Jak se to stalo, že se Sovětský svaz rozpadl
A pohledy mladých vyjukanců se zarazily na té hrůze před kašnou. Praví a nefalšovaní amerikáni, o kterých toho tolik zlého slyšeli od politruka při školení… Soudruh politruk jim mnoho vyprávěl i zlých kovbojích, vraždících ubohé indiány. A ten to musel dobře vědět, protože mu o tom kdysi říkal starší soudruh, jehož otec bělogvardějec v emigraci jednou viděl o kovbojích film. Barevný.
Jan Hora: Sběratel dobrodružství (7) V medvědích spárech
.jpg)
Rod Darnell patřil mezi nejzkušenější zálesáky na Aljašce. Působil jako lovecký průvodce. Jednoho kalného a mlhavého rána, bylo 29. září roku 1957, se vydal se svými klienty Vernem Clemonsem a Ree Reindeauem na lov jelenců ušatých. Nacházeli se asi sedmdesát mil od Juneau v horách blízko pobřeží, kde měli zakotvený člun. Rod Darnell kráčel po stezce, kterou znal z dřívějška a věděl, že vede k pastvinám, kde se jelenci často zdržují. Vern a Ree se drželi vzadu a těšili se na pěkný lovecký zážitek.
Luděk Ťopka: Podivní tvorové z jiného světa (5)
Jednou, bylo to krátce po mém příletu do Nigérie, došlo u jedné z vrtných souprav k vážné poruše pohonu vrtné tyče a bylo nutno urychleně obstarat příslušný náhradní díl. Soupravy byly západoněmeckého původu a výrobce neměl v Nigérii žádnou afilaci, ani agenta a už vůbec ne nějaký sklad.
Egon Wiener: Na staré židli vzadu pod stromem
Když jsme byli ještě jako za groš kudla, svět kolem nás měl jenom dvě barvy. Černou a bílou. A všechno, co jsme znali, bylo buď sladké, nebo kyselé, na co jsme sáhli, bylo buď horké, nebo studené. Svět byl jako placička s plotem za rohem. A plot byl celý ze dřeva. Na zahrádce za domem byly jen dva stromy. Jabloň a celá zkroucená stará švestka, pod kterou sedávala moje babička, ruce složené do klína. Prsty měla zkroucené jako houslový klíč. Byla skoro slepá a stále jí byla zima. To byla moje babička, pořád zabalená do teplé deky, aby ji vítr neodvál.
Martin Kašpar: Uplakané Vánoce
Na Štědrý den pršelo. Řekne-li se "Vánoce na blátě", už se nad tím nikdo nepozastaví, je to běžný jev posledních mnoha let. Vzpomínám na Vánoce před 40 lety, kdy sníh od svatého Martina jen zřídka přečkal vánoční svátky. Většinou byla obleva, ale když se někdy poštěstilo a na Vánoce byl sníh, většinou moc nemrzlo. Takže letošní uplakané Vánoce nejsou žádnou výjimkou. Vlastně jsme to tak nějak všichni čekali. Jen si vždycky bezmocně povzdychneme. Hlavně když budou veselé, plné slavnostní atmosféry a hojnosti jídla.
Andrea Snopková: Nejkrásnější dárek
Tak jako každá žena, i já jsem zatoužila stát se mámou. Na žádného „prince na bílém koni“ jsem nenarazila a začínala jsem si dělat vrásky. Třicítka na krku a já vlastně neměla „nic“. Říká se, že láska je mocná čarodějka, ale v mém případě se tím čarodějem stal mocný internet. Svého současného přítele jsem si našla přes věhlasný Facebook. Docela sranda!
Kamila Urbanová: Teplé bačkory, zástěra a tepláky
Nebýt na obtíž vlastním dětem a přitom prožít krásný podzim života, to je sen mnoha starých lidí... Ráno stejné jako obvykle. Skupinky starších dam a pánů se trousily z jídelny domova s pečovatelskou službou směrem k výtahům. Vlastně nebylo tak úplně stejné, to dnešní ráno napadl konečně sníh. Anna Slavíková odcházela na svůj pokoj s bábovkou zabalenou do ubrousku, která jí zůstala od snídaně. Rozloučila se na chodbě se sousedkou Marií a popřála jí hezký den.
