Romance pro Žoržínu (10)
Strejdu Karla jsem poznala okamžitě. OK, Žorži, pravil, když si mě řádně prohlíd. Pomyslela jsem si, že se toho jména už nezbavím, koneckonců s americkým přízvukem neznělo špatně. Chtěla jsem vědět, kde nechal vousy a strejda povídal, že je reprezentant konzervativců a určitý věci se nehoděj do jeho novýho postavení. Přitom kroutil krkem a potahoval za novou kravatu ve falešnejch klopách jinak solidního saka, hrozila, že ho zardousí, a já jsem mu pošeptala, že kvůli mně si brát kravatu nemusel.
Nedělní chvilky s poezií .... Eva Mišíková
PhDr. EVA MIŠÍKOVÁ | Narozena 13. 2. 1961 v Káhiře. Vystudovala Filozofickou fakultu UK v Praze, hlavní obory francouzština, ruština. Překládá z francouzštiny hlavně současnou poezii (Jean Tardie: Mezi dveřmi a oknem, Jean Follain aj.), písňové texty, prózu (Dali-Pauwels: Vášně Salvatora Dalího). Své básně a kratší prozaické texty publikuje časopisecky – Literární noviny, Iniciály, Poezie 91, Five Fingers, Humus, ale i ve své knižní sbírce Civilizování půd (1994), z níž byla čerpána tato informace i básně Zevnitř a Orloj.
Antoine de Saint - Exupéry: Modlitba
Neprosím o zázrak, Pane, nýbrž o sílu pro všední den./ Nauč mne umění malých kroků./ Učiň mne důvtipným a vynalézavým, učiň mne jistým, abych si uměl správně rozdělit čas./ Daruj mi jemný postřeh, abych pochopil, co je prvořadé a co druhořadé./
Václav R. Židek: Sám ve víru zdymadel - recenze
…stál jsem na Rohanském ostrově před žlutým vchodem do nouzové stavby. Na dveřích připevněný nápis Povodí Vltavy – závod Dolní Vltava a já byl nesmírně zvědavý, jak celé jednání dopadne. Ve vrátnici jsem se zeptal, kdo obhospodařuje přehrady na dolním toku Vltavy. Bylo mi sděleno, že úseková technička Svatošová. Byla to hezká blondýnka, které jsem se představil a řekl, že sháním výjimku pro proplutí komorami přehrad ve Štěchovicích a ve Vraném nad Vltavou.
Jana Stuchlíková: Kamarádi | Azor
Tak. Vše je připraveno, sbaleno, může se jet. Rozloučila jsem se svými dospělými syny, kteří na příštích čtrnáct dnů odjíždějí velet skautskému táboru. Vzhledem ke skutečnosti, že oněch padesát kilometrů jeden zvládal autem a druhý na kole, oběma se dostalo nezbytných rodičovských rad jako: „Jeď opatrně, dávej na sebe pozor a když dorazíš, dej vědět, že jsi v pořádku.“ Hoši se rozloučili šibalským úsměvem a větou: „Neboj, a bohatým budeme brát a chudým dávat.“
Čtyři vánoční dary
Na bílém obláčku seděl andělíček a díval se dolů. Čekal, až vyjde první hvězda a po jejím paprsku se snese k zemi. Byl Štědrý den a sám Pán Bůh jej vyslal jako posla dobrých zpráv. Dal mu čtyři zázračné věci.
Petra Haasová: Dovolená s vodoléčbou
Vidina týdenní dovolené, strávené lenošením na koupališti, pozdním vstáváním a konzumováním špekáčků u táboráku, se přede mnou pomalu, ale jistě rozplývala. Do ordinace s nádherným výhledem na lázeňskou kolonádu svítilo sice slunce plnou intenzitou, ale na čele pana doktora seděl temný mrak.
Zdeněk Pošíval: Vůně čerstvých pilin, chleba a medu (1)
Vůbec ničemu jsem nerozuměl a to bombardování nechápal. Bylo mi známo, že nějaká válka se děje, hodně se o ní všude mluvilo, jenže ta se odehrávala bůhvíkde. Kluci z naší školy chodívali na Šance hrát si na vojáky, bojovali proti Nuselákům, ale mě maminka ven nepouštěla. V domě bydleli v bytech po Židech nějací Němci, co nosili uniformy; prý nás chránili před nepřátelským útokem.
Egon Wiener: Gastronomie aneb Co jíme | Ulice ztracené jistoty | Na západ od Liberce leží Dubnice
Byl jsem s Janou na večeři. Oblíbil jsem si jednu „vývařovnu“, kterou vedou místní Číňani. Nevím, co sami vaří, pečou, smaží, co jim vozí zamražené, už hotové v alobalu, v pekáči, ale tihle si se mnou dá-li se to tak říci i popovídají. Já se bavím rád a rád něco k tomu sním. Bude to asi něco podobného tomu, co dělal můj tatínek před sto lety, když si došel do hospody na guláš. Má přítelkyně si dala na začátek jídla černé vejce. Pokud jsem dobře rozuměl tomu, co mi čínský číšník vyprávěl, tak vajíčka se „zakopou“ do červené hlíny, nechají se zčernat a pak se podávají k jídlu.
Helena Rösslerová: Moje ranní jízda
Pražskou dopravní špičku nikomu nepřeji. Jezdím do práce ze Zličína na Anděl, kdysi otázka deseti minut, dnes - no, za poledne stále krásných patnáct, jenže já jezdím do práce ve špičce, a to je plných šedesát minut, když mám štěstí! Snažím se tomu uniknout různě. Například tramvají, ale to nejde vždycky. Když už musím jet autem, stojí mi za to vstávat v půl šesté, abych do půl sedmé vyrazila – jedině tak se dá dopravní zácpě uniknout.
Hana Rubišarová: (Ne)mobilní babička
Výraz spatřený v její tváři po sdělení této zprávy se mi zjevoval ještě dlouho poté, oči vytřeštěné, ústa dokořán, vlasy postavené hrůzou, takto vypadala má babička, naprostá odpůrkyně veškerého modernismu, když jsem jí sdělila novinu o nápadu předat jí můj starý mobilní telefon z důvodu lepší zastižitelnosti.
Milan Markovič: Knihy už požičiavať nebudem!
Išiel som si kúpiť knihu. Anny Kareniny sa mi zachcelo – minule som ju doma hľadal kvôli čomusi a dobrú chvíľu mi trvalo, kým som zistil, že sa zrejme stala jednou z obetí mojej ochoty požičiavať. Na klasiku si však potrpím, a tak som si povedal: dokúpim. A zašiel som hneď do toho najväčšieho kníhkupectva. Tu musia mať všetko, hovorím si.
Znovuzrození Kocourkova
Zase nám trochu popršelo, zem se napila a začalo rašit zaseté semeno. Vzniklo zvláštní klíma, pro klíčení a rychlý růst všeho možného. Každý rok se nedaří, to je jako s bramborami. Některý rok jsou malé, druhý zase moc pohnilé, třetí je žere mandelinka. Ale když je dobrý rok, daří se všemu tak dokonale, že dovede vykvést i blbost.
Stanislav Moc: Jejich dědečkové měli s delfíny smlouvu
Dneska jsem vstal po šesté a hned jak jsem vyšel ven mi bylo jasné, že to nebude lehká procházka. Od huby se mi valila pára sraženého dechu, že jsem ani kouřit nemusel. Teploměr ukazoval 4 stupně. Dal jsem se poklusem směrem k beachi, ač v sandálech jinak neběhám, ale potřeboval jsem se zahřát. Na pískové duně nad pláží jsem se zastavil a vydechl překvapením.