Znovuzrození Kocourkova

Rubrika: Literatura – Zbývá dodat...

Zase nám trochu popršelo, zem se napila a začalo rašit zaseté semeno. Vzniklo zvláštní klíma, pro klíčení a rychlý růst všeho možného. Každý rok se nedaří, to je jako s bramborami.
Některý rok jsou malé, druhý zase moc pohnilé, třetí je žere mandelinka. Ale když je dobrý rok, daří se všemu tak dokonale, že dovede vykvést i blbost.
A místo, kde se hojně vyskytuje, je léta známé jako Kocourkov. Nevím, proč zrovna to jméno. Takové kočky jsou vcelku chytrá zvířata. V jejich společenství je to jasné. Jsou známá pravidla, která se obvykle dodržují. Jen trochu té falešnosti jim lze vyčíst – tak snad jen proto to jméno.
V Kocourkově si řekli, že nemají co dělat, tak půjdou k volbám. Křížkovat už umí, tužky dostanou a demokracii si udělali tu svou, kocourkovskou. A tak začalo přemítání koho volit pro své světlé zítřky. Tváře, šklebící se z velkých plakátů, slibovaly a slibovaly, až nakonec zapomněly co. Všichni ale měli jedno společné – jejich dobro. Samozřejmě, že hned po tom svém. To ale nebylo řečeno. Takové věci se neříkají nahlas. To není demokratické. Kocourkovští byli na vážkách, koho vybrat.
Pepík – švec, nemá do čeho píchnout – slibují mu práci, bohatý řezník nemá na nový dům – slibují mu menší daně, staré Klepáčové rozbořil roh domu náklaďák – slibují obchvat. Po řece plavou láhve a silonové sáčky – bude čistá, slibují jiní. Někteří ani neslibují, jen čekají, jak to dopadne. A pak řeknou – právě tak jsme to mysleli. Pak jsou tu další, ti pro změnu tají své názory a jsou zcela nezávislí. Nezávislí na slibech, nezávislí na názorech, takoví volní by se dalo říci. Co za tím  vším stojí vrtalo hlavou starému kocourovi a začal uvažovat.
Tak například starosta je odvozené od slova starat se. Řekněte kolik jich je ochotno se opravdu starat. Mít z toho vrásky na čele a v noci nespat. Starat se, aby švec měl práci a po řece neplavalo smetí. To je asi proti lidské přirozenosti, přidělávat si starosti, nemyslíte? Musí v tom být něco jiného, že se všichni o posty tak hádají, málem i perou.
Nakonec v  Kocourkově zjistili, že jim nikdo nevládne a oni žijí dál. Akorát si nedobrovolně zaplatili lístky na to nejdražší divadlo. Sedí a přihlížejí, a to bez přestávky. Ani odejít se nedá, vypískat špatné herce se také nedá. Co se dá? Čekat až budou v Kocourkově opět volby. Zase dostanou kocourkovští do rukou tužky a řeknou jim, jak křížkovat. A bude to jako ve sportce.
Buď to vyjde nebo ne.

text  © Anna Malchárková, 13.12.2006
ilustrace © Václav Židek

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 13. 12. 2006.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.