Nedělní chvilky s poezií .... Jan Anton
Jan Anton „Bývaly doby, kdy mi žluč létala tělem jak vlny tsunami. A já se naučil klidnit toho dravého ve mě. Vytvořil si vlastní cestu, zvykl si milovat svět, i trochu masochisticky, se vším co sebou nese. Poezie si mě našla a vlekla přes dětské říkanice, když mi bylo devět, k volné, někdy až automatické, tvorbě, to když mi bylo čerstvě sedmnáct (jak sladký je ten věk). Připojila se dílka prozaická a díky lásce k hudbě, divadlu a filmu, přičichl jsem z větší či menší dálky i k těmto uměním.
Jana Kazdová: Tohle pro nás není...
V jádru srdce dobrodruh od mládí byl tenhle kluk. Kdo však mohl tušit, že to s jeho sportovními výlevy dojde až takhle daleko? Hydromaniak, H2O šílenec a nevím jak dál, bych měla nazvat svého, vodou zaujatého, otce. Opravdu nevím, kolik vodních sportů ještě nezkusil, mnoho jich ale vskutku není. Celá naše rodina, chtíc stát pevně nohama na zemi, vždy uštěpačně s ironickým úsměvem sleduje tátovo vodní drama.
Iveta Kollertová: Byl to gentleman každým coulem
Neměla jsem jediné ponětí, co mne čeká. Nikdo mi nic neřekl, nikdo mne na nic nepřipravil. Došla jsem až ke dveřím a sáhla po lékařské zprávě. Vstoupila jsem do budovy a hledala nějaký příjem. Byl hned zkraje. Ujala se mne mladá sestřička, převzala ode mne všechny papíry a upozornila mne, že musím počkat na doktora.
Egon Wiener: Matouš | Romantici | Vlasta Burian - rozesmátý komik
Že vám to jméno nic neříká? Tak to promiňte, vy asi nebudete z Machnína. Tady žil Josef Matouš, truhlář, v té překotné době před i po První a Druhé světové válce. Já ho poznal, až když se psala léta padesátá. Přesto vám o něm něco povím. V obci působil jako zdravotník, jeden z mála Čechů, kteří zde žili téměř celé dvacáté století.
Plnoletost
Člověk je tvor velice zajímavý: Když je dítětem, chtěl by být co nejdříve dospělým, aby měl výhody dospělých… Když je dospělým, chtěl by mít výhody dětí… Tak jak to tedy vlastně s těmi výhodami dospělých je?
Vladimír Vondráček: Grafomanie
Když jsem se nyní na penzi a na stará kolena probíral svými šuplíky, uvědomil jsem si sice pozdě, ale přece, že jsem asi grafoman, tedy člověk, trpící chorobnou psavostí! Jistěže to není příliš příjemné zjištění, a tak jsem se rozhodl proti grafomanii bojovat. Samozřejmě ne tím, že bych psát přestal, ale naopak.
Jitka Dolejšová: Trenýrky s přidanou hodnotou
Zbyněk, starý mládenec, trávil každé léto na chatě. Tady mu bylo dobře. Polosamota, příroda nadosah, byl nespoutaný jako pták. Nemusel se holit, nikdo mu nenutil racionální stravu ani každý den čistou košili. Nejraději nosil volné oblečení. Za horkých dnů chodil po zahradě pouze v trenýrkách. Dostatečně širokých, aby mu tam „luftovalo“.
Milan Markovič: Na prírodu sme stále krátki
Rozkážeme vetru, dažďu! – takto pyšne znel populárny slogan za sovietskej éry a celému „táboru mieru“ bolo jasné, že veru určite skôr či neskôr naozaj rozkážeme, lebo Sovietsky zväz – náš vzor - sa už tak rozhodol. Samozrejme, zo sovietskej techniky sme si pritom mohutne uťahovali, lebo napríklad hodinky značky Pobeda, Zarja či Luč sme síce ochotne označovali ako najrýchlejšie na svete, ale iné pozitíva nevykazovali.
Egon Wiener: Vláček na klíček | Telefonní seznam | Ze starých letopisů
Jdu rušnou ulicí našeho města, když nechtěně odposlechnu rozhovor, pravděpodobně babičky, odhadem s tak pětiletým chlapcem: „Už jsi velký kluk a už se musíš chovat, jako babička.“ Ač se mě rozhovor netýkal, zastavil jsem se a čekal, jak chlapec zareaguje. Udělal totéž co já. Zastavil se. Stáhl si čepici skoro až po oči a dlouze, dlouze se díval vzhůru.
Stanislav Moc: Austrálie - můj osud (24)
Stalin chodil do hospody před obědem také a pak samozřejmě kluci z bushe, kteří byli v Darwinu na dovolené. Ostatní přicházeli až odpoledne podle toho, kdy jim končila práce. Někdy také přišel Jirka z přístavu, který pracoval na šichty. Nejhorší pro něj byla noční, protože musel odejít v nejlepším, kdy jsme buď odcházeli do Knickerbokeru nebo kupovali kartony piv a šli se dodělat někam na skály nad mořem.
Vladislav Neužil: Veselé Velikonoce
Každá rodina má své zažité zvyky i zlozvyky. Nejinak je to i v rodině naší. Blížily se velikonoční svátky a to se, jako každý rok, musí uklízet. Někdy mně to připadá jako posedlost vdaných žen. Nemám rád generální uklízení a spontánní mytí oken. Jistě stejně jako většina ženatých mužů. Přetrpěl jsem úklid před vánočními svátky, pokusil jsem se přetrpět i tento předem prohraný boj.
Ivan Fontana: Paradoxy a paralely (3)
Parshalův žlab: koryto, v němž jsou sledovány finanční toky vodního hospodářství. | Manželská smlouva bez lásky je před bohem neplatná. | Někomu se zdálo, že Wall Street je ze zlatých cihel, ale to byl jen sen bankovních lupičů. | Peníze se kutálejí - ekonomika ukazuje jakým směrem. | Ještě dnes se zlatá horečka projeví paranoidním záchvatem bankovního úředníka či krizí na Wall Street.
Ivan Kolařík: O lásce k umění - Polívka se vaří, maso na talíři
Trapné fiasco spojené s představením “Tabatěrka” mě odradilo jenom od kouření. Ne však od toho, abych cílevědomě zdokonaloval své herecké umění. Místo toho, abych si hrál s dětmi z ulice “Polívka se vaří, maso na talíři,” jsem dával přednost účinkování v mnoha divadelních hrách inscenovaných pro širší košířskou veřejnost tetičkou Táňou.
Ivan Kolařík: Ouchylou proti své vůli
A tak to jde s našimi návštěvami pořád - jedna nepříjemná nehoda za druhou. A to se raději sáhodlouze nezmiňuji o tom, jak nadšený cyklista Standa píchnul o ježuru, který se mu nachomýtnul na silnici, a jak ješte ke vší smůle mu při zpáteční cestě k nám udělala díru v hlavě agresivní kavka! Zrovna tak nemluvím o Bohoušovi, kterého jsem přemluvil, aby si se mnou šel zahrát golf ....