Vlastimil Marek: Návod na použití muže
Vážené ženy všeho dospělého věku, tahle otázka zcela jistě napadla každou z vás. Pokud to tedy ještě nevíte, přináším vám radostnou zvěst: poprvé v historii lidstva už prokazatelně víme, že ženy jsou jiné než muži. Výzkum odlišností některých funkcí obou našich mozkových hemisfér začal v 60. letech, ale až od 80. let, kdy za něj dostal R.Sperry Nobelovu cenu, začínáme chápat důsledky tohoto objevu, jenž následně přinesl celou řadu překvapivých, ale vlastně i logických zjištění.
Zita Malaníková: Poezie
V roce 2008 jsem vydala sbírku básní Hledání modrého květu. Tomu předcházelo publikování v pěti almanaších v nakladatelství Alisa od roku 2006–2008. Za své básně jsem obdržela několik ocenění a možnost účastnit se mezinárodní soutěže v Polsku. V této soutěži jsem obsadila třetí místo. V listopadu 2008 jsem se zúčastnila autogramiády pořádané KSA Praha.
Jitka Dolejšová: Příběh psí, strašidelně tajnosnubný
Bojar s Lupinem žili v sociálním smíru. Uvolněnou plaňkou v plotě se oba psí kamarádi, s tichým souhlasem svých pánů, často navštěvovali. Psí kluci si vyhrabali i tajný únikový východ a podnikali výpravy. Jejich kamarádství bylo přerušeno jen ve chvílích, kdy se oba, zaslepeni láskou, zakoukali do stejné psí slečny. To hned bylo štěkání a výhružného vrčení, hrozivého cenění zubů, ňafání a blafání.
Naše rodinné dialogy
Dopoledne jsme byli s tříletou dcerkou v kostele u jesliček. Odpoledne jsme pekli vánoční cukroví a zpívali vánoční koledy. "Vzpomeneš si, co je to Betlém?" "Jo, to je taková díra, v tom je kráva a nad ní svítí baterka" ■ "Neválej se po těch schodech, pak se budeš divit, jak máš umazanou bundu." "Já se divit nebudu, máma se bude divit!"
Danuše Markovová: Pes, který zakopával ve tmě
Každý z nás občas musí zakopnout či klopýtnout, aby se pro příště poučil z chyb. Někomu se to podaří hned zatepla zrána. Pak takovéto zakopnutí, kterému by spíše příslušela jiná předpona, se neobyčejně zbrkle promítne do ranního vstávání. Nejenže není čas na mžiknutí oka, natož na dlouhé přemítání. Do reality jsme vrženi střemhlav zdravou nohou, jejímž hnacím motorem je nakopnutá. Dostává nás do takového kalupu, jaký jsme naposledy zažili na základní škole při hodině tělocviku, když jsme v družstvech zápolili, kdo nejrychleji doskáče po jedné noze k vytyčené metě.
Cecilka Věra Pexová: Náš děda Pašák
Jednou jsem ho doprovázela do antikvariátu, kde sháněl kuchařku Magdaleny Dobromily. Mladinká prodavačka se dívala překvapeně, zřejmě přemýšlela, co mají všechno na skladě, nicméně děda zcela vážně pravil: "Jak se tak na vás dívám, slečno, vám vaření nic neříká, nemohla byste mi zavolat nějakou služebně starší kolegyni?"
Rudolf Křesťan: Trvale na repertoáru
Kromě Hamleta, Othella, Romea a Julie patří ke stále hraným rolím také Mikuláš, čert a anděl. Byť jen v amatérském podání a takříkajíc v bytovém divadle. Zato jde o postavy s ještě delší tradicí, než jsou ty Shakespearovy. Možná i malému Williamovi naděloval Mikuláš; v té době byla jeho role už notně propracovaná a vybroušená, neboť v kostýmované podobě obchází děti od 10. století.
