, ne? Lidi maj holt velký oči a nechaj si nakukat blbostě ze Svobodný Evropy. To dřív vytáhnete z vody barevnýho raka, nebo uvidíte támhle v tej bažině červený žáby než ruskýho vojáka na Václaváku. To nikdy!“
Milan Markovič: Technika ma už neprekvapuje
Poviem pravdu, technické novinky ma už prestávajú vzrušovať. Kedysi boli totiž vzácnejšie. Keď prišiel farebný televízor, my, čo sme nemali na Tuzex, sme maturovali na ruskom Rubíne. Farby síce prezentoval na úrovni nevydarených veľkonočných vajec, ale bolo ich zas viac, lebo keď sa napríklad hokejista s modrou prilbou pohyboval (a to sa stávalo dosť často), modrá čiara ešte hodnú chvíľu monitorovala celú jeho trasu až kým ho nevystriedali.
Kamila Urbanová: Jak jsme strýčkovi podali seznamovací inzerát
Ve svých čtyřiceti dvou letech byl stále sám. Měl několik krátkých známostí, ale ještě nepotkal tu pravou. Podezírám ho že schválně. Vždycky, když se měl vyjádřit k budoucnosti vztahu "nahodil zpátečku", alespoň tak nějak mi to říkala maminka. Maminka ho zná nejlépe, strýček Bedřich je přece její bratr. Ta ho už má prokouknutého "skrz na skrz".
Stanislav Moc: Austrálie - můj osud (21)
Po několika dnech nám bylo jasné, že Samuelovi vadíme. Tenkrát jsem ještě netušil, že ne my všichni, že jenom Franta. Pan Vstap byl zkušený a vytušil, jak to dopadne, když nás nechá bydlet u sebe. Měl ještě jednu dceru, která se už narodila v Austrálii a česky neuměla. Té bylo patnáct let, ale vypadala na osmnáct a mně se zdálo, že po mně kouká.
Stanislav Moc: Benji, ty hajzle, kde si?
Jinak to byl pes dobrák, který by neublížil nikomu, ba ani vykradačům bytů, natož náhodným pervertům. Jednoho takového jsem vyplašil, když se pokoušel oknem u naší koupelny sledovat mou ženu ve sprše. Chlap seskočil z plotu k sousedům a od nich na chodník a jal se uhánět po silnici od nás.
Milan Markovič: Vďaka, ženy, že tu ste!
Prišiel som na to, že žena je v ľudskej spoločnosti veľmi užitočná. Ono sa to hovorilo už dávnejšie, ale v celkom iných súvislostiach a len raz v roku pri podnikových oslavách, keď sa rozdávali karafiáty, froté uteráky a nákupné poukážky. Žena je dnes prospešná spoločnosti najmä tým, že nám poskytuje odpovede na mnohé otázky, že veľmi často porovnávaním so ženou si my, muži, testujeme, overujeme vlastné vlastnosti a schopnosti a že len zásluhou ženy nakoniec subjektívnym porovnaním zisťujeme, že my, muži, máme ešte stále opodstatnenú tú svoju tradičnú vedúcu úlohu.
Emília Molčániová: Narodeniny | Nesplnená úloha | Nové sako
Ženy… Načo sú vlastne ženy? Túto otázku som si často kládol. Zistil som, že sú úplne zbytočné, aspoň mne vôbec nechýbajú. A naviac, keď som videl, aké problémy mali s nimi doma moji kolegovia Fero a Ondro. Ďakujem, neprosím, zaobídem sa aj bez nich. Prečo si zbytočne komplikovať život? Mám svoju prácu, občas si zájdem s kamarátmi na vínko a nemusím sa nikomu vyhovárať a spovedať, kde som bol, s kým a prečo tak dlho. Živiť naviac ešte jeden krk a potom i deti?
Gaudentius Venaticus: Koberec
Přiblížily se synovcovy čtvrté narozeniny a mně v mé strýcovské roli nezbylo, nežli se poohlédnout po nějakém vhodném daru, který by hochovi vhodně kápl noty. Času nebylo nazbyt, výročí se valem blížilo. Z kanceláře jsem se vracíval často až v noci, a když mně zbyl volný večer, musel jsem obyčejně shánět ještě nějaké to nářadí, obklady anebo jiný kus stavebního materiálu pro dům. A tak mi přišlo celkem vhod, když jsem v oddělení koberců jedné z obřích prodejen pro kutily náhodou objevil běhoun, jehož vzorek tvořily jízdní dráhy, silnice a dálnice a který mohl posloužit jako vítaná hrací plocha pro synovcova autíčka.
KURVÍTKO
Určitě jste si všimli že pokud nějaké zařízení rozeberete a zase složíte, zbude na stole jedna součástka, která nikde neschází a přitom vše normálně funguje. Po čase jsem přišel na příčinu. Ta věc, co zbyla, se nazývá kurvítko a slouží k tomu, aby se zařízení rozbilo přesně týden po skončení záruky. Takže pár dní před koncem záruční doby stačí mašinku rozebrat a znovu složit, kurvítko zahodit a je na dlouhou dobu klid.
Iveta Kollertová: Moment rozpadu
Snažila jsem se všechny obtěžovat co nejméně, vlastně jsem se jen dívala na televizi a sem tam mne Jarda vyvezl na vypůjčeném vozíku ven na dvorek. To byly ty chvilky jediného štěstí. Ráda vzpomínám na náš „výlet“, kdy běžel po silnici a mně vlály vlasy kolem tváří. Stromy nás míjely a sklenice studeného piva před hospodou byla odměnou.
Eduard Světlík: Umění číst / Výslech
Nemám na mysli ono umění, které z šestiletého analfabeta dělá gramotného školáka. Jde mi o to, že i gramotný člověk v dospělém věku se musí občas potýkat s požadavkem kdy, kde a co číst, aby z toho měl potěšení i užitek, že to není věc tak docela samozřejmá, ale též umění jistého druhu.