Blanka Kubešová: Fiktivní rozhovor
Rubrika: Literatura – Zamyšlení
| Námět k přemýšlení na téma „Život po životě“ Posněhávalo. Sníh, který ještě včera roztával dřív, než se první vločka dotkla země, dnes rychle umrzal. Brzy ležela na chodníku bílá pokrývka a kupole nedalekého kostelíka vypadala, jako by ji někdo pocukroval. Zuzana vzdychla a přejela si dlaní už pořádně vypouklé bříško. Ti dva cvalíci v něm se ze všech sil hlásili k životu. Kdyby věděla, zda mají nějaké sny, nebo co si tak spolu celý čas vyprávějí? „Těšíš se na svět? A vůbec, není ti líto, že má všechno tak rychle skončit? Co vlastně bude – po našem narození?“ řeklo v té chvíli první z dvojčat. „Nevím, ale něco být musí“, zafilozofovalo druhé. „Hloupost! Přijdeme na svět a tím se všechno skončí. Žádný život po našem narození není a nebude!“ namítlo rezolutně první a koplo nožkama, aby si vybojovalo větší prostor. „Chytráku! Přece jsme tu nevyrůstali jen proto, aby všechno hned zase skončilo? Co když má všechno nějaký smysl? Co když ti narostly nohy třeba ne proto, abys mě tu takhle utiskoval, ale abys jednou moh po nich běhat? Dovedeš si to představit...? A vůbec, moc se tu neroztahuj!“ „Taková pitomost! Je vidět, že jsi přece jen o pár vteřin mladší. Proč bych běhal? Ležím si tu u zdroje, pěkně u pupeční šňůry a nic mi nechybí. Radím ti, moc sebou nemel, nebo nás vytáhnou na svět a tím všechno pro nás skončí.“  „Neboj, tomu nevěřím. Určitě něco bude i pak. Možná dokonce něco krásnějšího. Přece bysme neměli přijít na svět, jen tak pro nic za nic!“ „Hlavo skopová! Už jsi někdy mluvil s někým, kdo by se po narození zase vrátil? ...No vidíš! Teď jsi v koncích! Říkám ti, že přijdeme na svět a tím všechno skončí. Bude po všem dřív, než jsme si to stačili užít. Co se mne týká, ještě bych tu nějakou chvilku vydržel. Je tu teplo, mám co pít a...“ „Přijdeme na svět a naše máma se o nás postará,“ pousmálo se druhé. „Máma? Ty věříš na mámu? A kde má ta tvoje máma podle tebe být?“ „Přece všude kolem nás. To ona se o nás stará a dává nám pít. Bez ní bysme vůbec nebyli!“ „Tomu nevěřím,“ nedalo se zviklat první a duplo nožkou. „Žádnou mámu jsem nikdy nikde neviděl, a pokud vím, ty taky ne, takže žádná máma není!“ Zuzana znovu vzdychla, očima přelétla dvě hromádky košilek a pohladila si bříško. Štěstí, že si všechno včas nachystala, ti dva budou na světě co nevidět. Jen aby už přestalo sněžit! „A stejně je! Má nás ráda, copak to necítíš? Necítíš, jak hřeje? Jak hladí náš svět? Říkej si co chceš, já vím, že další život nás čeká až potom!“ (Úryvek z nedělního kázání vybrala a zaznamenala Blanka Kubešová) |
| OHLASY NA ČLÁNEK |
| Vřelé díky za fiktivní rozhovor - Námět k přemýšlení na téma "Život po životě". Je možné najít na webu celé kázání a kazatele-autora? Zdali ano, mohu poprosit o zaslání webové adresy? Pozitivní noviny jsou úžasné, zde si může každý najít, co v určitou chvíli, či dobu potřebuje. Děkuji vám. Hodně zdraví a krásný Nový rok přeje Jaroslava Srbová, 09.11.2011 |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 20. 12. 2008.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Jiří Suchý |
 |
Jaroslav Vízner |
 |
Rudolf Křesťan |
 |
Jan Vodňanský |
 |
PhDr. Jiří Grygar |
 |
Dáša Cortésová |
 |
JUDr. Ivo Jahelka |
 |
Jiří Menzel |