Jan Jurek: Letní romance
Měla na sobě hebkou průsvitnou halenku, pod níž se dmula dvě malá dívčí prsa, krátkou sukýnku a ve vlasech tak dlouhých, že konečky se dotýkaly pahorku jejího zadečku, červenou pentli. Oči jí zářily, v ruce držela kornout s dvěma kopečky pistáciové zmrzliny a v druhé ruce svírala mou dlaň – studenou proti té její. Byl večer a my se procházeli po pobřeží Jadranu, vítr čechral hladinu moře i kadeře Věrčiných vlasů
Antonín Suk: Sněhový svatý Josef
Bez ohledu na to, že svátek slavil svatý Josef, začali nahoře vymetat. Musela jim tam zbýt velká zásoba, chumelilo jako v lednu! Les se prohýbal pod tou nadílkou, která se sice snášela k zemi jako peříčka z babiččina polštářku. Lehounce, ale stačil je malý závan a už se všechno točilo. Spořádaně, jako při starých vesnických zábavách, pěkně „za sebou“.
Luděk Ťopka: Modrý rak
„Co blbnete, chlapi?“ zaujal vášnivé odmítavé stanovisko, „copak jsou Sověti ňáký imperialisti nebo fašisti? Že tu měli manévry, to je přece mezi přáteli normální, ne? Bundeswehr cvičí ve Francii, Angláni v Německu a nic se neděje, ne? Lidi maj holt velký oči a nechaj si nakukat blbostě ze Svobodný Evropy. To dřív vytáhnete z vody barevnýho raka, nebo uvidíte támhle v tej bažině červený žáby než ruskýho vojáka na Václaváku. To nikdy!“
Kamila Urbanová: Jak jsme strýčkovi podali seznamovací inzerát
Ve svých čtyřiceti dvou letech byl stále sám. Měl několik krátkých známostí, ale ještě nepotkal tu pravou. Podezírám ho že schválně. Vždycky, když se měl vyjádřit k budoucnosti vztahu "nahodil zpátečku", alespoň tak nějak mi to říkala maminka. Maminka ho zná nejlépe, strýček Bedřich je přece její bratr. Ta ho už má prokouknutého "skrz na skrz".
Stanislav Moc: Austrálie - můj osud (21)
Po několika dnech nám bylo jasné, že Samuelovi vadíme. Tenkrát jsem ještě netušil, že ne my všichni, že jenom Franta. Pan Vstap byl zkušený a vytušil, jak to dopadne, když nás nechá bydlet u sebe. Měl ještě jednu dceru, která se už narodila v Austrálii a česky neuměla. Té bylo patnáct let, ale vypadala na osmnáct a mně se zdálo, že po mně kouká.
Milan Markovič: Vďaka, ženy, že tu ste!
Prišiel som na to, že žena je v ľudskej spoločnosti veľmi užitočná. Ono sa to hovorilo už dávnejšie, ale v celkom iných súvislostiach a len raz v roku pri podnikových oslavách, keď sa rozdávali karafiáty, froté uteráky a nákupné poukážky. Žena je dnes prospešná spoločnosti najmä tým, že nám poskytuje odpovede na mnohé otázky, že veľmi často porovnávaním so ženou si my, muži, testujeme, overujeme vlastné vlastnosti a schopnosti a že len zásluhou ženy nakoniec subjektívnym porovnaním zisťujeme, že my, muži, máme ešte stále opodstatnenú tú svoju tradičnú vedúcu úlohu.
Emília Molčániová: Narodeniny | Nesplnená úloha | Nové sako
Ženy… Načo sú vlastne ženy? Túto otázku som si často kládol. Zistil som, že sú úplne zbytočné, aspoň mne vôbec nechýbajú. A naviac, keď som videl, aké problémy mali s nimi doma moji kolegovia Fero a Ondro. Ďakujem, neprosím, zaobídem sa aj bez nich. Prečo si zbytočne komplikovať život? Mám svoju prácu, občas si zájdem s kamarátmi na vínko a nemusím sa nikomu vyhovárať a spovedať, kde som bol, s kým a prečo tak dlho. Živiť naviac ešte jeden krk a potom i deti?