Vladimír Kulíček: Vodnatelná hlava / Není nad zdvořilost
Podnik, do kterého jsem nastoupil jako projektant v první polovině padesátých let, nebyl ještě stabilizován, a tak sídlil v nejrůznějších pronajatých prostorách po Praze. Tak hned osobní oddělení, kde se mnou sepisovali vstupní data, sídlilo v mlékárně, dokonce nápis byl ještě nad vstupními dveřmi.
Egon Wiener: Sníh | Drobná pohlazení | Cestování
Je teprve začátek prosince roku 2010 a sníh zasypal dvojměstí Jablonec - Liberec. Města se oblékla do svátečního, do bílého. Celé okolí je v bílém, září jak šaty, které si oblékla nevěsta. Sníh padá dál, tančí a skotačí. Celý kraj si oblékl bílý frak, bílé boty, čepici, rukavice z bílé příze, bílé náušnice. Kolem se vše topí v bílé mlze a jen černí ptáci nevěřícně tiše sedí na stromech.
Lucia Bizarretová: Poezie
Lucia Bizarretová (*1989) – študuje žurnalistiku na FF UKF v Nitre, kde aj momentálne žije. Svoju tvorbu publikovala v českom magazíne pre súčasnú poéziu Psí víno, v internetovom denníku Britské listy a niekoľko jej básní vyšlo v preklade v poľskom mesačníku Odra. Počas leta 2011 založila elektroKatarína Sojkovánický literárny časopis iLeGaLiT, ktorý sa snaží dávať priestor mladým a menej známym autorom.
Ivo Fencl: Myška
Býval jsem pošťák. Večer jsem prošel vrátky penzionu a všiml si asi šesti štamgastů. Pozdravil jsem, vyhoupl se na vysokou stoličku a netrvalo to ani půl minuty a objevil se Jakub. Já si dal pivo a dohromady se sklenicí už přidržoval krabičku od sirek. „Viděl jsi film Zelený sršeň?" Jakub myl sklenice, jako by byl na klíček, a jenom zavrtěl hlavou. Zběžně jsem vysvětlit, proč se mi tento americký paskvil jeví jako relativně zajímavý, i když je, uznávám, spíš pro školáky. „Aha,“ řekl Jakub – a zeptal se, zda chci druhé pivo.
Jitka Dolejšová: Racek (od Richarda Bacha)
Hlavním hrdinou mystického podobenství o základním lidském poznání je skutečně racek. Je to zkrátka pták, který létá s ostatními nad mořem a hledá potravu. Zdánlivě nic neobvyklého, jenomže náš Jonathan si ve svém ptačím mozečku klade otázku: „Proč?” Skrz pokusy a omyly přichází na to, že aby byl jeden šťastný, musí nejprve zjistit, co miluje nejvíce. Do této lásky je třeba se vrhnout hlava nehlava, s odvahou, vytrvalostí a maximální rozhodností
Luděk Ťopka: Podivní tvorové z jiného světa (3)
Byla ledová a v mžiku naplnila boty a nohavice kalhot, které patřičně ztěžkly. Vydrápali jsme se na bahnitý břeh a znovu zalehli. Myslel jsem, že snad zmrznu, než se zase pohneme, a toužil, aby to už začalo, a přitom mne napadlo, jestli bych se na takový rozkaz k boji těšil i ve skutečné válce. Naštěstí netrvalo dlouho a k nebi vyletěla kýžená červená raketa – povel k útoku.
Vlastimil Marek: Návod na použití muže
Vážené ženy všeho dospělého věku, tahle otázka zcela jistě napadla každou z vás. Pokud to tedy ještě nevíte, přináším vám radostnou zvěst: poprvé v historii lidstva už prokazatelně víme, že ženy jsou jiné než muži. Výzkum odlišností některých funkcí obou našich mozkových hemisfér začal v 60. letech, ale až od 80. let, kdy za něj dostal R.Sperry Nobelovu cenu, začínáme chápat důsledky tohoto objevu, jenž následně přinesl celou řadu překvapivých, ale vlastně i logických zjištění.