Vladimír Vondráček: Paradoxy češtiny (10)
Rubrika: Publicistika – Zajímavosti
Už podle Bible stvořil Bůh nejprve Adama a z jeho žebra pak Evu. A tak jistě právě proto tvoří čeština různá podstatná jména ženského rodu příponami ke jménům rodu mužského. I zde ale nacházíme, alespoň dle našeho názoru, celou řadu problematické tvorby. Jedná se zejména o případy slov, která pojmenovávají ženská povolání, a pak také u příslušnic něžného pohlaví jednotlivých národů. Posuďte sami, jak čeština nakládá s příponami –a, –ka, -yně, -ovka, -ice. Jistě jsou v pořádku dvojice lékař- lékařka, kuchař – kuchařka, ale což takhle pradlen – pradlena, nebo švadlen – švadlena? Počítač je sice neodvrhl, ale jen proto, že ty mužské řemeslníky považuje za druhý pád čísla množného jejich ženských protějšků! Podívejme se, jak si ten náš výtvor techniky poradil s dalšími možnými příponami. Četník – četnice, ale nikoli četnička, podobně číšník – číšnice, ale ne číšnička. Samozřejmě ale platí - nosič – nosička i nosnice! Zde je navíc třeba upozornit, že tato slova nejsou odvozena od nosu, nebo ano? Zajímavé možnosti nastávají v případech vědec, učenec, strážce a honec. Máme vědce a vědkyni, ale nemáme vědku, a ![]() A nyní příslušnice jednotlivých národů. Přípony stejné, ale připínané trochu bez ladu a skladu. Zde jsme na velkých rozpacích, jak se to vlastně tvořilo. Nejčastější příponou je jistě –ka: Fin – Finka, Nor – Norka, Čech – Češka, Němec – Němka, Polák - Polka a tak dále, ale nikoliv Žid – Židka, ač ji počítač nepodtrhl! Zdálo by se, že Řek vyžaduje Řečku a Turek pak Turku, či Turečku, a přitom máme pouze Řekyni a Turkyni. No a Němkyně na rozdíl od Němky zní dosti pejorativně a Čechyně by snad neřekl nikdo. Paradoxně ale pak počítač sám v této poslední větě nepodtrhl nic! Ano – to jsou paradoxy! Zajímavé jistě je, že se může říkat Polka i Polačka a Slovenka i Slovačka. Také by se zdálo, že podle vzoru Žid – Židovka by se mohlo postupovat i v dalších třípísmenných názvech příslušníků různých národů. Pak bychom měli třeba: Finovku, Norovku nebo Rusovku a také Irovku. No – nechme / pardon / nechejme tokoňovi, ten má větší hlavu. Takže na závěr jen pár rýmů, a to opět téměř až úplně absolutních: Z podzimní mlhy se vynoří maličký kousek za Vinoří. Nejen slovy, leč i činy šířil slávu staré Číny. V Evropě bohužel málokdo tuší, jak správně malovat tou čínskou tuší. Marně na nás mapu loudil, proto stále kolem bloudil, byl to totiž břídil, auto blbě řídil. |
Originální ilustrace pro Pozitivní noviny © František FrK Kratochvíl
http://frk60.aspweb.cz http://frk1.wordpress.com
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 05. 03. 2009.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
![]() |
Karel Šíp |
![]() |
Miloslav Švandrlík |
![]() |
Jitka Molavcová |
![]() |
Stanislav Motl |
![]() |
Blanka Kubešová |
![]() |
PhDr. Ing. Zdeněk Hajný |
![]() |
Jan Vodňanský |
![]() |
Vladimír Just |