Čtyři vánoční dary
Na bílém obláčku seděl andělíček a díval se dolů. Čekal, až vyjde první hvězda a po jejím paprsku se snese k zemi. Byl Štědrý den a sám Pán Bůh jej vyslal jako posla dobrých zpráv. Dal mu čtyři zázračné věci.
Petra Haasová: Dovolená s vodoléčbou
Vidina týdenní dovolené, strávené lenošením na koupališti, pozdním vstáváním a konzumováním špekáčků u táboráku, se přede mnou pomalu, ale jistě rozplývala. Do ordinace s nádherným výhledem na lázeňskou kolonádu svítilo sice slunce plnou intenzitou, ale na čele pana doktora seděl temný mrak.
Zdeněk Pošíval: Vůně čerstvých pilin, chleba a medu (1)
Vůbec ničemu jsem nerozuměl a to bombardování nechápal. Bylo mi známo, že nějaká válka se děje, hodně se o ní všude mluvilo, jenže ta se odehrávala bůhvíkde. Kluci z naší školy chodívali na Šance hrát si na vojáky, bojovali proti Nuselákům, ale mě maminka ven nepouštěla. V domě bydleli v bytech po Židech nějací Němci, co nosili uniformy; prý nás chránili před nepřátelským útokem.
Egon Wiener: Gastronomie aneb Co jíme | Ulice ztracené jistoty | Na západ od Liberce leží Dubnice
Byl jsem s Janou na večeři. Oblíbil jsem si jednu „vývařovnu“, kterou vedou místní Číňani. Nevím, co sami vaří, pečou, smaží, co jim vozí zamražené, už hotové v alobalu, v pekáči, ale tihle si se mnou dá-li se to tak říci i popovídají. Já se bavím rád a rád něco k tomu sním. Bude to asi něco podobného tomu, co dělal můj tatínek před sto lety, když si došel do hospody na guláš. Má přítelkyně si dala na začátek jídla černé vejce. Pokud jsem dobře rozuměl tomu, co mi čínský číšník vyprávěl, tak vajíčka se „zakopou“ do červené hlíny, nechají se zčernat a pak se podávají k jídlu.
Iveta Kollertová: Tak šlápni na plyn
Dveře od pokoje se otevřely a rodinka vešla dovnitř. „Mamčo, tak tady máš svého vnoučka!“ řekla Jana a vložila mi do náruče maličké stvoření v zavinovačce. Ucítila jsem, jak se mi sevřelo hrdlo. Mlčky jsem si prohlížela ten dýchající uzlíček štěstí. „Tak jsem se tě dočkala, maličký,“ zašeptala jsem a rozplakala se. „Vítej, mrňousku, já jsem tvoje babička, víš?“
Helena Rösslerová: Moje ranní jízda
Pražskou dopravní špičku nikomu nepřeji. Jezdím do práce ze Zličína na Anděl, kdysi otázka deseti minut, dnes - no, za poledne stále krásných patnáct, jenže já jezdím do práce ve špičce, a to je plných šedesát minut, když mám štěstí! Snažím se tomu uniknout různě. Například tramvají, ale to nejde vždycky. Když už musím jet autem, stojí mi za to vstávat v půl šesté, abych do půl sedmé vyrazila – jedině tak se dá dopravní zácpě uniknout.
Hana Rubišarová: (Ne)mobilní babička
Výraz spatřený v její tváři po sdělení této zprávy se mi zjevoval ještě dlouho poté, oči vytřeštěné, ústa dokořán, vlasy postavené hrůzou, takto vypadala má babička, naprostá odpůrkyně veškerého modernismu, když jsem jí sdělila novinu o nápadu předat jí můj starý mobilní telefon z důvodu lepší zastižitelnosti.
Milan Markovič: Knihy už požičiavať nebudem!
Išiel som si kúpiť knihu. Anny Kareniny sa mi zachcelo – minule som ju doma hľadal kvôli čomusi a dobrú chvíľu mi trvalo, kým som zistil, že sa zrejme stala jednou z obetí mojej ochoty požičiavať. Na klasiku si však potrpím, a tak som si povedal: dokúpim. A zašiel som hneď do toho najväčšieho kníhkupectva. Tu musia mať všetko, hovorím si.
Znovuzrození Kocourkova
Zase nám trochu popršelo, zem se napila a začalo rašit zaseté semeno. Vzniklo zvláštní klíma, pro klíčení a rychlý růst všeho možného. Každý rok se nedaří, to je jako s bramborami. Některý rok jsou malé, druhý zase moc pohnilé, třetí je žere mandelinka. Ale když je dobrý rok, daří se všemu tak dokonale, že dovede vykvést i blbost.
Stanislav Moc: Jejich dědečkové měli s delfíny smlouvu
Dneska jsem vstal po šesté a hned jak jsem vyšel ven mi bylo jasné, že to nebude lehká procházka. Od huby se mi valila pára sraženého dechu, že jsem ani kouřit nemusel. Teploměr ukazoval 4 stupně. Dal jsem se poklusem směrem k beachi, ač v sandálech jinak neběhám, ale potřeboval jsem se zahřát. Na pískové duně nad pláží jsem se zastavil a vydechl překvapením.
František Mendlík: Nostalgie Bezovka
Jako by nebyly. Ze železničních stanic mizí stavědla a traťová hradla z tratí. Technika jde dopředu a technický pokrok nelze zastavit. A tak jako sledujeme nostalgické jízdy parních lokomotiv, měli bychom mít možnost v budoucnosti navštívit i skanzen starých zmizelých dopravních stanovišť. Traťové hradlo Bezovka bylo pro výpravčí železniční stanice Dobrotín požehnáním. Každý výpravčí sem rád chodil na záskok. Stanoviště bylo vybaveno mechanickými oddílovými návěstidly a klasickými závorami.
Ladislav Gerendáš: Dobrá rada nad zlato!
Milí přátelé, léto už pomalu končí a s ním i vrcholná sezóna zahrádkářům. Co s tím? A tak mě napadlo, že bychom se snad mohli trochu nostalgicky ohlédnout. Jenom na chvíli, třeba v malém okénku pro zahrádkáře. Vykouknout z něho, nadechnout se čerstvého vzduchu a vrátit se na ty naše záhonky a trávníčky. Alespoň v malém souboru více či méně odborných otázek.
Egon Wiener: Pokladní
Svět podle Karla Poláčka, svět První republiky, iluze, která měla tvář Hugo Haase, Ference Futuristy, Vlasty Buriana. Svět podle Pláničky a Bicana. Svět, kde obchodní dům byl tak maximálně Bílá labuť, Brouk a Babka, Baťa a Dům potravin. Blažená doba prastarého kvelbu se zvonkem nade dveřmi. Vše kolem obloženo dřevem, prodavačka s majitelem. Ústřední postava – paní pokladní za pokladnou. Většinou to byla ta, která všemu v obchodě šéfuje a velí. Manželka majitele obchodu. Jedno, zda na korze, nebo v zapomenuté vesničce kdekoli v Čechách Vojtěcha Rakouse.