Ondřej Suchý: Když pan Churchill vystupoval v Semaforu
Gong. Do rozsvíceného hlediště divadla Semafor zazněla z reproduktorů anglická hymna. Obecenstvo vstává. Po dobu hymny stojí celý sál; pak zhasnou světla, obecenstvo si opět sedá a opona se otvírá. Na scéně stojí řečnický pult ...
Ivo Fencl: Chceme v Česku Dorotku?
Honza Dýně: „Kdyby vám také hrozila hniloba, pochopili byste mé obavy.“ Slaměný Hastroš: „Jenže když se něco stane se mnou, je to můj konec, zatímco tebe by ještě použili na semeno.“ Čaroděj ze země Oz (1900) je klasická, i když nelidová pohádka, kterou proslavilo i její předválečné filmové (a muzikálové) zpracování, nicméně autor nezůstal u původního příběhu a připisoval až do smrti na páse jedno pokračování za druhým, načež se jeho pera chopili i další pokračovatelé a... A kdo umí anglicky, může si ty pohádky kolébající se na hraně žánru FANTASY i přečíst.
Záhada lichého kamene
Mezi početnou skupinou přibližně stejně mladých projektantů tvořil Pepíček výjimku. Byl asi o 15 let starší. Projektant – rutinér, kterému nejvíce vyhovovaly ocelové konstrukce. Pokud dostal takovou práci, sekal ji jako housky na krámě.
Luděk Ťopka: Kampak, pane potkane?
Poděkuji za pozvání, opřu se opodál o zábradlí a tiše pozoruji, jak po prvním výstřelu padne první supermyšák. Nebyla to ale smrtelná rána, a tak střelec rychle znovu nabíjí a třepající se kus dorazí. Ostatní rychle mizejí pod mostem nebo v děrách. Netrvá to ale ani minutu, když zpod mostu pomalu vyjde velký šedý potkan a z nory napravo druhý, s úplně černou hlavou.
Ondřej Suchý: Sága rodu Lupinů (9)
Co všechno se člověk nedozví! Poslal jsem do Kodaně jedné známé milovnici psů Lupinovu fotku a přišla mi od ní tato zpráva: „Váš Lupino je krásný! Víte, že v Dánsku začal být krysařík velice populární? Mají jej hlavně mladé dívky, plné ambicí prosadit se ve světě, alias superstar...“ Tu chválu na Lupina mi napsala paní Zuzana Vasa, kdysi zpěvačka a herečka z divadla Paravan, známá jako Zuzana Princová.
Josef Fousek: Eman a Kornelie, boží lidé (13)
Příští den, odpoledne, zastavil u našich vrátek ten ohavně zbarvenej pomerančovej chrajzlér. Robert, následovanej Zuzanou, vystoupil a udělal poskok a zaujal takovej divnej pokřivenej postoj. Jako boxér. Uhodil pěstí dvakrát do vzduchu a zafuněl. Vzpomněl jsem si, že mi Ríša říkal, že jeho fotr zkoušel boxovat. Ale po druhém zápase toho nechal, protože dostal K.O.
Iveta Kollertová: Maminka
Bože, kde to jsme, jak mám najít svědky něčeho, co probíhalo pěkně za zavřenými dveřmi? Sousedé mi přišli vynadat, že je tahám po soudech a přitom oni byli jediní, kteří věděli, jak Jarda jedná a že je víc v hospodě jak doma. Nedivím se týraným ženám, že váhají se soudy a raději se nechají doma mlátit a trpí. Nikdo jim totiž nevěří, nemají důkazy. Ti, co to vidí, dávají ruce pryč.
Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (33)
Jak jsem se domluvila s Viktorem, v pondělí jsem skutečně nastoupila do funkce vedoucí stavebního úseku firmy TIGR. Velmi brzy se ukázalo, jak neprozřetelně jsem se rozhodla. Pravda, podařilo se mi zabít čas prací, kterou jsem nejen měla ráda,a navíc jí rozuměla, takže mě nikdo z chlapů, kterým jsem šéfovala, už nenachytal na švestkách jako nějakou začátečnici, ale zaměstnání mi způsobilo nové, navíc nezanedbatelné komplikace.
Josef Krám: Marka za tři kačky
Řekněme podle pravdy, že to bylo to v šedesátých letech, kdy byla platným československým platidlem tříkoruna. Ta měla stejnou velikost a váhu jako západoněmecká marka, a tak si ji nejen naši, co dostali výjezdní doložku, ale i ti z tzv. socialistických zemí (pro zápaďáky to bylo nemyslitelné) prostě sehnali ve velkém množství u nás a pak jí platili v tehdejších západoněmeckých prodejních automatech. Holt, už tenkrát byli šikulové.
Miroslav Sígl: Co je s Cenou Karla Hájka? A co o něm víme?
Nejprve již 21. prosince 2006 navrhoval předseda Klubu fotoreportérů Miroslav Hucek založit jakousi cenu pro naše fotožurnalisty. V Mediažurnálu z dubna 2007 se hovoří o tom, že tento klub navrhuje, aby Syndikát novinářů ČR zřídil Cenu Karla Hájka, vynikajícího reportéra minulosti. Nevím, jak celá záležitost pokročila, ale přesto bych rád o Karlu Hájkovi napsal.
Helena Dohnalová: Milenka a nebo stará
Označení milenec (milenka) přesně vystihuje situaci, kdy dochází mezi přáteli i k ležení. Bohužel na tohle označení v našich podmínkách je málokdo hrdý, protože milenec (milenka), bývá často osoba utajovaná. Na rozdíl přítelkyně, se kterou můžete i chodit či sedět, s milenkou či milencem se často jen leží, byť v různých prostředích a polohách. Navíc ležení probíhá konspirativně na utajených místech, aby nebylo v nejméně vhodnou chvíli přerušeno oficiálním partnerem nebo partnerkou.
Jan Jurek: Utajený výlet
Máme školní archiv. A soudě podle něj, jste byl docela slušný gauner! (Slušný gauner… ten protimluv na jeho adresu mu přišel komický.) Budete se muset poohlédnout někde jinde, dodal ředitel a dal mu víc než jasně na srozuměnou, že si nepřeje, aby ho dále někdo jako on okrádal o čas. Nezbývalo než ze slušnosti tomu panákovi s praktikami tajných fízlů podat ruku a bez dalšího slova (třeba na svou obranu) vypadnout.
Pavel Buňata: Žijeme ve zlomených stoletích
Dali jsme poslední sbohem papeži, matce Tereze i princezně srdcí. Vědci naklonovali první ovci a někteří lidé jsou jako ovce… Země praskla ve švu a vlny spláchly bez rozdílu vinné i nevinné. Z výšin padaly věže a lidé se začali bát o každou příští minutu. Zažili jsme zatmění Slunce i Měsíce, přelety vlasatic. Sníh se schoval pod saze, jako bílá košile pod černý žaket a na temeni se nám usadilo temno!
Pavel Victorin: Kdo byl Ing. Bohumil Modrý?
Při ukončení MS v ledním hokeji 2011 na Slovensku byl do síně mezinárodní hokejové slávy IIHF (International Ice Hockey Federation) uveden již nežijící český sportovec s charizmatem hollywoodského filmového milovníka – Ing. Bohumil Modrý. Pamětní deska našich hokejistů odhalená v roce 2009 v místě jejich zatčení v hospůdce U HerclíkůPovězme si něco o našem rodákovi, na kterého můžeme být právem pyšní. Bohumil „Bóža“ Modrý se narodil 24.9.1916 v Praze. Jeho otec byl řidičem tramvají.