Milan Dubský: Tátův první dopis
Dnes v devět hodin dopoledne jsi přišla do našeho světa. Otevřela jsi oči na modrou oblohu a pak jsi poprvé uviděla mámu. Všechno jsme pro Tebe přichystali. Prádélko, postýlku a hlavně místo v srdcích. Dělíme se s Tebou o teplo, myšlenky a cit. Dosud jsme žili Tebou a teď jsme začli žít pro Tebe.
Libuše Čiháková: A vaší kočce to vyřiď taky!
V lázních u oběda posloucháme anekdotu: Přijde pán do hospody a poručí si dvakrát rum. Jeden vypije, druhý si naleje do kapsičky u saka a objedná si znovu totéž. Jeden vypije a druhý rum naleje do kapsičky u saka. Když si ale objednává třetí rundu, hostinský se nesměle zeptá: "Promiňte, pane, ale mohl byste mně říci, proč si lijete ten rum do kapsy?"
Blanka Kubešová: Fiktivní rozhovor
Posněhávalo. Sníh, který ještě včera roztával dřív, než se první vločka dotkla země, dnes rychle umrzal. Brzy ležela na chodníku bílá pokrývka a kupole nedalekého kostelíka vypadala, jako by ji někdo pocukroval. Zuzana vzdychla a přejela si dlaní už pořádně vypouklé bříško. Ti dva cvalíci v něm se ze všech sil hlásili k životu. Kdyby věděla, zda mají nějaké sny, nebo co si tak spolu celý čas vyprávějí?
Dobročinnost za pětku
Muž stojí na zastávce autobusu. Ač přišel na zastávku první, už dávno to tak nevypadá. Přibývající, hlavně ti mladí, si stoupají dopředu. Když přijede autobus, ve kterém zbývá očividně pár míst na sezení, všichni se začnou tlačit do chumlu. Nikdo nechce v autobuse stát. Když dav několikrát do muže strčí, rozmrzele ustoupí. Trpělivě čeká. Nebude se s nikým hádat.
Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (34)
Zase jsem tedy zůstala doma. Tentokrát už ne jako zelená vdova! Spíš jako obětavá matka. Ztráta manžela, a teď i pravidelného kontaktu s lidmi, na mne působila téměř zhoubně. Snažila jsem se maximálně se věnovat svým dětem, ráno jim pomáhala při odchodu do školy, odpoledne jsem už netrpělivě čekala, až se objeví u branky.
Austrálie - můj osud (1)
Já jsem vlastně vždycky utéci chtěl. No, utéct snad zrovna ne, ale podívat se do světa, to jsem chtěl. Jenže za mého mládí to nešlo, prostě vás nepustili. Soudružka správcová, pokud se dobře pamatuji, velice význačná a důležitá osoba své doby ...
Zdeněk Pošíval: Té noci svítil úplněk (6)
Ráno loďka zmizela. Asi jsem musel hodně tvrdě usnout, jinak by mi odchod vnucené družky neunikl. Vlastně jsem spal dost dlouho, neboť slunce se již vyhouplo nad východní svahy a prozařovalo špičky jedlí kolem Slunečního kamene. Obě klisny pořád klimbaly, uplynulé dvě noci byly i pro ně příliš rušné a únavné. Protáhl jsem se a zdvihl hlavu vzhůru. Mušličkový váček uvízl na větvičce, přesahující do přístřešku.
Vladimír Kulíček: Co Čech, to muzikant, aneb i obecní policajt to dokáže
Jako dítko, teprve nedávno školou povinné, jsem tomu moc nerozuměl a teprve později pochopil příčinu obdivných pohledů populace ženské, vrhaných měrou nebývalou na statnou postavu obecního policajta. Snad právě v té době se událo, že pan učitel potkal svého žáčka z první třídy obecné, jak vede statnou krávu na provaze.
Eva Vlachová: Vůně deště
Letošní dlouhá zima nás pořádně unavila. Čekání na jaro bylo natolik vyčerpávající, že jsem skoro zapomněla na zásadu, kterou nám vštěpovala babička. Před Velikonocemi se dům musí blyštět a jarní úklid je vizitkou každé správné hospodyně. Ne, že by se mi chtělo do gruntování. Ale co naplat, vysvitlo sluníčko a ukázalo svým zlatým prstíkem na zapomenuté, nevysmýčené kouty a vykreslilo šmouhy na oknech.
Egon Wiener: Můj vietnamský přítel | Jisté poznání | Tlusté od šunky
Mám přítele, který se na mne usměje a myslí si to, co právě řekl. Je to až k nevíře, že takový člověk (a rovněž 90% jeho komunity) tu existuje. Každý den, šest dní v týdnu, rok po roce je tu s námi. Vždy v dobré náladě, připraven poradit, a když přijde takové nemehlo, jako jsem já, i udělat, rozebrat, složit, nastavit, zabalit a říct si neurážlivou cenu.
Eva Vlachová: Míval jsem klobouk
Chodit s hlavou nepokrytou bylo dříve naprosto nemyslitelné. Ale třeba padesátá léta nebyla ke kloboukům právě přívětivá. Zvlášť klobouček dámský byl předmětem zkoumání, zda jeho nositelka není náhodou nepřítelem lidově demokratického zřízení. Pokud se dáma nechtěla střetnout s uličním důvěrníkem, zvolila raději šátek. Ženy jsou ale vynalézavé a šátkové kreace byly někdy vskutku půvabné.
Masová činnost
Pojem „masová činnost“ pamatují dnes už snad jenom důchodci, kteří absolvovali svoji základní vojenskou službu v době „Černých baronů“. Voják v době po skončení svého denního zaměstnání nesměl být ponechán svým vlastním myšlenkám a volnému trávení osobního času. Co kdyby jej napadaly proimperialistické myšlenky, oslabující bojeschopnost naší armády a podlamující ostražitost vůči nepříteli při budování socialismu v naší vlasti?
Eva Vlachová: Kouzlo dopravních výluk
Možná, že mnohého ze čtenářů už jen titulek rozpálí doběla. Co je pěkného na rozkopaných ulicích a přestupování z jednoho dopravního prostředku do druhého? Občan má svou navyklou trasu, leckdy ještě v polospánku nastupuje do své tramvaje, pak přestoupí na metro či autobus, kde se v podstatě probouzí do pracovního dne.
Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (10)
Vypracovali jsme, zatím ještě tajně, plán postupných akcí. Především jsem si z knihovny podniku, u něhož jsem byla do nástupu na mateřskou dovolenou zaměstnána, vypůjčila náruč odborných publikací, v kterých byly nejen plánky, ale dokonce už fotky postavených rodinných domků. Přibližně po dvou týdnech nočních diskusí a úvah jsme společně i na papír nakreslili ten náš.