Gaudentius Venaticus: Koberec
Přiblížily se synovcovy čtvrté narozeniny a mně v mé strýcovské roli nezbylo, nežli se poohlédnout po nějakém vhodném daru, který by hochovi vhodně kápl noty. Času nebylo nazbyt, výročí se valem blížilo. Z kanceláře jsem se vracíval často až v noci, a když mně zbyl volný večer, musel jsem obyčejně shánět ještě nějaké to nářadí, obklady anebo jiný kus stavebního materiálu pro dům. A tak mi přišlo celkem vhod, když jsem v oddělení koberců jedné z obřích prodejen pro kutily náhodou objevil běhoun, jehož vzorek tvořily jízdní dráhy, silnice a dálnice a který mohl posloužit jako vítaná hrací plocha pro synovcova autíčka.
KURVÍTKO
Určitě jste si všimli že pokud nějaké zařízení rozeberete a zase složíte, zbude na stole jedna součástka, která nikde neschází a přitom vše normálně funguje. Po čase jsem přišel na příčinu. Ta věc, co zbyla, se nazývá kurvítko a slouží k tomu, aby se zařízení rozbilo přesně týden po skončení záruky. Takže pár dní před koncem záruční doby stačí mašinku rozebrat a znovu složit, kurvítko zahodit a je na dlouhou dobu klid.
Iveta Kollertová: Moment rozpadu
Snažila jsem se všechny obtěžovat co nejméně, vlastně jsem se jen dívala na televizi a sem tam mne Jarda vyvezl na vypůjčeném vozíku ven na dvorek. To byly ty chvilky jediného štěstí. Ráda vzpomínám na náš „výlet“, kdy běžel po silnici a mně vlály vlasy kolem tváří. Stromy nás míjely a sklenice studeného piva před hospodou byla odměnou.
Eduard Světlík: Umění číst / Výslech
Nemám na mysli ono umění, které z šestiletého analfabeta dělá gramotného školáka. Jde mi o to, že i gramotný člověk v dospělém věku se musí občas potýkat s požadavkem kdy, kde a co číst, aby z toho měl potěšení i užitek, že to není věc tak docela samozřejmá, ale též umění jistého druhu.
Miroslav Horníček: Jak se zachovati, vnikne-li do obřadní síně šakal
Podivná příhoda se stala v alpské vesničce neveliké velikostí, leč významné svým významem. V neděli 26. května 1881 vnikl při sňatku zdejších snoubenců z příčin dosud nezjištěných do místního kostelíčka šakal.
Jitka Dolejšová: Sluníčkový lampion
Šla jsem pomalu naší ulicí, usmívala se na svět, nakukovala do výloh – a vtom jsem ho uviděla. Ve výloze malého krámku visel lampion. Vypadal jako sluníčko, co se chechtá od ucha k uchu. Ale co mě zaujalo – to lampionové slunce mělo na očích nakreslené tmavé sluneční brýle. Vlastně se tak chránilo samo před sebou.
Tomáš Zářecký: Proč nechodíme do kina?
Ač to není mým zvykem, koupil jsem si nedávno noviny. Čekala mě dlouhá cesta vlakem a hledal jsem nějaký prostředek, jak si ukrátit dlouhou chvíli. Knížku jsem zapomněl doma, respektive jsem nemohl najít místo, kam jsem ji předchozího večera uklidil. V mém přesvědčení, že si musím nutně obstarat nějaký zdroj zábavy, mě podpořila ještě světelná tabule, kde vedle čísla mého rychlíku postupně naskakovalo patnáct, dvacet pět a nakonec třicet minut zpoždění.