Austrálie - můj osud (7)
Ta žádného chlapa nepotřebovala, ta si stačila sama! První zmizel Petr s tou jeho a pak i Jarda s Magdou a já už jsem na nic nečekal a odtáhl mou blondýnku do Láďovy ložnice. Tam jsme si vedle sebe lehli jak lehávají milenci a když jsme byli skoro v nejlepším, tak mi to moje roští prozradilo, že se mnou chce vážně chodit, že mne miluje, ale ne teď, teď hned to nejde, protože má ženské věci a tedy až příští týden... pokud to míním vážně!
Ondřej Suchý: Slova útěchy od staršího sourozence
Vážení čtenáři! Je mi ctí uvést mezi stálé autory POZITIVNÍCH NOVIN další slavné jméno a osobnost nad jiné povolanou, která svým dílem a činy přesvědčivě prokázala, že i kdyby už ode dneška nic nového pozitivního nenapsala, nevymyslela a neudělala, tak má bohatě "vystaráno" na desítky životů dopředu.
Vladimír Vondráček: Paradoxy češtiny (10)
Už podle Bible stvořil Bůh nejprve Adama a z jeho žebra pak Evu. A tak jistě právě proto tvoří čeština různá podstatná jména ženského rodu příponami ke jménům rodu mužského. I zde ale nacházíme, alespoň dle našeho názoru, celou řadu problematické tvorby. Jedná se zejména o případy slov, která pojmenovávají ženská povolání, a pak také u příslušnic něžného pohlaví jednotlivých národů.
Milan Turek: Pohádková ekvipáž
Vilém Mrštík se narodil 14.5.1863 v Jimramově v rodině venkovského ševce a švadleny. Studoval na gymnáziu v Brně a v Praze, poté jeden rok práva. Proslavil se jako autor Pohádky máje, Maryši, Roku na vsi a dalších děl, tvořených zčásti s bratrem Aloisem, druhý bratr Norbert byl překladatelem a fejetonistou, třetí, František, lékárníkem. Žil střídavě v Divákách a v Praze, 1904 se oženil s Boženou Pacasovou z Hejčína, 1912 spáchal sebevraždu.
Milan Turek: Liberecký oktaván dobyl Cambridge
Ondřej Henych je studentem gymnázia F. X. Šaldy v Liberci a jako oktaván má za nejoblíbenější předmět chemii. Určitě nejsou hry jeho prioritou, protože je orientačním běžcem, hraje na klavír a samozřejmě se učí jazyky, začíná zvládat švédštinu. Záliba v chemii Ondřeje přivedla až na světovou úroveň. V Cambridge na olympiádě získal v desetihodinovém boji stříbrnou medaili v koknkurenci 250 studentů ze šedesáti šesti zemí.
Sloupky Jiřího Menzela (30)
Na jednom kanále si dávají pěstmi do zubů dva slavní američtí herci. Na dalším se o sto šest střílí a bouchají granáty. To jsou dva kanály veřejnoprávní. Přepínám na komerční stanici – opět rvačka, tentokrát mezi herci českými. Další stanice mi nabízí otevírající se hroby. Jiná válku gangů. Ostatní kabelové zdroje, pokud mne nezajímá život pod mořem, nebo fotbal, mi předvádějí jen další přestřelky a bouračky.
Jitka Dolejšová: Čertoviny Karla Franty
Výstava kouzelných obrázků malíře, grafika a ilustrátora Karla Franty, která se uskutečnila v únoru 2010 v prostorách Chvalského zámku v Horních Počernicích v Praze 14, se jen hemžila dobráckými čerty, neposednými čertíky, zamyšlenými vodníky, snivými vílami, pohádkovými zvířaty a výtvarně ztvárněnou muzikou vpletenou do působivých linek a barev.
MŮŽEŠ: Nejhorší je, když nespolupracuje rodina, přátelé
Na schůzku přišel Pavel Belšan o pár minut dřív. Podali jsme si ruce. Tu moji nahmátl naprosto přesně a pevně ji stiskl. Pak mi dal přednost do dveří a já si pomyslela, že už ani nepamatuji, kdy mi naposledy dal ve dveřích přednost v podstatě cizí muž. Tenhle to ale udělal s neuvěřitelnou samozřejmostí, dokonce laskavě pokynul rukou a usmál se. Elegantní, sympatický a džentlmen.
Peter Závacký: Rodáčka z pražských Vinohrad - prvá dáma slovenského kresleného humoru
Vo svojich úsmevne ľahkých kresbách, výtvarne čistých a dokonalých sa usilovala čitateľa odľahčiť od všedného a neľahkého kolotoča života. Vnímala ho bez príkras. A tak ho aj kreslila. Láskavo, povzbudivo a pozitívne. Úprimne sa vysmievala z dobových nedostatkov nás všetkých, včítane samej seba. Chápala, že s úsmevom na tvári, v mysli a duši sa dá prežiť skutočne všetko, čo každodenný stereotypný život vo vtedajšom Československu jeho ľuďom prinášal.
Jaroslav Vízner: To všechno jsem nevěděl
„Moje chabá znalost francouzštiny mi ztěžuje komunikaci se členy filmových štábů", stěžoval jsem si svému zkušenějšímu kolegovi, režisérovi Burkhartovi. Roger mi odpověděl: " Máš-li opravdu co říct, dokážeš to říct i jinak, třeba beze slov. Ti, co budou naslouchat a chtít ti porozumět, si s tím práci dají".
Ivo Jahelka: Balada o Favoritu / Balada o zubaři
Ve Lhotě pod Lesy je pozdvižení, / větší než když někdo z místních se žení, / a dál se dává tahleta zpráva, / v maštali, stejně jak u koryta: / že Tomeš zakoupil Favorita! / V hospodě na rynku rumové smrště, / a ty kdož přijdeš tam, no tak Bůh drž tě, / pít budou do mše, na počest Tomše, / a jeho bouráku z Boleslavi, / zítra je budou zas bolet hlavy.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (2) - Charlie Chaplin
Za prvé tři dny pobytu v Londýně jsem dostal 73 000 dopisů a lístků, a z nich bylo přes 28 000 dopisů žebrových... Zvěděl jsem z korespodence, že mám v Anglii 671 příbuzných, o nichž jsem nic nevěděl. Většinou to byli bratranci a podávali mi velmi podrobný rodokmen na důkaz svého tvrzení. Všichni chtěli, abych jim zařídil obchod nebo je vzal k filmu.
Ivan Kolařík: Úvaha o umění a tetování
Jako důchodce mohu s hrdostí říci, že od pradávna jsem byl vášnivým vyznavačem umění. Již jako malý chlapec jsem zaníceně deklamoval básničky polospícím penzistům v domově důchodců, k údivu rodičů jsem se sám bez říkání dal zapsat do hudební školy do houslí, na které jsem při každé přiležitosti oblažoval rodinu takovým způsobem, že i alkoholem opovrhující maminka se náhle vydávala s tatínkem na pivo, údajně aby umělecký zážitek prohovořili a náležitě vstřebali.
Stanislav Moc: Čestný pionýrský!
S Petrem se klábosilo dobře a měli jsme o čem, i když já jsem měl na starosti děti, takže jsem mohl pít i klábosit trochu omezeně. Hlavně proto, že jsem musel zůstat střízliv, abych jej večer mohl odvézt na nádraží a pak jet rychle do nemocnice vyzvednout ženu z práce. Tou dobou už jsem děti nakrmil, vykoupal a dal do postelí, takže když jsme vyjížděli, děti už spaly.