Na další sezónu jsme už vyjeli společně. Manželka se starala o svých sedm lvů, vezla si je ve dvou nových vozech, denně čistila klece a porcovala maso a krmila své svěřence, a když jsme někde stáli víc jak dva dny, postavili dělníci uprostřed zvěřince velkou klec a tam Helena lvy vypouštěla a cvičila je podle návodu pana Crháka. Diváci na prohlídce zvěřince mohli to vše sledovat, takže bylo plno.
Já zase dělal předvoj a spojku a vracel jsem se do cirkusu vyřídit řediteli korespondenci a očíhnout, jestli se cirkusová elita nedala do ferbla, vymýšlet nové způsoby reklamy a … ještě něco. No ano, o přestávkách jsem byl ve zvěřinci a přenášel v kleci rekvizity. Už jsem si trochu zvyknul a někdy jsem se zapomněl bát, ale pokaždé se něco vyvrbilo tak, že jsem se zase zpotil strachy. Jednou trochu pršelo a my jsme přesto chtěli udělat kšeft ve zvěřinci a předváděli jsme náš program. Jenže lvům se to na mokrých rekvizitách smekalo, znervózněli a zřejmě vycítili i moji nervozitu, a začali si víc dovolovat. Navíc jsem udělal tu blbost, že jsem si vzal černý nepromokavý plášť, který se lesknul, což bylo pro lvy něco nového a třeba jen ze zvědavosti si chtěli packou sáhnout na to blýskavé a dotírali tak, že někdy klacek nestačil a musel jsem po nich něčím mrštit, aby dali pokoj. Tohle vystoupení mě tedy řádně vyždímalo.

Se lvy ovšem bývala i zábava. Jednou přijelo ze Sovětského svazu dvanáct statných lvů a jedna neméně statná krotitelka. V Rusku cirkusy sídlí většinou v kamenných budovách a lvi se převážejí ze zvěřince do manéže v malých transportních bednách na malých kolečkách, což na betonu dobře jezdí. U nás však na rozmoklé trávě zapadla kolečka do země a s transportkou se nedalo pohnout. První den se tedy lvi před diváky neobjevili. Druhý den jsme přivezli tři naše osvědčené zvířáky, které měly po straně dvířka, aby v případě potřeby mohla zvířata přecházet z vozu do vozu. Za asistence krotitelky se takto tři zvířáky spojily a do prvního začali pouštět z transportek lvy. Ti si prohlíželi nové prostředí, zvědavě všechno obhlédli a z prvního šli do druhého a z druhého do třetího. Protože u toho třetího někdo zapomněl zavřít dvířka, první dva lvi zas vyskočili ven a než jsme to stačili postřehnout, lvi už se promenovali na place mezi dělníky. Uviděl je elektrikář a ten naštěstí právě nesl žebřík, takže hbitě vyšplhal na střechu nejbližší maringotky a žebřík ještě odhodil, aby snad za ním lvi nevylezli. Pár kluků utíkalo pryč a šup přes plot do nějaké zahrádky, z druhého patra je zahlédla majitelka a začala na ně vřískat, mažte pryč z těch záhonků! Utekli lvi, řvali kluci, a to už je paní spatřila a pokoušely se o ni mdloby. Byl to ale všechno zbytečný poplach, protože tihle lvi, zvyklí chodit na procházku, se nechali svou krotitelkou vzít za hřívu a jako beránci s ní odkráčeli do nového obydlí.
Zpovzdálí to vše sledovala jedna milovnice zvířat a usoudila, že ty kočičky jsou dostatečně krotké na to, aby si je šla pohladit, vyčkala příhodného okamžiku a přelezla plot. Jedna kočička jí šmahem utrhla ruku. Obchodvedoucímu tedy přibyla další pracovní povinnost: návštěvy nešťastné paní v nemocnici a vysvětlování na policii.
Když jsme stáli v Bratislavě, přišel se do cirkusu podívat Vlasta Burian a o přestávce taky sledoval naši zkoušku se lvy. Všichni už odešli na druhou část programu, jen on s malým hloučkem svých přátel zůstal a stále se na něco vyptával, všechno ho zajímalo a přiznal se, že si vždycky přál vstoupit do klece mezi lvy. Helena ho překvapila. Do ruky mu dala bič a vešla s ním do klece. Já tam ovšem pustil jen Hasana a Cézara, ale to Burianovi stačilo. Bylo na něm vidět, jak je šťastný. Fotoaparáty jeho přátel cvakaly a on se spokojeně usmíval.
O časté veselí se v této sezóně staral i výborný bubeník a alkoholik Paňťa. Když mu došly peníze, vyhandloval pivo za svetr nebo čepici, a jednou doháněl rozjíždějící se transport v trenýrkách, protože ohleduplný vrchní od něj postupně odkoupil i kalhoty.
A aby nezůstalo jen u té srandy, koncem sezóny dorazily prověrky i do tak odlehlého oboru, jako je cirkus. Jakmile skončí sezóna, mám se dostavit na ředitelství před prověrkovou komisi. 

Ukázka z knihy "Snad jsem nezabloudil..."