Vladislav Neužil | Jitka Dolejšová: Příběhy z hor
Byl nádherný zimní den. Teplota něco málo pod nulou, kolem pětadvaceti centimetrů čerstvě napadaného „prašanu“, občas vysvitlo i slunce. Ideální den pro „běžkaře“. Mezi nimi jsem ovšem nemohl chybět ani já. Tenkrát mně bylo něco málo přes třicet a cítil jsem se ve výborné fyzické formě. Běh na lyžích jsem miloval.
Ivan Kraus: Než přijdou
Než přijdou, zmocní se mé ženy náhle nepopsatelný neklid a ona se bez bližšího varování pustí do úklidu. Připraví si přístroje, nářadí, nejrůznější chemické přípravky a dá se do práce. Běhá s velice silným vysavačem po bytě a vysává vše, co se jí nezdá. Pak naleští linoleum a pustí se do čištění koberců. K tomu účelu má jiný přístroj, který po sobě zanechává jakousi vlhkou stopu. Po této stopě se tak žena vydá, aby ji přečistila jakousi pěnou, která je k tomuto účelu určena.
Egon Wiener: Lodní turistika v Libereckém kraji
Dobrý den, pane kapitáne… Začínám, jako bychom si esemeskovali, nebo psali e-mailem. Ještě jsem na Vaši loď nenastoupil, nejsem si docela jistý… Ne, nemyslím, že bych Vám psal, že se bojím, že má příprava na setkání s Vámi a Vaší lodí je mých pár minut plavby na kanoi. Že nejdál jsem plul na nafouknuté pneumatice od traktoru po Nise od mostu v Machníně k Pfeiferově fabrice. Ta Vaše loď je velký parník.
Jitka Dolejšová: Rodinné dialogy I. / Podzimní poezie
Život přináší spoustu drobných veselých korálků v rodinném balení – různé „přežblepty“, „hlášky“, vtipné odpovědi potomků atd., které se pak v rodině tradují. Jistě je znáte i z Vašich domovů. Chcete se o ně podělit i s ostatními čtenáři? Napište nám je do Pozitivních novin… Může tak vzniknout originální „Lékárnička první pomoci PN“, která bude obsahovat podobné léčivé „kapičky“ a „pilulky“, které můžete užívat v případě nepohody bez lékařského předpisu.
Milan Markovič: Naozaj sme ako ony?
So zvieratami žijeme na tomto svete už poriadne dlho a určite ich tu pár bolo aj skôr ako my. Určite, lebo podľa Darwina... Ale nie o tom som chcel. Sme my ľudia často namyslenejší ako sa sluší a patrí. Aspoň čo sa vzťahu k našim zvieracím spolupútnikom týka. Vyvyšujeme sa nad nich, ponižujúce prirovnania pre nich vymýšľame a pritom sa odpradávna od nich učíme.
Zdeněk Huspek: Na prahu dospělosti
Když před osmnácti lety skončilo budování lepších zítřků, jedním z těch pozitivnější důsledků změny režimu bylo otevření hranice na Západ. Zboření železné opony, obrazně řečeno. Neprostupnost hranice jsme my, obyvatelé západních Čech, nesli obzvlášť nelibě. Televizní signál německých programů opona zadržet nedovedla, a tak jsme mohli sledovat, jak žijí lidé na druhé straně.
Danuše Markovová: Radost z nalézání
V životě stále něco hledáme. Dřív nebo později třeba i nalezneme, pokud jsme urputní a nehodláme se jen tak lehce a zbytečně vzdávat. U mě to bývá také tak. Sotva si skvělý okamžik z nalezení stačím vnitřně uvědomit či dokonce zažít, namísto něj se dostaví zvláštní neklid z klidu. Tato nedefinovatelná posedlost, popoháněná vnitřním hlasem nespokojenosti, ze mě dělá věčně hledající bytost. Nevím, zda je to dobře či ne.